ECLI:CZ:NS:2004:21.CDO.542.2004.1
sp. zn. 21 Cdo 542/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce P. K., proti žalovanému T. s. m. H. n. J., státnímu podniku, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o náhradu mzdy, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 950/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. června 1997 č.j. 4 C 950/96-23, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2000 č.j. 15 Co 316/97-66 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2001 č.j. 15 Co 55/2001-96, takto:
I. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. června 1997 č.j. 4 C 950/96-23 se zastavuje.
II. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. září 2000 č.j. 15 Co 316/97-66 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. března 2001 č.j. 15 Co 55/2001-96 se odmítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že „okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 1.7.1996 je neplatné“, a aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci „náhradu mzdy dle §61 odst. 1 zák. práce za období od 1.7.1996 do 30.6.1997 v částce 120.454,- Kč a dále částku 9.620,- Kč za každý další měsíc do doby než mu bude umožněno pracovat“, včetně 21% úroku z prodlení od 1.7.1996 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že u žalovaného pracoval od 17.1.1994 jako vodohospodář a že dne 1.7.1996 po návratu do práce po téměř dvouměsíční pracovní neschopnosti mu bylo sděleno, že jeho pracovní poměr skončil 30.6.1996. Na jeho výhradu, že „toto jednání považuje za okamžité zrušení pracovního poměru v ochranné době“, mu žalovaný dopisem ze dne 1.7.1996 sdělil, že mu byla údajně dána výpověď, kterou odmítl převzít 22.3.1996. Z předložené doručenky je ovšem „zřejmé, že tato výpověď byla vrácena poštou zpět a na doručence je zfalšován žalobcův podpis“.
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 18.6.1997 č.j. 4 C 950/96-23 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházeje ze zjištění, že žalobce neprokázal, že by žalovaný vůči němu učinil projev vůle směřující k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením [z provedených důkazů vyplynula toliko skutečnost, že dne 22.3.1996 byla žalobci dopisem žalovaného dána výpověď podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) zák. práce z důvodu organizačních změn], dospěl k závěru, že uplatněným nárokům „nelze přiznat důvodnost“.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 8.9.2000 č.j. 15 Co 316/97-66 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, nepřipustil změnu žaloby, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci žalovaným dne 22.3.1996 je neplatná, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že „dne 1.7.1996 k žádnému projevu vůle zaměstnavatele, který by směřoval k okamžitému zrušení pracovního poměru, nedošlo“, a že pracovní poměr žalobce skončil dne 30.6.1996 na základě výpovědi, která mu byla dána 22.3.1996. Poukazuje-li žalobce na okolnosti svého vykázání z pracoviště, pak - jak odvolací soud zdůraznil – „šlo pouze o sdělení zaměstnavatele k právním následkům dřívější výpovědi, nikoli o rozvázání pracovního poměru“. Protože za tohoto stavu není žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru opodstatněná, nemohl žalobci vzniknout ani uplatněný nárok na náhradu mzdy podle ustanovení §61 zák. práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu a proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18.6.1997 č.j. 4 C 950/96-23 podal žalobce dovolání „pro porušení §236 písm. f a §241 písm. b,c,d“ a zároveň požádal o „poskytnutí právníka“.
Okresní soud ve Znojmě poté usnesením ze dne 3.1.2001 č.j. 4 C 950/96-74 žádost žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení jako neopodstatněnou zamítl.
K odvolání a námitce žalobce o podjatosti soudců Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15.3.2001 č.j. 15 Co 55/2001-96 usnesení soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a vyslovil, že soudci Okresního soudu ve Znojmě JUDr. J. K., JUDr. B. P., Mgr. L. C., JUDr. L. K., JUDr. M. H., Mgr. I. P., JUDr. J. T., JUDr. J. K., Mgr. Š. Ž., prom. práv. L. D. a Mgr. Ing. P. S. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že za situace, kdy z dosud provedených důkazů nevyplývá existence předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků, a protože nebyla shledána ani nezbytnost ochrany jeho zájmů, není dán zákonný důvod pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení podle ustanovení §30 odst. 1,2 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do jeho potvrzujícího výroku o zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce pro dovolací řízení) podal žalobce dovolání, ve kterém namítal, že „zde došlo ke svévolnému bránění domáhat se svých práv u Nejvyššího soudu“, a navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Okresní soud ve Znojmě nato usnesením ze dne 2.2.2004 č.j. 4 C 950/96-115 ustanovil žalobci k ochraně jeho zájmů v této věci zástupce: Mgr. J. Ř., advokátku.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku - dovolání - proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o.s.ř.).
Žalobcem napadený rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18.6.1997 č.j. 4 C 950/96-23 v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovémuto rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o.s.ř.).
Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud České republiky proto řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18.6.1997 č.j. 4 C 950/96-23 zastavil (§104 odst. 1 o.s.ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.), zabývaje se dále dovoláním žalobce proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „o.s.ř.“ (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.]. Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu (§239 odst. 1 o.s.ř.). Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (§239 odst. 2 o.s.ř.).
V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci samé (o zamítnutí žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru) potvrzen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o.s.ř. není dána, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by odvolací soud zrušil. Protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku, není dovolání přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobce nenavrhl, aby dovolání bylo odvolacím soudem připuštěno, nemůže být dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné ani z hlediska ustanovení §239 odst. 2 o.s.ř.
Rozsudek odvolacího soudu byl dovoláním napaden též ve výroku o nepřipuštění změny žaloby (návrhu). Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí, jímž nebyla připuštěna změna žaloby (návrhu) má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, které se týká vedení řízení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku.
Dovolací soud proto zkoumal přípustnost dovolání proti tomuto výroku stejně tak jako přípustnost dalšího dovolání žalobce podaného proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů, podle hledisek zákonných ustanovení, která stanoví podmínky přípustnosti dovolání proti usnesení odvolacího soudu.
Vedle již zmíněných předpokladů přípustnosti dovolání uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. a v ustanovení §239 o.s.ř. (jde-li o usnesení odvolacího soudu ve věci samé), je podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníků nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí (usnesení) o nepřipuštění změny žaloby (návrhu) ani usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žádosti účastníka (žalobce) na ustanovení zástupce, není (ani podle právní úpravy účinné od 1.1.2001) způsobilým předmětem dovolání, neboť zákon proti takovým rozhodnutím dovolání nepřipouští [přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení §238a o.s.ř. (nyní §§238 – 239 o.s.ř.) a nemůže být dána ani podle ustanovení §239 o.s.ř. (nyní §237 o.s.ř.), jelikož se nejedná o rozhodnutí ve věci samé].
Za situace, kdy dovolatel netvrdí (a ani z obsahu spisu nevyplývá), že by napadený rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., je nepochybné, že obě dovolání žalobce směřují proti rozhodnutím, proti kterým není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce proti napadeným rozhodnutím odvolacího soudu - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. [respektive podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001] odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, věty první (respektive §243b odst. 5, věty první o.s.ř. ve znění účinném od 1.1.2001), §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že obě dovolání byla odmítnuta, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. července 2004
JUDr. Zdeněk N o v o t n ý , v. r.
předseda senátu