ECLI:CZ:NS:2004:21.ND.106.2004.1
sp. zn. 21 Nd 106/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného ve věci žalobce K. k. p. n. S., proti žalovaným : 1) J. K., zastoupenému advokátem, a 2) P. f. Č. r., o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp.zn. 6 C 1662/99, o návrhu žalobce na vyloučení soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Vladimír Mikušek a JUDr. Pavel Krbek nejsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2179/2003.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.4.2001, č.j. 30 Co 449/2001-145, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 3.4.2001, č.j. 6C 1662/99-104, v napadeném vyhovujícím výroku I. ve vztahu k prvnímu žalovanému [tj. ve výroku, jímž bylo určeno, že žalobce je vlastníkem pozemků „v k.ú. H., okr. P. a to: a) pozemků parc. Č. 82/1-ovocný sad-o výměře 13,751 m2 , č. 82/2-orná-výměře 5.914 m2, č. 159/3-ovocný sad-o výměře 7.186 m2, č. 163/13 o výměře 5.151 m2 a 193/3-ovocný sad-o výměře 2.870 m2, b) pozemků ve zjednodušené evidenci-parcely původní pozemkový katastr parc. č. 148 o výměře 43.020 m2 a 236 o výměře 7.970 m2“] a ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal první žalovaný dovolání.
Žalobce v podání ze dne 2.4.2002 vznesl námitku podjatosti „celého senátu 20 Cdo“ Nejvyššího soudu České republiky a navrhl aby „senát Nejvyššího soudu ČR, složený z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka“, byl vyloučen z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Uvedl, že „specifické právní postavení předmětného senátu“, dané mu rozvrhem práce, je prezentováno jako krok ke specializaci ve smyslu ustanovení §42 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění zákona č. 192/2003 Sb., které naplňuje čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, že však ustanovení §42 odst. 2 zákona hovoří o rozdělení věcí mezi jednotlivá soudní oddělení, nikoliv mezi jednotlivé senáty. Namítá dále, že „předmětný senát se stal s ohledem na zavedenou praxi fakticky jediným pověřeným vykladatelem zákonů aplikovaných na spory o církevní majetek“, že „jeho stanoviska nemohou být konfrontována s rozhodováním jiných senátů, což v podstatě znamená monopolizaci práva na jedinou pravdu a zakonzervování jediného právního názoru“, že „takovéto rozhodování sporů o církevním majetku má pak s ohledem na svoji závaznost pro soudy nižších instancí povahu restituční tečky v soudní praxi“ a že „uvedená praxe za dané politické konstelace nevylučuje i případné podezření z jednání pod tlakem společenské objednávky (zabránit navrácení nezákonně uchváceného církevního majetku)“. Žalobce je přesvědčen, že „v daném případě je flagrantním způsobem porušen princip zákonného soudce, jehož podstatou je objektivní, nezávislé, nestranné a individuální posouzení věci senátem, který nebude předem taxativně dán“, a že uvedený senát „tato kriteria za těchto podmínek nemůže v žádném případě splnit“. Důvod k vyloučení soudců spatřuje v tom, že „předmětný senát Nejvyššího soudu ČR je natolik svázán svým předchozím rozhodováním, že lze důvodně předpokládat, že již není objektivně schopen svobodně, nestranně, nezávisle a individuálně rozhodnout daný případ, aniž by překročil svůj vlastní stín“, což „vytváří podmínky, které narušují objektivitu, nezávislost a ve své podstatě vylučují spravedlivý proces“.
Nejvyšší soud České republiky (jiný senát Nejvyššího soudu – srov. §16 odst.1 věta druhá o.s.ř.) dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
Účastníci mají právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. Soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (srov. §15 odst.1 větu první, §14 odst.1 o.s.ř.).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce by sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce a podobně.
Podle ustanovení §14 odst.4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu České republiky má věc vedenou u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2179/2003 projednat a rozhodnout o ní soudní oddělení (senát) 20 Cdo [srov. §40 odst. 1 a 2, §41 §42 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů], v němž jsou zařazeni soudci JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Vladimír Mikušek a JUDr. Pavel Krbek.
Z vyjádření předsedy senátu JUDr. Vladimíra Kurky vyplývá, že k věci, účastníkům nebo k jejich zástupcům nemá žádný poměr, že je osobně nezná a že na výsledku řízení nemá žádný zájem; námitky žalobce, které obsahově směřují proti postupu senátu 20 Cdo v řízení o tzv. církevních restitucích považuje pro posouzení důvodů k vyloučení soudce za bezvýznamné. Soudci JUDr. Vladimír Mikušek a JUDr. Pavel Krbek uvedli, že k projednávané věci a účastníkům (ani k jejich zástupcům) nemají žádný vztah.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Vladimíra Kurky, JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka. Uvedení soudci, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout., nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný z hlediska ustanovení §14 odst.1 o.s.ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce v podání ze dne 2.4.2002.
Důvodem k vyloučení jmenovaných soudců Nejvyššího soudu České republiky nemůže být ani to, že věc mají projednat a rozhodnout soudci (senát 20 Cdo), kteří podle rozvrhu práce rozhodují typově obdobné případy. Tento postup je totiž zcela v souladu s ustanovením čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, znamená, že musí být předem známa kriteria, podle nichž jsou věci rozdělovány mezi jednotlivá soudní oddělení (vytvořená podle senátů v rámci jednotlivých kolegií), jakož i jmenovitě určeni soudci tvořící senát v jednotlivých soudních odděleních [srov. §42 odst. 1 písm. a), c), a odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů] věcně a místně příslušného soudu . Tím má být zabráněno přidělování věcí soudcům podle jiných, než předem obecně určených hledisek. Důvodem vyloučení soudce nemůže být ani okolnost, že - podle názoru účastníka - určitým způsobem rozhoduje jiné obdobné případy, neboť ustanovení §14 odst. 4 o.s.ř. výslovně vylučuje, aby důvodem pochybností o soudcově nepodjatosti mohly být okolnosti, které spočívají buď v postupu v řízení o projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.1999 sp.zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný pod č. 33 v časopise Soudní judikatura, roč. 2000).
Nejvyšší soud České republiky proto rozhodl, že soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Vladimír Mikušek a JUDr. Pavel Krbek nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 20 Cdo 2179/2003. (16 odst.1 věta druhá o.s.ř.). Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2004
JUDr. Mojmír Putna,v.r.
předseda senátu