ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1003.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1003/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně A. L., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. L., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 307/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. června 2003, č. j. 12 Co 215/2003-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň-město (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 28. února 2003, č. j. 28 C 307/99-193, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 24. února 2004, č. j. 28 C 307/99-264, podle §208 odst. 1 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) odmítl jako opožděně podané odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město z 9. 9. 2002, č. j. 28 C 307/99-144. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 24. 6. 2003, č. j. 12 Co 215/2003-221, usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí, a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě žalovaný dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pro opožděnost. Přípustnost dovolání není dána podle §237 OSŘ, neboť usnesením odvolacího soudu nebylo změněno ani potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání pak není přípustné ani podle §238 a §238a OSŘ, protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí taxativně vyjmenovaných v těchto ustanoveních. Přípustnost dovolání pak nevyplývá ani z §239 odst.1, 2 a 3 OSŘ, neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních uvedených. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, publikované v Soudní judikatuře pod č. 8, ročník 2002.
S ohledem na uvedené tedy musel dovolací soud učinit jediný závěr, že dovolání v daném případě směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon dovolání nepřipouští (§236 OSŘ).
S ohledem na shora vyslovené závěry proto dovolací soud podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) OSŘ dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení vychází z neúspěšnosti žalovaného v tomto řízení a z toho, že náklady úspěšné žalobkyně nebyly vynaloženy účelně (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ), neboť ve vyjádření k dovolání vyjádřila stanovisko k přípustnosti dovolání toliko z hlediska §237 odst. 1 písm. c) OSŘ a nenavrhla jeho odmítnutí z jiného důvodu, než z důvodu, že napadené usnesení nemá po právní stránce zásadní význam.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2004
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu