ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1061.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1061/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Víta Jakšiče ve věci žalobce O. k. A. v. z. o. t. s. a č. České republiky, zastoupeného advokátem, proti žalovanému S. s. s. České republiky, zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 6 C 2013/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2002, č. j. 38 Co 146/2000-93, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2002, č. j. 38 Co 146/2000-93, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 12. 1999, č. j. 6 C 2013/97-35, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitostí, a to domu č. p. 3197 se stavební parcelou č. st. 4597/1 a st. 4597/3 a pozemků parc. č. 370/2, 370/3, 370/6, 374/1, 1451/79 a 2518/5, zapsaných u Katastrálního úřadu v H. na LV č. 2107 pro k. ú. H., a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalobce proti tomuto rozsudku Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 16. května 2002, č. j. 38 Co 146/2000-93, odmítl. Vyšel z toho, že rozsudek soudu prvního stupně byl právnímu zástupci žalobce doručen dne 30. 12. 1999 v souladu s ustanovením §47 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění před 1. 1. 2001. Odvolání bylo podáno osobně až 18. 1. 2000 a je opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku doručení rozsudku soudu prvního stupně. Rozsudek soudu prvního stupně byl jeho zástupci doručen 3. 1. 2000, přičemž odvolání podal dne 18. 1. 2000, tedy v zákonné patnácti denní odvolací lhůtě. Zástupce žalobce byl v období od 16. 12. do 23. 12. 1999 mimo území České republiky na dovolené v Egyptě, přičemž do H. se vrátil až 23. 12. 1999 ve večerních hodinách. Od 26. 12. 1999 do 2. 1. 2000 se zástupce žalobce zdržoval opět mimo H. na rekreační chatě v B. a proto rozsudek soudu prvního stupně převzal dne 3. 1. 2000. Odvolání tak bylo podáno v zákonné lhůtě. Zástupce žalobce nenalezl ve schránce výzvu doručovatele z 23. 12. 1999, jak to uvádí odvolací soud. Tuto výzvu poprvé mohl obdržet až 27. 12. 1999, tak jak je uvedeno na obálce rozsudku soudu prvního stupně, ze které vyplývá, že dne 27. 12. 1999 nebyl adresát zastižen, a tudíž druhé oznámení mělo být učiněno 4. 1. 2000. Žalobce navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k projednání.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. věc projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen “OSŘ“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, řádně zastoupenou oprávněnou osobou a že je přípustné, dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
V průběhu dovolacího řízení v souvislosti s přijetím nových stanov ve znění ze dne 2. 5. 2003, změnil žalovaný, původně označený jako „S. t. s. a č. České republiky“, název tak, že nyní zní „S. s. s. České republiky“.
Podle §204 odst. 1 věta první OSŘ odvolání se podává do patnácti dnů ode doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje.
Odvolací soud při rozhodování vyšel ze zjištění, že usnesení soudu prvního stupně bylo zástupci žalovaného doručeno dne 27. prosince 1999 uložením na poště podle §47 odst. 2 OSŘ, takže patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala běžet dne 31. prosince 1999 a uplynula dne 15. ledna 2000. Odvolání však bylo podáno osobně dne 18. ledna 2000.
Podle §49 odst. 1 OSŘ má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Podle §47 odst. 2 OSŘ nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručování zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokud o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Předpokladem náhradního doručení podle posledně uvedeného ustanovení je, že adresát se v době doručení (tj. určitého dne) skutečně zdržuje v místě doručování. Je-li tento předpoklad splněn, pak jde adresátu plně k tíži, že si zásilku nevyzvedl. O takový případ v dané věci nejde.
Z obsahu spisu je zřejmé, že zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. prosince 1999, č. j. 6 C 2013/97-35, doručovaná zástupci žalobce, byla dne 23. prosince 1999 uložena na poště H. Zástupce žalobce se však dne 23. prosince 1999 v místě, kam mu bylo doručováno nezdržoval. Jak bylo zjištěno z výpovědi tohoto zástupce a svědkyně J. K., jeho manželky, a z přihlášky na zájezd cestovní kanceláře L. z 18. 10. 1999, zástupce žalobce byl v období od 16. 12. 1999 do 23. 12. 1999 na dovolené v Egyptě, z níž se vrátil 23. 12. 1999 v nočních hodinách. Z uvedeného je zřejmé, že pokud odvolací soud vycházel z toho, že zástupce žalobce se v místě bydliště zdržoval v době rozhodné pro doručení rozsudku soudu prvního stupně ve smyslu §47 odst. 2 OSŘ, šlo o zjištění předčasné. Z toho pak vyplývá také nesprávný právní závěr o opožděnosti odvolání. Jestliže se zástupce žalobce v místě bydliště, resp. na adrese, na kterou mu bylo doručováno, nezdržoval, je třeba za den doručení rozsudku zástupci žalobce považovat 3. ledna 2000, kdy rozsudek na poště převzal. Patnáctidenní lhůta k podání odvolání začala tedy běžet s ohledem na §57 odst. 1 OSŘ dne 3. 1. 2000 a uplynula dne 18. ledna 2000. Odvolání podané žalobcem u soudu prvního stupně téhož dne bylo tedy podáno včas.
Dovolací důvody podle §241 odst. 3 písm. b) a d) OSŘ tak byly naplněny. Dovolací soud proto napadené usnesení odvolacího soudu za použití §243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. května 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu