ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1539.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1539/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: A) Stavebního bytového družsta P., B) D. M., C) M. V., a D) J. H., zastoupených advokátem, proti žalovanému P. f. K. b. a. s., o určení oprávněnosti námitek vznesených ve stavebním řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 8 C 233/2002, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. září 2002, č. j. 8 C 233/2002-20, zastavil řízení, v němž se žalobci domáhali, aby bylo žalovanému uloženo zdržet se na přesně specifikovaných pozemcích „zhotovení stavby takových rozměrů a řešení, jež by zhoršila proslunění bytů v bytovém domě č. p. 3290 v P. stojícím na pozemku č. parc. 4635 v kat území M. a snížila tržní hodnotu majetku žalobců“, vyslovil, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Městské části P., odboru stavebnímu a dopravy k dalšímu řízení jako orgánu příslušnému ve věcech stavebního řízení, a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, změnil usnesení soudu prvního stupně jen tak, že po právní moci usnesení bude věc postoupena odboru výstavby Městské části P., jinak je potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne 7. března 2003.
Dne 22. ledna 2003, tedy po vydání usnesení odvolacího soudu, ale dříve, než toto usnesení nabylo právní moci, došlo soudu prvního stupně podání, jímž žalobci vzali žalobu zpět. Na jeho základě soud prvního stupně usnesením ze dne 7. května 2004, č. j. 8 C 233/2002-47, zrušil své usnesení ze dne 27. září 2002, č. j. 8 C 233/2002-20, i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-33, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení a o vrácení soudního poplatku. Usnesení nabylo právní moci dne 22. června 2004.
Dne 3. dubna 2003 podali žalobci dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 15. ledna 2003, č. j. 11 Co 494/2002-29 (správně 11 Co 494/2002-33), i proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. září 2002, č. j. 8 C 233/2002-20, a navrhli, aby obě tato rozhodnutí byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Na výzvu soudu prvního stupně ke sdělení, zda s ohledem na to, že obě tato usnesení již byla zrušena shora uvedeným usnesením soudu prvního stupně, na svém dovolání trvají, žalobci nereagovali.
Podle §103 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §104 odst. 1 OSŘ jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Podle §243c odst. 1 OSŘ platí tato ustanovení i pro řízení u dovolacího soudu.
Občanský soudní řád v žádném ze svých ustanovení neobsahuje výčet všech podmínek řízení. Teorie procesního práva a shodně s ní i praxe soudů tradičně řadí mezi podmínky řízení existenci návrhu na zahájení řízení, příp. rozhodnutí soudu o zahájení řízení bez návrhu podle §81 OSŘ, podmínky týkající se soudu (pravomoc, věcná, místní a funkční příslušnost, podmínka, aby soudnímu řízení nemuselo předcházet řízení před jiným orgánem – tzv. dělená pravomoc, a podmínka, aby projednání věci před soudem nebránila rozhodčí smlouva), podmínky na straně účastníků řízení, příp. jejich zástupců (způsobilost být účastníkem řízení, procesní způsobilost, způsobilost být zástupcem a oprávnění k zastupování) a tzv. negativní procesní podmínky (tedy aby rozhodnutí ve věci samé nebránila překážka věci zahájené či věci rozsouzené).
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout – pokud to zákon připouští – pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu. Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je podle §201 OSŘ odvolání. Proto občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je ovšem neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, a tak nezbylo, než řízení o dovolání žalobců, pokud směřovalo proti usnesení soudu prvního stupně, podle §104 odst. 1 a §243c odst. 1 OSŘ zastavit.
V řízení o opravných prostředcích pak lze za podmínky řízení – vedle již vyjmenovaných – považovat též existenci opravného prostředku a existenci rozhodnutí, jež bylo tímto opravným prostředkem napadeno. Neexistence napadeného rozhodnutí či neexistence opravného prostředku je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit, neboť není možno přezkoumávat neexistující rozhodnutí ani přezkoumávat existující rozhodnutí, pokud se toho nikdo nedomáhá.
Z již citovaného §236 odst. 1 OSŘ plyne, že podmínkou dovolacího řízení je – kromě dovolání – existence pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu, které je tímto dovoláním napadeno. V daném případě sice v době, kdy žalobci podávali dovolání, jím napadené usnesení odvolacího soudu existovalo, ale tím, že bylo usnesením soudu prvního stupně ze 7. 5. 2004 zrušeno, nastala situace, kdy zde není žádné pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, které by bylo možno přezkoumat. Jak už bylo uvedeno, jde o neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a tak i řízení o dovolání žalobců, pokud směřovalo proti usnesení odvolacího soudu, muselo být podle §243c odst. 1 a §104 odst. 1 OSŘ zastaveno.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalovanému, jemuž by podle §146 odst. 2 věty prvé OSŘ toto právo příslušelo, v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2004
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu