ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1637.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1637/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 293/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. září 2000, č. j. 24 Co 95/2000-477, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. listopadu 1998, č. j. 4 C 293/89-430, pod bodem I. výroku zamítl žalobu „o uložení povinnosti žalovanému zdržet se a) rušení žalobce vnikáním své drůbeže a psů na pozemek žalobce, b) jakýchkoliv stavebních úprav přístupové komunikace a takových úprav ve sjízdnosti vozovky, které by bránily v jejich užívání žalobci, c) omezování přístupu a zdržování osob navštěvujících žalobce, d) rušení žalobce hlukem svého katru o sobotách a nedělích zcela a rušení hlukem naprázdno běžícího traktoru, případně hlukem nehospodárně užívaného traktoru, e) hnojení svých pozemků práškovým hnojivem v době, kdy v důsledku povětrnostních vlivů dochází ke spadu hnojiv na pozemek žalobce“. Pod body II. a III. rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 27. září 2000, č. j. 24 Co 95/2000-477, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body I. a III. potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení, nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují ustanovení §237, §238 a §239 OSŘ. Podle §238 odst. 1 písm. a) OSŘ dovolání přípustné není, neboť rozsudek odvolacího soudu není rozsudkem měnícím, nýbrž potvrzujícím, a nejde ani o situaci vyplývající z ustanovení §238 odst. 1 písm. b) OSŘ (rozsudku odvolacího soudu nepředcházelo zrušující usnesení téhož soudu). Podmínky stanovené v §239 OSŘ daná věc rovněž nesplňuje, neboť odvolací soud výrokem svého rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil a žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.
Ustanovení §237 odst. 1 OSŘ spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Žádnou z vad uvedených v §237 odst. 1 OSŘ žalobce netvrdil a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k takovým vadám řízení došlo.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovanému náklady nevznikly (§142 odst. 1, §151 odst. 1, §224 odst. 1 a §243b odst. 4 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. září 2004
JUDr. František Balák,v.r.
předseda senátu