ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1707.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1707/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. Z., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) České republice, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, nám. Republiky 4/3, 2) městu B., zastoupenému advokátkou, 3) S. v. m. m. B., rozpočtové organizaci, 4) T. a z. s. m. B., státnímu podniku v likvidaci, zastoupené advokátem, 5) Z. m. B., státnímu podniku v likvidaci, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 354/95, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. července 2003, č. j. 20 Co 319/2002-87, ve znění opravného usnesení ze dne 18. května 2004, č. j. 20 Co 319/2002-133, takto:
I. Dovolací řízení se ve vztahu k žalovanému 5) zastavuje.
II. Dovolání se odmítá.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1), 2) a 4) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. srpna 2000, č.j. 13 C 354/95-87, zamítl žalobu na určení, že „K. Z., zemřelý dne 9. 7. 1977, byl v den smrti vlastníkem pozemků parc. č. 4, okrasný park o výměře 415 m² a parc. č. 4044, okrasný park o výměře 839 m², zapsaných v pozemkové knize ve vložce č. 33 pro k. ú. Ž. v současné době vedený v katastru nemovitostí pro obec Brno, k. ú. Ž. jako parc. č. 8390/30, ostatní komunikace, ostatní plocha o výměře 749 m², parc. č. 8404/4, ostatní veřejná zeleň, ostatní plocha o výměře 82 m², parc. č. 8409/4, ostatní veřejná zeleň, ostatní plocha o výměře 236 m², zapsané na LV č. 4996 a parc. č. 8390/31, ostatní komunikace, ostatní plocha o výměře 103 m², parc. č. 8404/3, ostatní veřejná zeleň, ostatní plocha o výměře 58 m², parc. č. 8409/5, ostatní veřejná zeleň, ostatní plocha o výměře 26 m², zapsané na LV č. 5“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. července 2003, č. j. 20 Co 319/2002-87, ve znění opravného usnesení ze dne 18. května 2004, č. j. 20 Co 319/2002-133, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovaným 1), 2), 4) a 5) v zamítavém výroku ve věci samé potvrdil. Ve vztahu k žalovanému 3) - Správě veřejného majetku města Brna, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil, když usnesením zastupitelstva města B. z 3. 7. 1996 byl žalovaný 3) zrušen s tím, že veškerá práva a povinnosti přešla na zakladatele – město B., t. j. žalovaného 2). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu (s výjimkou výroku o zastavení řízení) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění po novele provedené zákonem č. 30/2000 Sb., a uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) tohoto novelizovaného občanského soudního řádu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný 4) se vyjádřil k dovolání tak, že považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhl, aby bylo dovolání žalobce zamítnuto.
Žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Podle bodu 15. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Tak tomu bylo i v daném případě, jak také odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku (str. 2 odstavec třetí) uvedl. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ”).
Podle §107 odst. 1 OSŘ jestliže účastník ztratí způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda má řízení zastavit nebo přerušit, anebo zda v něm může pokračovat.
Z obsahu spisu (čl. 41) vyplývá, že usnesením Zastupitelstva města B. č. Z2/034, přijatém na zasedání ve dnech 11. – 13. listopadu 1997, bylo rozhodnuto o zrušení státního podniku Z. m. B. a jeho vstupu do likvidace ke dni 1. 12. 1997. Dovolací soud z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl A.XXX, vložka 217, ze dne 27. října 2004, zjistil, že Z. m. B., státní podnik – v likvidaci, tj. žalovaný 5), byl ke dni 21. dubna 2004 z obchodního rejstříku vymazán.
Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný 5) jako státní podnik v likvidaci, jehož zakladatelem byla obec, zanikl podle §20 odst. 3 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, a §15 odst. 2 zákona č. 111/1990 Sb., o státním podniku, výmazem z obchodního rejstříku. Zánikem žalovaného 5) jako právnické osoby v dovolacím řízení, pozbyl žalovaný 5) také způsobilost být účastníkem řízení. Vzhledem ke způsobu zániku žalovaného 5), jenž v průběhu řízení uváděl, že pozemky, které jsou předmětem řízení, nikdy ani neužíval, resp. nejde o pozemky, k nimž by měl nebo má právo hospodaření, neumožňuje povaha řízení v dovolacím řízení dále pokračovat a proto bylo podle §243c a §107 odst. 1 OSŘ vůči žalovanému 5) zastaveno.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněným a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240 odst. 1, §241 odst. 1 OSŘ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 OSŘ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Takové vady žalobce nenamítal a dovolacím soudem nebyly zjištěny.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu není v této věci přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. b) OSŘ, který stanoví, že dovolání je přípustné proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. V daném případě však tyto podmínky splněny nebyly, neboť potvrzujícímu rozsudku nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu.
Dovolání není přípustné ani podle §239 odst. l OSŘ, neboť odvolací soud ve výroku svého potvrzujícího rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.
Zbývá tedy přípustnost dovolání podle §239 odst. 2 OSŘ.
Podle tohoto ustanovení, nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Žalobce vyslovení přípustnosti dovolání nenavrhl. Proto přípustnost dovolání není dána ani podle §239 odst. 2 OSŘ.
Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné odmítl [§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) OSŘ].
Náhrada nákladů dovolacího řízení nebyla žalobci 4) ve smyslu §243b odst. 5 a §146 odst. 3 OSŘ přiznána. Odměnu za vyjádření k dovolání, které podal jeho zástupce – advokát, nepovažuje dovolací soud za účelně vynaložený náklad, neboť v tomto vyjádření žalobce odmítnutí dovolání nenavrhoval. Žalovaným 1) a 2) náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2004
JUDr. Marie Rezková, v.r
předsedkyně senátu