ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1736.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 1736/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně I. V., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. K., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 919/2000, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. března 2004, č. j. 17 Co 69/2004, 17 Co 70/2004 – 97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 15. září 2003, č. j. 12 C 919/2000-83, kterým došlo k vypořádání společného jmění účastníků řízení po jejich rozvodu a který nabyl právní moci 15. 10. 2003, podal žalovaný téhož dne odvolání.
Soud prvního stupně usnesením z 20. 10. 2003, č. j. 12 C 919/2000-87, rozhodl, že „odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 15. 9. 2003, č. j. 12 C 919/2000-83 se odmítá“; uvedl, že žalovaný podal odvolání opožděně (§208 odst. 1, §204 odst. 1, §46 odst. 4 a §57 odst. 1, 3 občanského soudního řádu - dále jen „OSŘ“).
Proti shora uvedenému usnesení podal žalovaný 4. 11. 2003 odvolání a současně podal návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání. Tomuto návrhu soud prvního stupně usnesením ze dne 2. ledna 2004, č. j. 12 C 919/2000-90, nevyhověl; s odkazem na §58 odst. 1 OSŘ konstatoval, že návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání není důvodný, neboť nebyl podán v zákonem stanovené lhůtě. Rovněž proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání.
Krajský soud v Brně jako soud rozhodující o obou shora uvedených odvoláních pak usnesením ze dne 1. března 2004, č. j. 17 Co 69/2004, 17 Co 70/2004-97, výrokem pod bodem I. potvrdil „usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 10. 2003 č. j. 12 C 919/2000-87“, výrokem pod bodem II. potvrdil „usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 2. 1. 2004 č. j. 12 C 919/2000-90“ a výrokem pod bodem III. rozhodl o nákladech řízení. Zcela se ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. V poučení o opravném prostředku nesprávně konstatoval, že proti výroku pod bodem I. je přípustné dovolání, zatímco proti výroku pod bodem II. nikoliv.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Uvádí, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam z hlediska sjednocení výkladu doručování rozhodnutí soudu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu ve výroku pod bodem I. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle §236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu jen pokud to zákon připouští. Proto Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a řádně zastoupeným účastníkem řízení (§240, §241 OSŘ), zkoumal, zda jde o dovolání přípustné. Dovolání žalovaného v dané věci přípustné není.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravuje §237, §238, §238a, §239 OSŘ. Žádné z těchto zákonných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. OSŘ zde nepřichází v úvahu, neboť napadené usnesení není usnesením ve věci samé. Na tuto věc dopadá §229 odst. 4 OSŘ.
Dovolací soud proto o dovolání v dané věci rozhodl tak, že je jako nepřípustné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ, neboť žalobkyni v souvislosti s dovoláním náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu