ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.1926.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 1926/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně A. Z., zastoupené advokátkou, proti neoznačenému žalovanému, o vypořádání bytu – odškodnění, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 7 C 96/2002, o dovolání žalobkyně proto usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2003, č. j. 10 C 333/2003-34, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. května 2002, č. j. 7 C 96/2002-7, odmítl podání žalobkyně ze dne 23. dubna 2002 s tím, že žalobkyně ve stanovené lhůtě podání požadovaným způsobem nedoplnila, přestože byla poučena o tom, že nebude-li přes výzvu, učiněnou usnesením z 26. 4. 2002, č. j. 11 Nc 39/2002-4, podání požadovaným způsobem opraveno nebo doplněno, bude podání odmítnuto. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 7. května 2003, č. j. 10 Co 333/2003-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že podání žalobkyně ze dne 23. dubna 2002 nemá náležitosti žaloby ve smyslu §79 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), je zcela nesrozumitelné, neurčité, nelze z něho dovodit, čeho se žalobkyně domáhá, a není v něm ani označen účastník na straně žalované. Za této situace, kdy žalobkyně nereagovala na výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad podání ve stanovené lhůtě, soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu postupoval správně, když podání žalobkyně odmítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tuto vadu spatřuje v tom, že soudy obou stupňů nepostupovaly v souladu s ustanovením §30 OSŘ, když jí na její žádost neustanovily advokáta k sepisu řádné žaloby na určení vlastnictví k nemovitosti – domu zbudovanému za trvání jejího manželství se S. Z. a následně její podání z 23. dubna 2002 odmítly. Pro složitost věci sama takovou žalobu napsat neumí. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. února 2003, č. j. 7 C 96/2002-28, jímž soud zamítl žádost žalobkyně o ustanovení zástupce, potvrzené usnesením odvolacího soudu ze dne 7. května 2003, č. j. 10 Co 325/2003-34, nabylo právní moci dne 23. května 2003. Za této situace, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o žádosti o ustanovení zástupce, nelze již účinně toto rozhodnutí zpochybňovat a tak nezbývá, než z tohoto rozhodnutí vycházet.
Podání žalobkyně z 23. 4. 2002 neobsahuje ve smyslu ustanovení §42 odst. 4 a §79 odst. 1 OSŘ náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení. Žalobkyně ve stanovené lhůtě deseti dnů od doručení usnesení soudu prvního stupně z 26. 4. 2002, tj. od 30. 4. 2002, vady tohoto podání neodstranila, přestože byla poučena soudem o odmítnutí podání, nebude-li ve stanovené lhůtě opraveno nebo doplněno. Odvolací soud proto nepochybil, pokud za daného stavu usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí podání žalobkyně z 23. 4. 2002 potvrdil.
Dovolacímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nedůvodné zamítnout (§243b odst. 2 OSŘ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, poněvadž podle názoru dovolacího soudu výrok o náhradě nákladů sporného řízení není opodstatněn tam, kde chybí druhý účastník (žalovaný).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. února 2004
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu