ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2244.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2244/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. K., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 C 8/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. června 2003, č. j. 6 Co 1171/2003-44, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal určení vlastnického práva k vysokozdvižnému vozíku zn. Desta, který s žalovaným používali při podnikání ve sdružení založeném podle §829 občanského zákoníku (dále „ObčZ“). Poté co společnou činnost ukončili, neprovedli majetkové vypořádání, ale dohodli se, že do doby, než bude zrekonstruováno účetnictví, přejde vozík do vlastnictví žalobce. Ten v době od ukončení činnosti sdružení vozík užíval a pečoval o něj. Určení vlastnického práva k vozíku se domáhal proto, že mezi žalovaným a K. D. probíhalo řízení o soudním výkonu rozhodnutí a v souvislosti s tím byl žalobce vyzván k vydání vozíku.
Okresní soud v Písku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. února 2003, č. j. 5 C 8/2002-33, zamítl návrh na určení, že žalobce je výlučným vlastníkem vysokozdvižného vozíku Desta, typ 3222, výrobní číslo rámu 6473, výrobní číslo motoru 122932, a rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Písku z 8. 6. 2001, č. j. 6 C 301/2001-11, byl schválen smír mezi K. D. a J. K. se závazkem, že posledně jmenovaný vydá K. D. předmětný vysokozdvižný vozík do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Jmenovaní spolu 29. 9. 1994 uzavřeli smlouvu o půjčce, podle které J. K. obdržel obnos 140.000,- Kč, ty se zavázal vrátit do 48 měsíců a k zajištění svého závazku převedl na věřitele K. D. podle §553 ObčZ vlastnické právo k předmětnému vozíku. Soud prvního stupně dále vyšel z tvrzení žalobce, že vozík oba účastníci řízení pořídili ze společných prostředků získaných v době společného podnikání. Konstatoval ale, že z toho nelze dospět k závěru, že by žalobce byl výlučným vlastníkem předmětné věci; bylo by pouze možné dovozovat, že byl oprávněn mít věc v držbě. Soud při tom ale současně uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti nebyly prokázány, když je žalovaný popřel a navíc existuje faktura o koupi vozíku, která zní na jméno žalovaného. Uzavřel, že žalobce neprokázal svoje výlučné vlastnické právo k předmětné věci.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalobce, rozsudkem ze dne 10. června 2003, č. j. 6 Co 1171/2003-44, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud shledal skutková zjištění soudu prvního stupně správnými. Připomenul zásadní skutečnost, že faktura za zakoupení vozíku zní na jméno žalovaného. Mezi ním a K. D. byla uzavřena smlouva o půjčce a k jejímu zajištění se žalovaný zavázal převést na věřitele vlastnické právo k předmětnému vozíku. Konstatoval, že další podstatné skutečnosti vyplývají z věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn 6 C 301/200. Uzavřel, že hodnocení důkazů provedené soudem prvního stupně je logické a bylo provedeno v souladu s §132 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost je podle něj dána §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Soudům obou stupňů vytýká pochybení při hodnocení provedených důkazů. Účetnictví sdružení vedl žalovaný nedbale a žalobce do něho neměl možnost nahlédnout. Sporný vozík zakoupili v době společné činnosti sdružení ze společných prostředků, získaných z této činnosti. Na zakoupení se oba dohodli, a šlo o jedinou movitou věc, pořízenou z hospodaření sdružení. Tvrzení žalovaného o existenci smlouvy o půjčce uzavřené s K. D. je účelové; jmenovanému dlužil peníze ze své vlastní činnosti a využil toho, že nedošlo k vypořádání účasti žalobce ve sdružení. Dovolatel zdůrazňuje, že vozík byl pořízen za trvání sdružení pro podnikatelskou činnost, po celou dobu byl umístěn v jeho provozovně a je jediným majetkem, kterým byla jeho účast ve sdružení vypořádána. Zamítnutí žaloby soudem prvního stupně a potvrzení jeho rozsudku soudem odvolacím pokládá za rozhodnutí, které je v rozporu s dobrými mravy. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas osobou zastoupenou advokátem (§240 a §241 OSŘ), shledal, že není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 OSŘ).
Podle §237 odst. 1 OSŘ dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu: a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 OSŘ).
Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ může být připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž byla přípustnost dovolání založena výrokem odvolacího soudu, toliko z dovolacích důvodů uvedených 241a odst. 2 OSŘ; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 OSŘ). Nesprávným právním posouzením se rozumí omyl soudu při aplikaci právních předpisů na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo soud aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil. Ve smyslu §242 odst. 3 OSŘ je dovolací soud vázán uplatněnými dovolacími důvody [s výjimkou důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. a) OSŘ] včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Vázanost dovolacím důvodem se v řízení o dovolání, jehož přípustnost je dána §237 odst. 1 písm. c) OSŘ projevuje tím, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat jen ty právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Pokud tedy dovolatel nevznese v dovolání právně relevantní výhrady proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nelze uvažovat o přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
V dané věci dovolatel opírá přípustnost dovolání o §237 odst. 1 písm. c) OSŘ; dovoláním ale napadá toliko hodnocení důkazů soudem prvního stupně, jeho skutková zjištění a postup odvolacího soudu, který dokazování a hodnocení důkazů soudem prvního stupně shledal zákonným. Uplatňuje tak dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 OSŘ. Nejde tedy o dovolání, kterým by se žalobce u dovolacího soudu domáhal přezkoumání právního hodnocení věci, a z tohoto hlediska nemůže napadené rozhodnutí řešit otázku zásadního právního významu, která by z něj činila rozhodnutí zásadní.
Dovolání není přípustné ani podle jiného ustanovení OSŘ; proto nezbylo, než jej odmítnout [§243b odst. 5 OSŘ ve spojení s §218 písm. c) OSŘ].
Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn skutečností, že dovolatel nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalovanému, který by měl na náhradu nákladů dovolacího řízení právo, žádné prokazatelné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. června 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu