ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2471.2003.1
sp. zn. 22 Cdo 2471/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. P., zastoupenému advokátem, o ochranu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 251/96, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2003, č. j. 22 Co 555/2002-572, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. června 2003, č. j. 22 Co 555/2002-572, a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 25. září 2001, č. j. 4 C 251/96-542, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 25. září 2001, č. j. 4 C 251/96-542, odmítl „podání žalobce z 20. 11. 1989 doplněné podáním z 28. 2. 2001“ a rozhodl o nákladech řízení. Původním podáním se žalobce domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se rušení žalobce „hlukem a vibracemi splavu a malé vodní elektrárny“ ve S. n. Z. V souladu s právním názorem Krajského soudu v Hradci Králové vysloveným v usnesení, jímž byl zrušen předchozí rozsudek soudu prvního stupně v této věci, soud prvního stupně nejprve vyzval žalobce k odstranění vad žaloby z 20. 11. 1989, které brání jejímu projednání, zejména neurčitosti a nevykonatelnosti žalobního petitu. Na tuto výzvu reagoval žalobce tím, že zaslal soudu prvního stupně podání z 28. 2. 2001 označené jako „žaloba na odstranění stavby malé vodní elektrárny situované na 14.000 km vodoteče řeky Zdobnice ve S. n. Z., na pozemkové parcele č. 491/2 kat. území Slatina nad Zdobnicí, obec S. n. Z.“, v němž se domáhal vydání rozsudku, aby žalovanému bylo uloženo ve stanovené lhůtě „zajistit odstranění malé vodní elektrárny a všech staveb s ní souvisejících a upravit vodní tok do původního stavu“. Soud prvního stupně ovšem dovodil, že ani toto doplňující podání neobsahuje dostatečně určitý petit, neboť nebyly specifikovány stavby, jejichž odstranění se žalobce spolu s malou vodní elektrárnou domáhá, a nebyl ani konkretizován požadavek, jak má žalovaný upravit tok řeky Z. Na další výzvu k odstranění vad podání z 28. 2. 2001 již žalobce nereagoval, a tak soud prvního stupně postupoval podle §43 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 30. června 2003, č. j. 22 Co 555/2002-572, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Konstatoval, že žalobce na trojí podrobnou a instruktivní výzvu vady podání neopravil a situace se nezměnila ani po podání odvolání, takže žaloba je nadále neprojednatelná z důvodu neurčitého žalobního petitu. Ten neobsahuje přesné označení rušivého jednání, jehož se má žalovaný zdržet, a není v něm uvedeno, na které části vodního toku a na jakém pozemku se vodní dílo nachází. Žalobce pak neupřesnil, které stavby mají být odstraněny, ani nesdělil, jak by měl žalovaný upravit vodní tok, aby neobtěžoval žalobce nadměrným hlukem. Přitom mu nic nebránilo, aby svá podání doplnil i během odvolacího řízení. Proto byl postup soudu prvního stupně shledán správným.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovil přesvědčení, že jeho původní žaloba je dostatečně individualizována, neboť v průběhu desetiletého řízení u soudu prvního stupně nebyl s identifikací sporné elektrárny žádný problém. Rovněž z textu doplňujícího podání z 28. 2. 2001 je zřejmé, ve kterém katastrálním území se elektrárna nachází. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru, že změněný žalobní petit je nedostatečný, mohl dále pokračovat v řízení o původní žalobě a k novému petitu nepřihlížet. Žalobce pak ještě zdůraznil, že v důsledku úmrtí jeho tehdejšího právního zástupce – advokáta JUDr. I. U. – nebyl dlouhou dobu informován o požadavku soudu prvního stupně na odstranění vad žaloby. Nástupce JUDr. U. odmítl žalobce zastupovat, ten byl proto v odvolacím řízení bez právního zastoupení a nevěděl, že může žalobu změnit i v průběhu tohoto řízení. Odmítnutí žaloby po deseti letech trvání sporu považuje žalobce za porušení svého práva na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně i soudu odvolacího a navrhl, aby „ve věci bylo rozhodnuto ve smyslu §219 o. s. ř.“.
Nejvyšší soud České republiky po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, že je přípustné podle §239 odst. 3 OSŘ a že jsou splněny i další podmínky dovolacího řízení stanovené v §241 a §241a odst. 1 OSŘ, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Podle §95 odst. 1 OSŘ žalobce může za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změnou návrhu je především situace, kdy žalobce na základě jiného skutkového stavu než v původní žalobě požaduje jiné plnění, tedy kdy za řízení došlo jak ke změně „vylíčení rozhodujících skutečností“ ve smyslu §79 odst. 1 OSŘ, tak i ke změně žalobního petitu. O tom, zda změnu návrhu připouští či nikoli, rozhoduje soud usnesením. Dokud soud nerozhodne o uplatněné změně návrhu, nemůže pokračovat v řízení o původním návrhu.
V této věci se žalobce původní žalobou domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zdržet se jednání, jímž (podle žalobního tvrzení) dochází k neoprávněným zásahům do vlastnického práva žalobce spočívajícím v jeho rušení „hlukem a vibracemi splavu a malé vodní elektrárny“. V souvislosti s tím vylíčil rozhodující skutečnosti tak, že je spoluvlastníkem nemovitostí sousedících s pozemkem, na němž se nachází splav a elektrárna, a že přestavěním původního splavu a instalací malé vodní elektrárny žalovaný navodil situaci, kdy vibrace a hluk překračují stanovené normy a nepříznivě působí na psychiku žalobce a všech, kdo užívají jeho nemovitosti. Pokud žalobce v podání datovaném 28. 2. 2001 navrhuje, aby bylo žalovanému uloženo „zajistit odstranění malé vodní elektrárny…“ a „upravit vodní tok do původního stavu“, přičemž vedle poukazu na nadměrnou hlučnost, kterou způsobilo obnovení vodního díla žalovaným, argumentuje především tím, že k obnovení díla došlo v rozporu s právními předpisy, je zřejmé, že nejde o pokus o odstranění vad původní žaloby podle požadavku soudu prvního stupně obsaženého v usnesení ze dne 15. února 2001, č. j. 4 C 251/96-510, nýbrž o změnu žaloby jak pokud jde o vylíčení rozhodujících skutečností, tak pokud jde o žalobní petit. Bylo tedy na soudu prvního stupně, aby rozhodl, zda tuto změnu žaloby připustí, a až v případě, že by změna připuštěna nebyla, bylo možno pokračovat v řízení o původní žalobě.
Soud prvního stupně však podání z 28. 2. 2001 považoval pouze za doplnění původní žaloby, v důsledku toho rozhodnutí podle §95 OSŘ nevydal a rozhodl – byť jen jejím odmítnutím podle §43 OSŘ – o žalobě původní. Odvolací soud pak tím, že toto pochybení nenapravil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k té je dovolací soud povinen v případě přípustného dovolání přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna (§242 odst. 3 OSŘ). Je tedy naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) OSŘ a dovolacímu soudu nezbylo než podle §243b odst. 2 věty za středníkem OSŘ napadené usnesení zrušit. Jelikož důvody, které ke zrušení vedly, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, bylo podle §243b odst. 3 věty druhé OSŘ zrušeno i toto usnesení a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. června 2004
Vít Jakšič,v.r.
předseda senátu