ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.2776.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 2776/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce S. K., proti žalované A. K., o úpravu užívání nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 207/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2003, č. j. 54 Co 451/2003-138, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2004, č. j. 54 Co 451/2003-167, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal úpravy užívání nemovitostí, náležejících do společného jmění účastníků jako manželů s odůvodněním, že se na jejich užívání účastníci nedohodli.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 19. 12 2002, č. j. 5 C 207/2002-117, rozhodl tak, že „žalobce je oprávněn užívat nemovitosti – rekreační chalupu č. p. 115 se stavební parcelou parc. č. 101, zahradu parc. č. 163/1 a ostatní plochu parc. č. 994/5 v obci O., okres P., zapsané na LV č. 394 u katastrálního úřadu P., každý lichý kalendářní týden v roce, počínaje pondělím a konče nedělí příslušného týdne“ (výrok I.), a že „žalovaná je oprávněna užívat nemovitosti – rekreační chalupu č p. 115 se stavební parcelou parc. č. 101, zahradu parc. č. 163/1 a ostatní plochu parc. č. 994/5 v obci O., okres P., zapsané na LV č. 394 u Katastrálního úřadu P., každý sudý kalendářní týden v roce, počínaje pondělím a konče nedělí příslušného týdne“, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, která se domáhala jeho změny tak, že žalobce by užíval nemovitosti v každém kalendářním týdnu vždy od pondělí do pátku 12.00 hod a žalovaná od pátku 12. hodin do neděle 20. 00 hodin a dále vždy po dobu jarních a hlavních prázdnin.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 29. 10. 2003, č. j. 54 Co 451/2003-117, ve spojení s opravným usnesením ze 14. 9. 2004, č. j. 54 Co 451/2003-167, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že žalovaná je oprávněn výlučně užívat předmětné nemovitosti vždy od 1. do 31. července, žalobce vždy od 1. do 31. srpna, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy vyšly ze zjištění, že účastníci mají ve společném jmění manželů rekreační chalupu č. p. 115 se stavební parcelou parc. č. 101, zahradu parc. č. 163/1 a ostatní plochu parc. č. 994/5 v k. ú. a obci O., ohledně jejichž užívání se neshodli. Manželství účastníků stále trvá, avšak probíhá řízení o rozvod manželství, řízení o úpravu práv a povinností k nezl. synovi T. K., nar. 30. 10. 1991, a řízení o úpravu užívání bytu. Předmětné nemovitosti nyní užívá převážně žalovaná s nezletilým synem a svým přítelem V. P., se kterým od roku 1999 žije ve společné domácnosti. Nemovitosti užívají také dvě nezletilé děti V. P. Pokud v minulosti užíval nemovitosti žalobce, realizoval tím svůj styk s nezletilým synem. Na platbách spojených s užíváním nemovitostí se podílí oba účastníci. Nezletilý syn účastníků se nechce se žalobcem setkávat, neboť je ovlivněn spory mezi rodiči. Soudy dospěly k závěru, že práva obou účastníků k nemovitostem jsou ve smyslu §145 ObčZ stejná a nedílná. Neshledaly důvod pro stanovení způsobu užívání, který by upřednostňoval jednoho z manželů. Upravily užívání předmětných nemovitostí účastníky ve stejném rozsahu po kalendářních týdnech, když poukázaly na to, že tak bude umožněno každému z účastníků nerušené užívání předmětných nemovitostí a předejde se zbytečným konfliktům. Pokud žalovaná argumentovala zájmy nezletilého syna, soudy uvedly, že není spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a na chalupě může pobývat jak s matkou, tak s otcem. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen pokud jde o užívání předmětných nemovitostí v období hlavních letních prázdnin, kdy potřebám účastníků (zejména žalované, která je zaměstnána jako učitelka a čerpá dovolenou především v této době) týdenní střídaní nevyhovuje a je praktičtější střídání měsíční. Dodal, že daná úprava má zjevně dočasný charakter, když mezi účastníky probíhá rozvodové řízení a v případě rozvodu dojde nepochybně i k vypořádání společného jmění, v jehož rámci lze předpokládat i vypořádání předmětných nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že při úpravě užívání nemovitostí vychází z rovnosti práv manželů, aniž v dostatečné míře zohlednil účel společného jmění manželů. Podle §1 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, je zřejmé, že hlavním účelem manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. K tomuto účelu slouží i institut společného jmění manželů a při řešení otázek, které se tohoto institutu týkají, je proto třeba výchovu dětí zohledňovat. Odvolací soud nesprávně uvádí, že zájmy nezletilého syna účastníků nebylo namístě přeceňovat. Žalovaná je naopak toho názoru, že při úpravě užívání předmětné nemovitosti je nutno brát v potaz též zájmy rodiny, a tedy i nezletilého dítěte. Odvolací soud však k zájmům nezletilého syna M. K., (správně má být T. K.), nepřihlédl. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání pouze uvedl, že skutečnosti uvedené v dovolání žalované nejsou pravdivé, neboť M. K., nar. 23. 8. 1980, není nezletilý a navíc není jeho synem.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání (§237 odst. 1 písm. a) OSŘ) bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Dále dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 písm. b) OSŘ.
Podle §20 zákona o rodině v záležitostech rodiny rozhodují manželé společně. Nedohodnou – li o podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Podle §145 odst. l ObčZ majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně.
Žalované lze přisvědčit, že majetek náležející do společného jmění manželů je v širším slova smyslu určen k užívání rodiny založené manželstvím, tedy i nezletilým dětem z manželství narozeným. V daném případě je manželství účastníků narušeno, účastníci spolu nežijí a o výchově a výživě nezletilého syna účastníků nebylo dosud rozhodnuto. Za této situace se jeví provedená úprava užívání přiměřená, respektující rovnost postavení účastníků jak ve vlastnictví nemovitostí, tak i jako rodičů nezletilého syna. Úprava užívání nemovitostí také odstraní jednu z příčin neshod mezi účastníky a umožní každému z nich jejich nerušené užívání i s jejich nezletilým dítětem.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) OSŘ správné. Z toho vyplývá, že je správné i rozhodnutí odvolacího soudu a dovolání bylo proto podle §243b odst. l OSŘ zamítnuto.
Protože žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly (vyjádření k dovolání sepsal sám), bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c) OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu