ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.316.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 316/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované S. Š., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 441/92, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2000, č. j. 42 Co 686/2000-83, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. srpna 2000, č. j. 42 Co 686/2000-83, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací ve výroku označeným usnesením odmítl jako opožděně podané odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 31. března 1999, č. j. 16 C 441/92-51, jímž bylo rozhodnuto o vypořádání zaniklého společného jmění účastníků (správně bezpodílového spoluvlastnictví účastníků). Odvolací soud přitom vycházel z toho, že zásilka obsahující odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně byla v souladu s ustanovením §47 odst. 2 a §57 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) doručena žalobci 31. 5. 1999 formou tzv. náhradního doručení. Posledním dnem lhůty, kdy žalobce mohl účinně podat odvolání, byl 15. červen 1999. Protože žalobce podal odvolání až 17. 6. 1999, muselo být jeho odvolání pro opožděnost odmítnuto podle §218 odst. 1 písm. a) OSŘ. Podle odvolacího soudu pro posouzení běhu lhůty k odvolání neměla žádný význam okolnost, že žalobce zásilku osobně převzal na poště 9. 6. 1999.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Namítá, že v době doručování rozsudku soudu prvního stupně se v místě svého bydliště a doručení nezdržoval, neboť v době od 23. 5. 1999 do 1. 6. 1999 byl na dovolené v I. Tuto skutečnost soudu doložil. Podle jeho názoru proto „fikce doručení třetím dnem uložení neplatí“. Navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.
Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadené usnesení podle §242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Výrok napadeného usnesení vyjadřuje závěr, že odvolání bylo podáno ve smyslu §218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděně, tj. po uplynutí patnáctidenní lhůty uvedené v §204 odst. 1 OSŘ. Protože běh této lhůty počíná od doručení rozhodnutí soudu prvního stupně, tak závěr odvolacího soudu v sobě logicky zahrnuje i zjištění, že žalobcem napadený rozsudek mu byl řádně doručen. Jen řádné doručení rozhodnutí má ten důsledek, že odvolací lhůta počíná běžet osobě, které je doručeno (srov. rozhodnutí publikované pod č. 19/1968 ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR ve věcech občanskoprávních).
V posuzované věci byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně účastníkům doručována poštou (§45 OSŘ). Podle §47 odst. 2 OSŘ platí, že nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Při doručování poštou se místo, den a způsob doručení prokazuje doručenkou, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Obsahem doručenky je deklarována též skutečnost, že adresát se zdržuje v místě doručení, a to v době doručení. Ten fakt, že adresát nebyl zastižen, ačkoliv se na adrese doručení zdržuje, je základním předpokladem náhradního doručení podle §47 odst. 2 OSŘ. Právě tento základní předpoklad dovolatel zpochybňuje tvrzením, že v době doručení se zdržoval mimo místo doručení, což doložil potvrzením cestovní kanceláře A. z 25. 8. 2000. Pak ovšem nelze bez dalšího šetření (nevystačí-li se s tvrzením žalobce a jím předloženým potvrzením cestovní kanceláře) vycházet z ustanovení §47 odst. 2 OSŘ a považovat za den doručení 31. květen 1999. Jestliže je adresátem dodatečně prokázáno, že zjištění pošty o tomto základním předpokladu náhradního doručení je nesprávné, jde o doručení neúčinné. Z toho tedy vyplývá, že písemnost nebyla tímto způsobem řádně doručena. Vadný je pak postup soudu, pokud tento nesprávný závěr pošty převezme.
Neúplnost a nesprávnost skutkových zjištění odvolacího soudu ve vztahu k podmínkám účinného náhradního doručení a s přihlédnutím k výše uvedenému znamená, že řízení u odvolacího soudu je postiženo vadou, kterou má na mysli §241 odst. 3 písm. b) OSŘ, a učiněné rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost proto nelze pokládat za správné.
Proto dovolací soud podle §243b odst. 1, 2 OSŘ napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu