ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.402.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 402/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně E. Ch., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) R. R., a 2) B. R., zastoupeným advokátkou, o vyklizení části pozemku a odstranění části střechy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 1536/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. října 2003, č. j. 14 Co 92/2001-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalovaným povinnost vyklidit část jejího pozemku, na který umístili svoji králíkárnu a odstranit část střechy jejich sklepa s lisovnou, která okrajem přesahuje jejich pozemek a zasahuje do pozemku žalobkyně.
Okresní soud v Břeclavi (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. září 2000, č. j. 4 C 1536/97-104, výrokem pod bodem I. uložil žalovaným povinnost „vyklidit a vyklizený odevzdat navrhovatelce pozemek parc. č. 1329/35 k. ú. H. u B., který vznikl oddělením podle geometrického plánu ze dne 7. 5. 1999, č. 1655-122/1999, z pozemku parc. č. 1329/17 zapsaného dosud na LV č. 1000 pro obec a k. ú. H. u B., a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“. Výrokem pod bodem II. zastavil řízení „v části o odstranění části střechy u lisovny na parc. č. 1329/21 v k. ú. H.“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací, rozhodující k odvolání žalovaných proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I., rozsudkem ze dne 2. října 2003, č. j. 14 Co 92/2001-160, rozhodl tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně v uvedeném výroku a žalobu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozsudku kromě dalšího konstatoval, že „dle přechodného ustanovení čl. 15 zákona č. 30/2000 Sb. se odvolací řízení o tomto odvolání vzhledem k datu napadeného rozhodnutí řídí občanským soudním řádem ve znění účinném do 31. 12. 2000“. Tento rozsudek nabyl právní moci 18. 11. 2003.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání. Pokud jde o jeho přípustnost, odkazuje na §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a odůvodňuje je s poukazem na §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu; vychází tedy ze zákonných ustanovení, která upravují přípustnost dovolání a dovolací důvody, ale i zákonnou lhůtu k dovolání, podle občanského soudního řádu účinného od 1. 1. 2001. Kromě dalšího uvádí, že rozsudek odvolacího soudu byl jejímu právnímu zástupce doručen 18. 11. 2003 a „lhůta pro dovolání byla zachována“. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaní ztotožňují se závěry odvolacího soudu a navrhují, aby dovolací soud dovolání žalobkyně zamítl.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci odvolací soud, jak shora uvedeno, svoje rozhodnutí vydal po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů a Nejvyšší soud proto o dovolání rozhoduje podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. ( dále „OSŘ“).
Podle §240 odst. 1 OSŘ může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 18. 11. 2003. Ve smyslu §57 odst. 2 OSŘ byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání pátek 19. 12. 2003. Pokud žalobkyně dovolání předložila poště k přepravě 12. 1. 2004, bylo podáno opožděně.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalovaným, kteří by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měli právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s písemným vyjádřením k dovolání nelze za účelné (§142 odst. 1 OSŘ) považovat, neboť obsah tohoto vyjádření se netýkal otázky přípustnosti dovolání, jež byla nakonec pro rozhodnutí dovolacího soudu podstatná, nýbrž jeho věcné stránky.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v.r.
předseda senátu