ECLI:CZ:NS:2004:22.CDO.788.2004.1
sp. zn. 22 Cdo 788/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobce O. R., zastoupeného advokátkou, proti žalované I. R., zastoupené advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 20 C 200/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. září 2003, č. j. 11 Co 688/2002-132, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. června 2001, č. j. 20 C 200/99-101, výrokem I. připustil změnu žaloby učiněnou podáním ze 30. 11. 1999, výrokem II. vypořádal „dosud nevypořádanou část bezpodílového spoluvlastnictví účastníků“ tak, že hodnotu osobního motorového vozidla VAZ 2101, SPZ …, ve výši 10.409,- Kč přikázal do výlučného vlastnictví žalobce a garáž č. 472 na pozemku p. č. 798/56 – zastavěná plocha a pozemek p. č. 798/56 – zastavěná plocha, zapsané u Katastrálního úřadu v K. na LV č. 1428 pro obec a katastrální území Č., přikázal do výlučného vlastnictví žalované, výrokem III. uložil žalované, aby zaplatila žalobci „na vyrovnání jeho podílu z bezpodílového spoluvlastnictví manželů“ částku 29.882,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a výroky IV. až VI. rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. Rozsudkem ze dne 4. září 2002, č. j. 20 C 200/99-122, pak soud prvního stupně doplnil shora uvedený rozsudek o výrok VII., jímž zamítl žalobu na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví účastníků k dalším movitým věcem, které jsou v tomto rozsudku blíže specifikovány.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. září 2003, č. j. 11 Co 688/2002-132, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího rozsudku „v napadené části, tj. s výjimkou odstavce I. výroku“ potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, a to z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítl, že přesto, že se mu – podle jeho názoru – podařilo prokázat, že do rekreační chaty ve vlastnictví žalované bylo investováno ze společných prostředků více než soudy obou stupňů uvažovaných 26.174,- Kč a že zaplatil na vypořádání dědických podílů za žalovanou 10.000,- Kč, nebylo k těmto vnosům přihlédnuto, stejně jako k jeho práci na chatě žalované a k finančním darům od jeho rodičů. Naproti tomu, ač k tomu jednoznačné důkazy chybí, soudy obou stupňů vycházely z toho, že dary od rodičů žalované byly použity na zakoupení garáže. Při vypořádání pak nebylo vůbec bráno v úvahu, že žalobce, který bydlí v Č., garáž potřebuje. Žalobce navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se vyjádřila k jednotlivým dovolacím námitkám žalobce tak, že je nepovažuje za podložené, a navrhla buď odmítnutí dovolání jako zjevně bezdůvodného nebo jeho zamítnutí.
Podle §236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se dovolací soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve tím, zda jde o dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé je upravena v §237 odst. 1 písm. b) a c) OSŘ. O případ uvedený pod písm. b) nejde, jelikož napadeným rozsudkem byl potvrzen prvý rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal, a tak by dovolání mohlo být přípustné jen podle písm. c), podle kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 OSŘ má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V usnesení ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 821/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 23, vyslovil dovolací soud názor, že o rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu nejde jen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla pro rozhodnutí ve věci zásadní význam, nýbrž rozhodnutí musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudu vůbec. Z tohoto pohledu tedy nemůže mít zásadní význam řešení právní otázky, které je postaveno na zcela jedinečných skutkových okolnostech a které proto nemá dopad na celou skupinu případů obdobného charakteru. V této věci žalobce namítá, že odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení proto, že při úvahách o tom, komu bude do výlučného vlastnictví přikázána garáž, pominul skutečnost, že se garáž nachází v místě jeho bydliště. Rozhodnutí odvolacího soudu o přikázání garáže do vlastnictví žalované je ale založeno nejen na tom, kde který z účastníků bydlí, ale na celém souhrnu skutkových okolností, jenž má zcela individuální povahu, a tak způsob řešení naznačené právní otázky nelze zobecnit. Ostatní námitky žalobce, jakkoli je dovolatel považuje rovněž za námitky týkající se právního posouzení věci, jsou námitkami skutkového charakteru, neboť jejich podstatou je polemika se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů ohledně vnosů účastníků z výlučného do společného majetku a ze společného majetku do individuálního majetku žalované. Dovolací důvod založený na námitkách skutkového charakteru však v případě dovolání přípustného podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ nemá místo (§241a odst. 3 OSŘ).
Za této situace dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ. Proto je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) OSŘ odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto s přihlédnutím k tomu, že žalované, která by podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s písemným vyjádřením k dovolání nelze za účelné (§142 odst. 1 OSŘ) považovat, neboť obsah tohoto vyjádření se netýkal otázky přípustnosti dovolání, jež byla nakonec pro rozhodnutí dovolacího soudu podstatná, nýbrž jeho věcné stránky.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. dubna 2004
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu