ECLI:CZ:NS:2004:22.ND.200.2004.1
sp. zn. 22 Nd 200/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně D. T., proti žalovaným: 1) L. B., zastoupenému advokátkou, 2) L. F., zastoupené advokátkou, 3) J. B., 4) L. B., zastoupenému advokátem, 5) I. V., 6) M. D., a 7) L. B., o vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 167/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 167/2002 se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené věci se žalobkyně domáhá žalobou, podanou u Okresního soudu v Novém Jičíně 24. 6. 2002, vydání nemovitostí v žalobě specifikovaných, nacházejících se v katastrálním území K., obec P.
Dopisem doručeným uvedenému soudu 27. 8. 2004 jednak omlouvá svoji neúčast při jednání „v nejbližší době“ vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, jednak uvádí, že trvá na projednání věci za své osobní přítomnosti, a dále žádá, „aby věc byla postoupena k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 6“. K dopisu přikládá potvrzení Fakultní nemocnice v M. z 25. 6. 2004, že je pod kontrolou „Interní kliniky M.“ pro hypertenzi a reaktivní depresivní stav, s tím, že „závažnost zdravotního stavu kontraindikuje dlouhodobě možnost zúčastňovat se soudních jednání“.
Všichni žalovaní se k návrhu žalobkyně na přikázání věci k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 6 písemně vyjádřili s nesouhlasným stanoviskem. Namítají veskrze, že by bylo neefektivní, aby všech sedm žalovaných, mezi nimiž jsou rovněž osoby vyššího věku, včetně jejich právních zástupců, dojíždělo k soudnímu jednání až do P. Žalovaná L. F. navíc poukazuje na to, že žalobkyně „má svého zmocněnce“, který ji může zastupovat a dále, že u Okresního soudu v Novém Jičíně probíhá pod sp. zn. 16 C 26/95 k návrhu žalobkyně další spor se 17 žalovanými, v rámci něhož rovněž nesouhlasila s delegací věci, které se žalobkyně domáhala. Žalovaný J. B. navíc navrhuje, aby soud, nemůže-li se žalobkyně soudního jednání dlouhodobě účastnit, žalobkyni ustanovil opatrovníka. Žalovaná L. F. zdůrazňuje svůj vyšší věk. Žalovaní M. D. a I. V. nad rámec uvedeného považují návrh žalobkyně za „zdržovací taktiku“ se záměrem co nejvíce oddálit projednání věci. Žalovaný L. B. zdůrazňuje ekonomickou stránku při delegování věci. Žalovaný L. B. namítá, že není dán právní důvod k delegaci věci; žalobkyně uplatňuje svoje nároky proti žalovaným již svojí pátou žalobou, soudí se 14 let a její žaloby byly postupně zamítány. Doporučuje, aby při rozhodování o delegaci věci bylo vzato v úvahu i morální hledisko a připomíná, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu, se nacházejí v obvodu tamního okresního soudu.
Žádost žalobkyně, „aby věc byla postoupena k projednání k Obvodnímu soudu pro Prahu 9“, je obsahově návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Podle §12 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu může být věc z tohoto důvodu jinému soudu přikázána. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který má být věc přikázána.
K rozhodování o delegaci věci z důvodu vhodnosti může dojít na návrh účastníka nebo z iniciativy soudu. Jedním z předpokladů pro rozhodnutí je znalost stanoviska účastníků řízení k návrhu na delegaci věci včetně soudu, jemuž má být věc přikázána, neboť úvaha o vhodnosti musí zahrnovat i posouzení poměrů účastníků, jimi uváděné důvody a závěr, že delegací nebude navozen stav, který by byl v poměrech některého z nich nepříznivý. Hlavními kritérii pro posouzení vhodnosti delegace věci je rychlost a hospodárnost a samozřejmě mimořádnost poměrů některého z účastníků a dosavadní výsledky řízení.
Nejvyšší soud v daném případě neshledal zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Pro tento závěr vyšel především ze skutečnosti, že řízení o žalobě, podané příslušnému soudu 24. 6. 2002, již pokročilo a soud je s věcí zevrubně obeznámen. Bylo by proto nehospodárné a časově náročné, aby se s obsahem spisu musel znovu podrobně seznamovat jiný soud. Otázku ekonomie řízení nutno posuzovat i s ohledem na větší počet žalovaných včetně jejich právních zástupců ve vztahu k vzdálenosti soudu, který by měl věc projednávat, od jejich bydliště a náklady s tím spojené. Jakkoliv jsou žalobkyní uváděné důvody pro přikázání věci soudu v blízkosti jejího bydliště ze zdravotních důvodů významné, nelze přehlédnout možnost provedení jejího výslechu na základě dožádání některým soudem v Praze a bez významu není ani možnost jejího zastoupení právním zástupcem.
Nejvyšší soud proto návrhu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu