ECLI:CZ:NS:2004:22.ND.85.2004.1
sp. zn. 22 Nd 85/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., v exekuční věci oprávněné P., a. s., zastoupené advokátem, proti povinné V. V., vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2583/2004, o určení místní příslušnosti, takto:
Určuje se, že věc vedenou nyní u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 17 Nc 2583/2004 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6.
Odůvodnění:
Oprávněná se u Okresního soudu v Sokolově domáhá, aby byla proti povinné nařízena exekuce platebního výměru zdravotní pojišťovny č. j. OÚ/10575/95 ze dne 4. ledna 1996, který se stal vykonatelným dne 8. února 1996 a kterým bylo povinné uloženo zaplatit (tehdejšímu) oprávněnému částky 3.963,- Kč a 1.745,- Kč, a aby provedením této exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. E. J. se sídlem exekučního úřadu v P., N. 31.
Usnesením ze dne 23. dubna 2004, č. j. 17 Nc 2583/2004-11, Okresní soud v Sokolově vyslovil svoji nepříslušnost s tím, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněné bude věc předložena Nejvyššímu soudu ČR k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Důvodem tohoto postupu byla skutečnost, že se nepodařilo zjistit okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti soudu podle §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), neboť pobyt povinné – jak je zřejmé z další rozhodovací činnosti uvedeného soudu – je dlouhodobě neznámý.
Podle §105 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) vysloví-li soud, že není místně příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle §11 odst. 3 OSŘ jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Těchto ustanovení se podle §52 odst 1 exekučního řádu použije i při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Lze pak souhlasit s postupem Okresního soudu v Sokolově, který nevázal předložení věci Nejvyššímu soudu na právní moc usnesení o vyslovení místní nepříslušnosti, nýbrž na uplynutí odvolací lhůty oprávněné, jíž také jediné usnesení doručil, neboť z §44 odst. 7 exekučního řádu lze dovodit, že prvním úkonem soudu vůči povinnému by mělo být doručení usnesení o nařízení exekuce a že by veškeré úkony soudu měly sledovat základní cíl exekučního řízení, jímž je uspokojení pohledávky oprávněného. Usnesení vydaná podle §105 a §11 odst. 3 OSŘ budou povinnému doručena společně s usnesením, jímž bude rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce.
V dané věci Okresní soud v Sokolově správně dovodil, že je dána pravomoc soudů České republiky, ale že chybějí podmínky pro určení, který soud je k jejímu projednání a rozhodnutí místně příslušný. Za této situace je Nejvyšší soud ČR přesvědčen, že z hlediska ekonomiky řízení bude nejvhodnější, když věc projedná a rozhodne soud, v jehož obvodu je sídlo exekutora, který by podle návrhu oprávněné měl být pověřen provedením exekuce. Proto bylo rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. července 2004
Vít Jakšič, v. r.
předseda senátu