ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1185.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 1185/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce : O. H., zastoupeného opatrovníkem : A. H., proti žalovanému Ministerstvu spravedlnosti ČR se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 119/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. listopadu 1997, č. j. 22 C 119/97 - 28, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 1998, č. j. 39 Co 66/98 - 43, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 1997, č. j. 22 C 119/97 - 28, se z a s t a v u j e.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 18. 11. 1997, č. j. 22 C 119/97 - 28, zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen „nahradit žalobci náhradu za výkon vazby ve výši 163.300,- Kč“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 8. 1998, č. j. 39 Co 66/98 - 43, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
V podání ze dne 10. 11. 1998, doručeném soudu prvního stupně dne 17. 11. 1998, nazvaném jako odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 1998, č. j. 39 Co 66/98 - 43, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 1997, č. j. 22 C 119/97 - 28, žalobce vyjádřil nesouhlas s rozhodnutími soudů obou stupňů a navrhl, aby byla zrušena a aby jeho žalobě bylo vyhověno.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000); tak tomu bylo i v dané věci, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů byla vydána přede dnem nabytí účinnosti zák. č. 30/2000 Sb.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po přezkoumání věci dospěl k závěru, že v dané věci brání rozhodnutí o dovolání nedostatek podmínek dovolacího řízení.
Podle ustanovení §240 odst. l věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §241 odst. l věty první o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, pokud sám nemá právnické vzdělání. Podle odst. 2 věty druhé tohoto ustanovení nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení, který podává dovolání, měl buď sám právnické vzdělání, nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytovat právní pomoc. Ustanovení §24l odst. l o. s. ř. představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze o dovolání rozhodnout.
V dané věci podal žalobce dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem, a nebylo ani tvrzeno, že by měl právnické vzdělání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 27. 11. 1998, č. j. 22 C 119/98 - 48, byl žalobce vyzván, aby si ve lhůtě 20 dnů zvolil advokáta pro dovolací řízení, a současně byl poučen o tom, že nebude-li výzva splněna, bude dovolací řízení zastaveno. Dne 11. 1. 1999 byla soudu prvního stupně doručena plná moc, kterou žalobce zmocnil zastupováním v dovolacím řízení advokáta. Usnesením ze dne 7. 6. 1999, č. j. 22 C 119/97 - 54, vyzval soud prvního stupně zástupce žalobce, aby ve lhůtě 20 dnů od doručení tohoto usnesení předložil soudu jím sepsané dovolání, které bude obsahovat všechny náležitosti dovolání podle ust. §241 odst. 2 věta první, odst. 3 o. s. ř. s tím, že nebude-li podání žalobce doručené soudu dne 17. 11. 1998 v uvedené lhůtě opraveno, soud řízení zastaví; toto usnesení bylo zástupci žalobce doručeno dne 29. 6. 1999, avšak přípisem ze dne 11. 9. 2000 JUDr. M. soudu prvního stupně sdělil, že žalobci vypověděl plnou moc. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2000, č. j. 22 C 119/97 - 63, jímž byl žalobce vyzván, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložil soudu dovolání sepsané jeho zástupcem (advokátem), jež bude obsahovat všechny náležitosti dovolání v souladu s ust. §241 odst. 2 věta první, odst. 3 o. s. ř., a jímž byl poučen o zastavení řízení v případě nevyhovění této výzvě, se ani přes provedená šetření obvodního soudu nepodařilo žalobci z důvodu jeho neznámého pobytu v zahraničí doručit. Soud prvního stupně proto žalobci usnesením ze dne 11. 10. 2001, č. j. 22 C 119/97 - 85, ustanovil podle §29 odst. 3 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 opatrovníka, jemuž bylo dne 29. 3. 2004 doručeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 10. 8. 2000, č. j. 22 C 119/97 - 63, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 11. 1997, č. j. 22 C 119/97 - 28, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 1998, č. j. 39 Co 66/98 - 43. Výzvě obvodního soudu však dosud nebylo nevyhověno.
Vzhledem k tomu, že nedostatek podmínky dovolacího řízení podle ustanovení §24l odst. l o. s. ř. nebyl ani dodatečně přes výzvu soudu odstraněn, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze podle §243c a §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř. zastavil, aniž se zabýval otázkou dalších náležitostí dovolání a otázkou jeho přípustnosti.
Jestliže žalobce dovoláním napadl též rozsudek soudu prvního stupně, bylo nutno řízení zastavit. Z ust. §236 odst. 1 o. s. ř. totiž vyplývá, že dovoláním nelze rozhodnutí soudu prvního stupně napadnout. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (§201 o. s. ř.); občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřuje dovolání přímo proti rozsudku soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomíjí. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení; Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně zastavil (§104 odst. 1, §243c o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. l a §146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. června 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu