ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.126.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 126/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce J. R., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, o zaplacení částky 170.363.245,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 10/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2003, č. j. 14 Co 188/2003-140, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 3. 2001, č. j. 6 C 10/98-105, zamítl žalobu na zaplacení částky 170.363.245,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2003, č. j. 14 Co 188/2003-140, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Kromě procesních vad řízení vytýká odvolacímu soudu, stejně jako soudu prvního stupně, že se přes jednoznačné listinné důkazy vůbec nezabýval meritem věci. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se ve vyjádření k dovolání ztotožnila s napadeným rozsudkem odvolacího soudu i soudu prvního stupně a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, dospěl k závěru, že pokračování v dovolacím řízení brání nedostatek dovolání, který nebyl přes výzvu soudu odstraněn.
Podle ustanovení §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §42 odst. 4 o.s.ř. pokud zákon pro podání určitého druhu nevyžaduje další náležitosti, musí být z podání patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li účastník zastoupen advokátem, může být podpis advokáta nahrazen otiskem podpisového razítka, jehož vzor byl uložen u soudu, kterému je podání určeno. Podání je třeba předložit s potřebným počtem stejnopisů a s přílohami, tak, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každý účastník dostal jeden stejnopis, jestliže je to třeba.
Z této úpravy tedy vyplývá, že dovolání musí kromě jiného obsahovat i vymezení dovolacího důvodu (způsobilé dovolací důvody jsou vymezeny v ustanovení §241a odst. 2, 3 o.s.ř.), a to tak, aby z jeho skutkového vylíčení bylo bez pochybností zřejmé, jaký důvod byl uplatněn; chybí-li v dovolání řádné vymezení dovolacího důvodu, není obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu, který je uplatněným dovolacím důvodem vázán, vymezen po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat - srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř. Dovolání musí obsahovat též obecné náležitosti, to znamená, že kromě jiného musí být zmocněncem účastníka také podepsáno. Podpisem advokáta se ve smyslu §42 odst. 4 o.s.ř. rozumí vlastnoruční podpis advokáta, který může být nahrazen otiskem podpisového razítka. Podpis zmocněnce na dovolání je podstatnou náležitostí dovolání, jejíž nedostatek brání pokračování v řízení.
Dovolání žalobce neobsahovalo označení dovolacího důvodu, neboť z vylíčení okolností, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu, nebylo zřejmé, který z dovolacích důvodů taxativně uvedených v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. považuje dovolatel za naplněný; dovolání navíc nebylo podepsáno advokátem, jemuž žalobce udělil plnou moc. Soud prvního stupně proto usnesením ze dne 7. 11. 2003, č. j. 6 C 10/98-160, vyzval zástupce žalobce, aby vedle doplnění dovolání o označení dovolacího důvodu (§241a odst. 2, 3 o.s.ř.) a o údaj, v čem spatřuje otázku zásadního právního významu (§237 odst. 3 o.s.ř.), dále doplnil již podané dovolání o podpis a zároveň soudu potvrdil, že se s obsahem dovolání ztotožňuje; současně byl poučen o tom, že nebude-li ve lhůtě 15 dnů podání řádně doplněno, soud dovolání odmítne. Usnesením ze dne 11. 12. 2003, č. j. 6 C 10/98-162, soud prvního stupně znovu vyzval zástupce žalobce, aby ve lhůtě 10 dnů podepsal podané dovolání, případně potvrdil, že je za žalobce skutečně podal, nebo že se s jeho obsahem ztotožňuje. Přestože obě usnesení byla zástupci žalobce řádně doručena (14. 11. 2003 a 15. 12. 2003), této výzvě nevyhověl.
Vzhledem k tomu, že uvedené vady dovolání nebyly přes výzvu soudu odstraněny, a tyto nedostatky dovolání brání pokračování v dovolacím řízení, Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. dovolání žalobce odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu