ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1301.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 1301/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce K. V., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) J. G., a 2) D. K., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 15 C 211/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2003, č. j. 15 Co 144/2003-32, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2003, č. j. 15 Co 144/2003-32, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. října 2002, č. j. 15 C 211/2002-25a, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Podáním došlým soudu dne 18. 7. 2002 se žalobce domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost „uhradit objednateli způsobenou škodu za žalobce a aby se žalovaní veřejně omluvili žalobci prostřednictvím sdělovacího prostředku“.
Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 15. 10. 2002, č. j. 15 C 211/2002-25a, podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. podání žalobce, označené „žaloba o náhradu škody způsobené dle OZ vyplývající z provozní činnosti §420a odst. 1 a 2“, odmítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ze žaloby je sice patrné, že se žalobce domáhá jednak náhrady škody a jednak veřejné omluvy, avšak jeho podání je nesrozumitelné, neobsahuje náležitosti žaloby a vykazuje vady, pro které nelze v řízení pokračovat. Žalobce ani poté, co byl vyzván k jejich odstranění usnesením ze dne 26. 9. 2002, č. j. 15 C 211/2002-20, vady neodstranil, pouze svým podáním ze dne 10. 10. 2002 vzal zpět svůj požadavek na omluvu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 2. 2003, č. j. 15 Co 144/2003-32, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce je do té míry nesrozumitelné, že nelze spolehlivě učinit závěr, jaký konkrétní nárok žalobce vůči žalovaným uplatňuje, na základě jakých skutkových tvrzení a jakým způsobem by měli žalovaní plnit. Tyto nedostatky žalobce neodstranil, přestože byl usnesením soudu prvního stupně vyzván k odstranění vad svého podání a byl též poučen o důsledcích neodstranění vad ve stanovené lhůtě. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním ze dne 10. 10. 2002, v němž uvedl, že na svém požadavku na omluvu žalovaných již netrvá, avšak vady podání, jež brání pokračovat v řízení o dalších jeho nárocích, neodstranil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §239 odst. 3 o. s. ř. Namítá, že napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, ačkoliv pro jeho vydání nebyly splněny zákonné podmínky. Žalobce byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 26. 9. 2002 vyzván pouze k tomu, aby uvedl, zda žádá ochranu své osobnosti, veřejnou omluvu, případně podle jakého předpisu se omluvy domáhá. Ohledně požadované omluvy vzal svůj návrh zpět. Ve vztahu k požadavku na náhradu škody nebyl vůbec soudem k doplnění a opravě svého podání vyzván ani poučen podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. o možnosti odmítnutí podání. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., věc projednal podle ust. §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle ust. §239 odst. 3 o. s. ř., je důvodné.
Dovolatel napadá rozhodnutí odvolacího soudu z důvodu, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání usnesení soudu prvního stupně, neboť dovolatel nebyl řádně vyzván k opravě svého podání a poučen o možnosti jeho odmítnutí.
Podle ust. §43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést.
Podle ust. §43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen.
Pro vady podání může soud žalobu odmítnout, jen jestliže byl žalobce k odstranění vad podání řádně vyzván a poučen o tom, jak má opravu a doplnění podání provést, a rovněž poučen o následku nevyhovění této výzvě. Ve vztahu k uplatněným nárokům, ohledně nichž je žaloba nesrozumitelná nebo neurčitá, musí být poučení soudu o opravě a doplnění podání jednoznačné a konkrétní a musí z něj být zřejmé, v jakém rozsahu, jakým konkrétním způsobem a o které údaje má žalobce své podání doplnit. Jestliže žaloba neobsahuje potřebné údaje ve vztahu k více nárokům, jež jsou žalobou uplatňovány, je třeba žalobce vyzvat k doplnění a opravě podání tak, aby byla žaloba projednatelná ve vztahu ke všem nárokům v ní uplatněným. Jde především o doplnění takových skutečností, kterými je vylíčen skutek (skutkový děj), na jehož základě žalobce uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, a o doplnění či opravu žalobního petitu, pokud žaloba neobsahuje srozumitelný a vykonatelný petit a není jasné, čeho se žalobce svým podáním domáhá. Jestliže je žalobce vyzván k doplnění a opravě podání a řádně poučen pouze ve vztahu k jednomu z uplatněných nároků, nelze takové podání odmítnout i ve vztahu k dalším nárokům z důvodu, že podání zůstalo i přes výzvu nesrozumitelné nebo neurčité.
Jak vyplývá z obsahu spisu, Okresní soud ve Frýdku-Místku usnesením ze dne 26. 9. 2002, č. j. 15 C 211/2002-20a, vyzval žalobce k odstranění vad svého podání tak, že uvede, „zda tím, že žádá veřejnou omluvu od žalovaných, se domáhá ochrany své osobnosti podle ust. §11 a násl. občanského zákoníku; případně podle jakých předpisů se této omluvy domáhá“, s tím, že „nebudou-li vady návrhu v naznačeném směru odstraněny nebo doplněny, soud podání odmítne“. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne 10. 10. 2002, žalobce reagoval přípisem, v němž uvedl, že svůj návrh – požadavek na omluvu – bere zpět, na ostatních však trvá.
Ve spise je na č. l. 20 založen též koncept tohoto usnesení soudu prvního stupně, které (na rozdíl od originálu) obsahuje výzvu k odstranění vad návrhu nejen ohledně požadované omluvy, ale též ve vztahu k uplatněnému nároku „na náhradu škody podle §420a odst. 1 a 2 obč. zák.“ s tím, že v obou případech (tj. jak ve vztahu k nároku na omluvu, tak k nároku na náhradu škody) je nutno uvést petit žaloby. Vzhledem k tomu, že účastníkům se doručují stejnopisy originálu a nikoliv konceptu rozhodnutí soudu, je zřejmé, že usnesení, jež bylo žalobci doručeno, neobsahovalo výrok, týkající se výzvy k doplnění žaloby ohledně nároku na náhradu škody. To je ostatně patrné i z podání žalobce, jímž na toto usnesení reagoval a jež adresoval soudu prvního stupně k č. j. 15 C 211/2002-20a.
Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl soudem řádně vyzván k odstranění vad svého podání ani poučen podle ust. §43 odst. 1 a 2 o. s. ř. a nebyly tak splněny podmínky pro odmítnutí jeho podání z důvodu, že ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu škody nebyly vady podání odstraněny.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není správné, dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.).
Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. července 2004
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu