ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1385.2002.1
sp. zn. 25 Cdo 1385/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce Č r. s. - Územního svazu města P, zastoupeného advokátem, proti žalovanému Zemědělskému obchodnímu družstvu N., zastoupenému advokátem, o náhradu škody ve výši 126.036,47 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 7 C 1795/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. října 2001, č. j. 28 Co 361/2001, 28 Co 362/2001-158, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce, který je oprávněn k výkonu rybářského práva v revíru V. (N.) potoka, se domáhal náhrady škody ve výši 126.036,47 Kč, spočívající v „totálním úhynu ryb“ v tomto revíru, způsobeném porušením právních povinností vyplývajících ze zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ze strany žalovaného. Škoda sestává z vlastní škody na rybách ve výši 121.993,57 Kč a z částky 4.042,90 Kč představující podíl žalovaného na výši nákladů žalobce na zpracování znaleckého posudku.
Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 26. 3. 2001, č. j. 7 C 1795/98-121, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 22. 5. 2001, č. j. 7 C 1795/98-143, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 94.114,80 Kč s příslušenstvím, ohledně částky 31.921,67 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o znalečném. Vyšel ze zjištění, že dne 8. 4. 1998 bylo v areálu Zemědělského obchodního družstva N. - vepříny - středisko N. zjištěno vypouštění významného množství kejdy, a to z jímky u rohu vepřína, směrem k obci O., nahromaděné na louce v areálu, s patrným odtokem do potůčku, který se následně vlévá do N. potoka. Okresní úřad v K. - referát životního prostředí, po provedení kontroly Českou inspekcí životního prostředí na místě úhynu ryb, rozhodnutím ze dne 27. 4. 1998, č. j. ŽP/10842/98/Gl, uložil žalovanému opatření k nápravě: v areálu chovu vepřů provést opravu - utěsnění jímky na kejdu v části směrem k obci O., s termínem dokončení do 31. 5. 1998; rozhodnutím ze dne 30. 7. 1998, č. j. ŽP/19053/98/Gl, uložil žalovanému pokutu ve výši 10.000,- Kč v souvislosti s ohlášeným havarijním únikem kejdy. Z revizního znaleckého posudku RNDr. P. B., znalce z oboru vodního hospodářství, odvětví čistota vod, rybníkářství a rybářství, soud zjistil, že v důsledku úniku významného množství kejdy na louku pod areálem vepřína žalovaného, s rozsahem rozlivu 20 m2 a odtoku do přilehlé vodoteče, došlo dne 8. 4. 1998 k havárii, jejíž důsledky se promítly do hospodářství na revíru v letech 1998 a 1999 tak, že rybářský revír V. potok byl v roce 1998 naprosto vyřazen z řádného užívání a i v roce 1999 bylo jeho užívání vážně narušeno. Úhynem ryb vznikla celková škoda ve výši 90.071,90 Kč. Soud dospěl k závěru, že byly naplněny předpoklady obecné odpovědnosti za škodu podle §420 a násl. obč. zák., tj. protiprávní úkon (žalovaný porušil §15 a §23 odst. 1 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách), vznik škody a příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a vznikem škody), přičemž se předpokládá, že šlo o zavinění škůdce, tedy žalovaného. Soud naopak nepovažoval za důvodnou námitku žalovaného, že znečišťovatelem schopným způsobit havárii byla též společnost K., závod B., která v blízkosti pramene oblasti toku provádí těžbu a úpravu jílu, neboť znalec RNDr. B. tento provoz jako možného původce havárie vyloučil.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 10. 2001, č. j. 28 Co 361/2001, 28 Co 362/2001-158, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku a ve výrocích o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a úplně a dospěl i ke správnému právnímu závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 odst. 1 obč. zák. a podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Žalobce prokázal, že mu vznikla škoda v příčinné souvislosti s protiprávním úkonem žalovaného, přičemž žalovaný neprokázal, že by škodu nezavinil. Únik kejdy z provozu žalovaného do N. potoka ve značném množství počátkem dubna 1998 byl podle odvolacího soudu bezpečně zjištěn, znaleckými posudky bylo prokázáno, že kejda obsahuje chemické látky, které již v menší koncentraci hubí vodní živočichy, a úhyn ryb byl prokázán zjištěním rybářské stráže. Pokud jde o výši škody, soud prvního stupně podle odvolacího soudu správně vyšel ze znaleckého posudku RNDr. B., zatímco žalovaný neunesl důkazní břemeno ohledně tvrzení, že v N. potoce nemohlo být chováno tak velké množství ryb v důsledku jeho regulace. Podíl dalšího prokázaného znečišťovatele na úhynu ryb v N. potoce pak byl znalcem odborně stanoven, resp. námitky žalovaného, že se na úhynu ryb mohli podílet i znečišťovatelé další, byly tímto znalcem vyvráceny.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Namítá, že v průběhu řízení byl nesprávně zjištěn skutečný stav věci a nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy, že žalovaný škodu způsobil svým jednáním, ačkoliv se dovolatel v průběhu řízení jejich předložení domáhal; v důsledku toho pak soud nesprávně rozhodl. Dovolatel poukazuje na rozpory v provedených důkazech, zejména ve znaleckých posudcích RNDr. B. a Ing. M. R., a na okolnost, že znalec RNDr. B., z jehož posudku soud nakonec vycházel, nebyl odvolacím soudem vyslechnut; zdůrazňuje, že při šetření dne 8. 4. 1998 nebyl konstatován úhyn ryb, nebyl proveden odběr vody v potoce ani nebylo stanoveno, o jaké množství úniku se jedná. Dovolatel je proto přesvědčen, že žalobce neunesl důkazní břemeno a že naopak žalovaný se svými důkazně podloženými tvrzeními z náhrady škody vyvinil, zatímco napadené rozhodnutí odvolacího soudu vychází z konstatování nepodložených teoretických závěrů soudu prvního stupně. Podle dovolatele navíc ani množství kejdy, které by mohlo uniknout z jímky, nebylo schopno způsobit škodu takového rozsahu, jaký teoreticky vypočítal znalec, přičemž na znečištění potoka se nepochybně podílely i další vlivy, nezpůsobené žalovaným. Nebyly tedy splněny zákonné podmínky odpovědnosti za škodu podle ustanovení §420 a násl. obč. zák., zejména není dána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody. Dovolatel proto navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen, a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav v projednávané věci, a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně ani úplně. Namítá, že soud neprovedl celou řadu potřebných důkazů, které byly v řízení navrženy, a že neodstranil zjevné rozpory, které se v provedených důkazech nacházejí. Nesouhlasí též s hodnocením důkazů soudem ani s tím, jakou váhu jednotlivým důkazům přiložil, zejména ve vztahu ke znaleckým posudkům. Je tedy zřejmé, že ve skutečnosti dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř.), tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2004
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu