ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1522.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1522/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců: a) E. A. P. a b) J. P., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému Z., s. r. o., zastoupenému advokátem, o 115.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 76/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku v Městského soudu v Praze ze dne 6. prosince 2002, č. j. 18 Co 316/2002 - 85, takto:
I. Dovolání žalobců se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 22. 2. 2002, č. j. 8 C 76/2001 - 51, zamítl žalobu o zaplacení 115.500,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vycházel ze zjištění, že první žalobce za trvání manželství s druhou žalobkyní zakoupil někdy v roce 1994 od Z. K. křišťálové svícny za účelem jejich prodeje do Ruska, které byly uloženy v 35 krabicích (z nichž 2 krabice měl žalobce u sebe k dispozici pro zákazníky) po 60 kusech a jež umístil na půdu domu čp. 1703 ve V. ul. 12 v P. Dne 24. 3. 1998 a dne 7. 5. 1998 uzavřeli účastníci písemné smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo provedení oprav a úprav označeného domu. Asi za dva dny poté, kdy první žalobce předal osobně jednateli žalovaného Ing. K. klíč od půdního prostoru, v němž byla umístěna řada movitých věci žalobců, byl jmenovaný při společné prohlídce půdy prvním žalobcem obeznámen s tím, že mezi věcmi se nacházejí i dvě velké krabice, obsahující zmíněné svícny, zabalené v menších krabicích, aniž však byl prohlédnut jejich obsah, případně sepsán protokol o jejich převzetí, a současně mu oznámil, že „za tyto věci je žalovaný odpovědný“; ohledně zamykání půdního prostoru, v němž pobýval stavbyvedoucí a jenž byl zaměstnanci žalovaného používán i jako šatna a v němž bylo umístěno nářadí, nebylo nic ujednáno. V době, kdy zaměstnanci žalovaného v domě pracovali, zůstávala půda během pracovní doby z důvodu potřeby neustálého přístupu do ní odemčena. V srpnu 1998 dvě cizí osoby nenásilným způsobem odcizily z půdy uvedeného domu 4 krabice se svícny, o čemž se žalobci dozvěděli až dne 6. 1. 1999 po návštěvě Kriminální policie ČR. Poté druhá žalobkyně podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro odcizení 35 krabic svícnů, k němuž mělo dojít v době mezi 1. 1. 1994 a 6. 1. 1999; toto trestní oznámení bylo policií odloženo, neboť se nepodařilo ztotožnit osobu pachatele. Č. p., a. s., žalobcům odmítla škodu uhradit. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcům sice určitá majetková újma odcizením svícnů vznikla, nebyly však splněny další podmínky odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák., a to porušení právní povinnosti ze strany žalovaného, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. Vzhledem k tomu, že žalovaný se ve smlouvách o dílo a ani jiným způsobem nezavázal k povinnosti při pracích v domě prováděných jeho zaměstnanci zamykat dveře na půdu, a mezi účastníky nedošlo ani k žádnému jinému ujednání ohledně klíče od půdy, neporušil žalovaný tím, že při pracích v domě nechával během pracovní doby svých zaměstnanců půdu odemčenou, své právní povinnosti, aniž by zajistil dozor nad věcmi žalobců na půdě umístěnými. Je pochopitelné, že zaměstnanci žalovaného, kteří měli na půdě pracovní nástroje, a používali ji i jako šatnu, potřebovali do ní mít při provádění prací v domě nepřetržitý přístup. Nebylo též prokázáno, že by mezi účastníky byla výslovně sjednána povinnost žalovaného řádně opatrovat věci žalobců na půdě umístěné, jakož i povinnost žalovaného po skončení rekonstrukčních prací tyto věci ve stejném stavu a počtu předat zpět žalobcům. Z pouhého konstatování jednatele žalovaného, že z půdy se nic neztratí a že má spolehlivé zaměstnance, není možno dovodit uzavření závazku o úschově ve smyslu ust. §747 a násl. obč. zák., když nedošlo k řádnému převzetí věcí. Předpoklady odpovědnosti za škodu podle §420 obč. zák. proto nebyly splněny. Soud prvního stupně dále dovodil, že bylo věcí samotných žalobců postarat se náležitě o jejich věci a zabezpečit je před poškozením či odcizením.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 12. 2002, č. j. 18 Co 316/2002 - 85, poté co rozhodl, že Mgr. M. K., soudce Obvodního soudu pro Prahu 6 není vyloučen z projednávání a rozhodování této právní věci, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se s jeho závěrem, že žalobci v řízení neprokázali porušení právních povinností žalovaným. Vycházeje z obsahu smluv o dílo, uzavřených mezi účastníky, dovodil, že žalovaný jimi nepřevzal odpovědnost za věci uložené na půdě domu, neboť předmětem těchto smluv byla oprava a úprava domu, a odpovědnost za škodu byla jimi vázána pouze na plnění předmětu smluv. Žalobci dále neprokázali, že by ke ztrátě svícnů došlo právě v souvislosti s prováděním oprav a úprav domu, a to ať již při samotné úpravě podlahy půdy, či při jejím užívání zaměstnanci žalovaného jako šatny, resp. místnosti sloužící k úschově nářadí apod. V této souvislosti poukázal na výpověď žalobců, z níž vyplynulo, že ani sami nevěděli, kdy předmětné svícny byly odcizeny, a rovněž neprokázali, že v době, kdy k předání klíčů od půdy jednateli žalovaného došlo, se svícny v jimi uvedeném množství na půdě skutečně nacházely. Oproti závěrům soudu prvního stupně odvolací soud shrnul, že žalobci neprokázali nejen bezprostřední příčinnou souvislost tvrzené škody s prováděnými pracemi podle uzavřených smluv o dílo, ale ani samotnou škodu a její výši ve smyslu ust. §420 obč. zák. Městský soud se ztotožnil i s názorem obvodního soudu, že odpovědnost žalovaného nelze dovodit ani z poskytnuté záruky za spolehlivost zaměstnanců žalovaného. Z výsledků řízení totiž vyplývá, že za krádež některých svícnů nesou odpovědnost pachatelé, kteří k žalovanému neměli žádný zaměstnanecký či jiný obdobný vztah, a že zaměstnanci žalovaného žádnou prokázanou škodu na majetku žalobců nezpůsobili, což žalobci ani netvrdili. Jestliže tedy nebyla prokázána škoda, její výše a příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a jednáním žalovaného, nemůže žalovaný odpovídat ani podle ust. §415 obč. zák. za porušení prevenční povinnosti. Správný je podle odvolacího soudu i názor soudu prvního stupně, že ve smyslu ust. §415 obč. zák. žalobci jako vlastníci věcí, jež oceňují poměrně vysokou částkou, měli ztrátě předejít především řádným zabezpečením svého majetku.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují z ust. §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. a podávají je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř. Nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, že neprokázali, že ke ztrátě svícnů došlo v souvislosti s prováděním oprav a úprav jejich domu, když sami neměli vědět, kdy byly svícny odcizeny, a stejně tak že nebylo prokázáno, zda v době, kdy první žalobce předal jednateli žalovaného klíče od půdy, se svícny v tvrzeném množství na půdě nacházely. Tento skutkový závěr podle dovolatelů neodpovídá skutečnosti ani obsahu spisu, zejména obsahu protokolů a uzavřených smluv o dílo. Okolnost, že ke škodě došlo v souvislosti s plněním předmětu smluv, je podle nich evidentní, neboť právě proto, že žalovaný převzal pracoviště a že vyvíjel svoji podnikatelskou činnost, resp. plnil svůj smluvní závazek na místě, kde byly dotčené předměty skladovány, se dostal do souvislosti jak s těmito předměty, tak i s prováděním díla na objektu. Chybný je rovněž názor odvolacího soudu, že neprokázali porušení právní povinnosti ze strany žalovaného a že nesprávně dovozují odpovědnost žalovaného z uzavřených smluv o dílo. Poukazují na totožná ujednání obsažená v obou smlouvách o dílo ze dne 24. 3. 1998 a ze dne 7. 5. 1998, v nichž bylo dohodnuto, že „zhotovitel odpovídá za veškeré škody způsobené v souvislosti s plněním předmětu této smlouvy a za škody způsobené třetím osobám od termínu předání staveniště do termínu ukončení a předání stavby, včetně likvidace zařízení staveniště“, a z těchto ujednání dovozují, že žalovaný odpovídá za veškeré škody bezvýjimečně, pokud byly způsobeny v souvislosti s realizací díla. Dále upozorňují i na přílohu č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 24. 3. 1998, v níž je „podchycena“ povinnost jednatele žalovaného Ing. K. každodenně dozírat jménem zhotovitele na průběh prováděných prací v rozsahu nejméně 1/2 hodiny denně; tímto ustanovením byla podle dovolatelů dohodnuta zvláštní odpovědnost žalovaného a to právě z důvodu, aby ve smyslu ust. §415 obč. zák. nedocházelo ke škodám na majetku žalobců, a to jak pokud jde o dílo samotné, tak o další související majetkové hodnoty. I kdyby však odpovědnost žalovaného z těchto ujednání nevyplývala, je dána podle §420 obč. zák., neboť za stavu, kdy jednatel žalovaného byl s uložením svícnů na půdě obeznámen, porušil žalovaný prevenční povinnost zakotvenou v ust. §415 obč. zák., přičemž jeho protiprávní jednání a zavinění spočívá v tom, že věnoval nedostatečnou pozornost opatrování věcí a majetku žalobců a tím způsobil, že neznámý pachatel věci odcizil, a žalobcům tak vznikla škoda; jestliže převzal staveniště, bylo jeho povinností jej řádně zajistit a dohlížet na to, aby rekonstruované prostory byly řádně uzamykány. Výši škody, která žalobcům vznikla, byla v žalobě specifikována, a pokud měl soud v tomto ohledu pochybnosti, měl být vyžádán znalecký posudek, tak jak žalobci navrhovali; tomuto jejich důkaznímu návrhu však nebylo vyhověno. Dále dovolatelé soudům obou stupňů vytýkají, že neprovedly důkaz výslechem druhé žalobkyně, která je vlastnicí domu a s celou záležitostí je podrobně obeznámena. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu, případně i spolu s rozsudkem soudu prvního stupně, byl zrušen a aby věc byla vrácena odvolacímu nebo obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není v dané věci přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Žalobci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a nejde o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno [§237 odst. 1 písm. b)]. Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti.
Závisí-li přípustnost dovolání na úvaze dovolacího soudu o tom, zda napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nemůže být způsobilým dovolacím důvodem námitka, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.). Pokud dovolatelé nepovažují za správný skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že neprokázali, že ke ztrátě svícnů došlo v souvislosti s prováděním oprav a úprav domu, a to ať již při samotné úpravě podlahy půdy, či při jejím užívání zaměstnanci žalovaného jako šatny, resp. místnosti sloužící k úschově nářadí apod., neboť ani sami nevěděli, kdy předmětné svícínky byly odcizeny, a že rovněž neprokázali, že v době, kdy k předání klíčů od půdy jednateli žalovaného došlo, se svícny v jimi uvedeném množství na půdě skutečně nacházely, a dovozují opačný skutkový závěr, je zřejmé, že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, z nichž rozsudek odvolacího soudu vychází. Podstatou jejich námitek je tedy nesouhlas se zjištěným skutkovým stav věci a s hodnocením provedených důkazů; je jednoznačné, že nejde o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se skutkových zjištění, která byla podkladem pro právní posouzení věci, tedy o dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Z hlediska tohoto dovolacího důvodu nelze správnost rozsudku odvolacího soudu přezkoumat, neboť ve vztahu k námitce, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není v tomto směru dovolání z hlediska ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelé jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] dále uplatnili, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení odpovědnosti se zprostí se ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ust. §420 obč. zák. je protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetková újma) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti poškozeným prokázány, zavinění se předpokládá, avšak za podmínek ust. §420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit.
Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Vedle porušení povinnosti zákonné a smluvní zákon zakládá obecnou povinnost (tzv. generální prevence) v ust. §415 obč. zák., ukládající každému počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám, jehož použití přichází v úvahu, není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Jednání v rozporu s tímto ustanovením je rovněž porušením právní povinnosti ve smyslu ust. §420 obč. zák., a je tedy jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.
Podle §441 obč. zák. byla-li škoda způsobena také zaviněním poškozeného, nese škodu poměrně; byla-li škoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.
V rozsahu, v jakém byla škoda způsobena jednáním (opomenutím) poškozeného, není dána odpovědnost jiného. I na straně poškozeného musí být dány všechny základní předpoklady odpovědnosti za škodu - protiprávní úkon, škoda, příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem a škodou a zavinění.
Námitka dovolatelů, že odpovědnost žalovaného za veškeré škody (bezvýjimečně), pokud byly způsobeny v souvislosti s realizací díla, tedy i za ztrátu (odcizením) svícnů, vyplývá z ujednání obsažených ve smlouvách o dílo ze dne 24. 3. 1998 a ze dne 7. 5. 1998, případně ze závazku jednatele žalovaného Ing. K. každodenně dozírat jménem zhotovitele na průběh prováděných prací v rozsahu nejméně 1/2 hodiny denně, není způsobilá přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit. Jestliže v citovaných smlouvách bylo dohodnuto, že „zhotovitel odpovídá za veškeré škody způsobené v souvislosti s plněním předmětu této smlouvy a za škody způsobené třetím osobám od termínu předání staveniště do termínu ukončení a předání stavby, včetně likvidace zařízení staveniště“, pak je správný názor odvolacího soudu, že žalovaný těmito smlouvami nepřevzal odpovědnost za věci uložené na půdě domu, neboť předmětem těchto smluv byla oprava a úprava domu, a odpovědnost za škodu byla jimi vázána pouze na plnění předmětu smluv, tedy na opravu a úpravu domu. V příloze č. 1 ke smlouvě o dílo ze dne 24. 3. 1998 se jednatel žalovaného zavázal každodenně dozírat jménem zhotovitele na průběh prováděných prací (jmenovitě na opravu a rekonstrukci bytu) v rozsahu nejméně 1/2 hodiny denně, nikoliv však dohlížet na movité věci žalobců uložené na půdě domu. Vzhledem k tomu, že k tvrzené škodě nedošlo poškozením, ztrátou ani zničením předmětu závazku (jímž byly opravy a úpravy objektu), nelze odpovědnost žalovaného důvodně dovozovat ani z ust. §421 obč. zák.
Z hlediska obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu podle občanského zákoníku odvolací soud (obdobně jako soud prvního stupně) dovodil, že ve smyslu ust. §415 obč. zák. měli žalobci jako vlastníci majetku, který oceňují poměrně vysokou částkou, předejít ztrátě především jeho řádným zabezpečením; aplikoval tak ust. §441 obč. zák., aniž se věcí blíže zabýval z hlediska porušení povinností žalovaného, a to právě porušení prevenční povinnosti při provádění oprav a úprav domu, jakožto jednoho ze základních předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu podle §420 obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný na základě uzavřených smluv o dílo a v souvislosti s prováděním oprav a úprav domu, převzal staveniště, a protože dveře půdy - v době, kdy na ní (či v domě) pracovali jeho zaměstnanci - nezamykal, což umožnilo neznámému pachateli (který je přímo odpovědný za škodu způsobenou žalobcům jeho protiprávním jednáním), do tohoto uzamykatelného prostoru vniknout, porušil by žalovaný tímto jednáním (opomenutím) svoji prevenční povinnost podle ust. §415 obč. zák. i bez výslovného ujednání účastníků ohledně dohlížení nad věcmi žalobců na půdě umístěnými, ovšem jen za předpokladu, že by k odcizení svícnů došlo právě v době, kdy opravy a úpravy domu byly žalovaným prováděny. Jestliže v daném případě rozhodnutí odvolacího vychází ze skutkového závěru, který není předmětem dovolacího přezkumu, že žalobci neprokázali, že v době, kdy k předání klíčů od půdy jednateli žalovaného došlo, se svícny na půdě v jimi uvedeném množství nacházely, ani že by ke ztrátě svícnů došlo právě v době, kdy opravy a úpravy domu probíhaly, nelze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci; jeho závěr o tom, že předpoklady odpovědnosti za škodu podle §415 a §420 obč. zák., a to vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti ze strany žalovaného a vznikem škody, nebyly splněny, je za daného skutkového stavu věci správný a v souladu s hmotným právem.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat namítanou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., spočívající v tom, že nebyl proveden důkaz výslechem druhé žalobkyně, neboť z hlediska tohoto dovolacího důvodu lze rozsudek odvolacího soudu přezkoumat jen v případě, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst.1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobci s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemají na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. srpna 2004
JUDr. Olga Puškinová, v.r.
předsedkyně senátu