ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.1584.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 1584/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. V., podnikajícího pod jménem L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu P., o 254.805,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 126/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č. j. 14 Co 31/2003 - 60, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. února 2003, č. j. 14 Co 31/2003 - 60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 28. 2. 2002, č. j. 4 C 126/2000 - 40, zamítl žalobu o zaplacení částky 254.805,- Kč a úroku z prodlení za období od 6. 7. 1998 do dne podání žaloby ve výši 78.361,- Kč a úroku z prodlení ode podání žaloby do zaplacení, „nákladů právního zastoupení a soudního poplatku“ a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o nároku žalobce na náhradu škody, která mu vznikla tím, že žalovaný „protiprávně“ dne 12. 3. 1997 vypověděl nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 3. 6. 1994 o pronájmu povrchu střechy výškového družstevního domu ve vlastnictví žalovaného a poté umožnil instalovat reklamní zařízení společnosti Made in …(P.), s níž žalobce uzavřel dne 26. 2. 1997 smlouvu o využití nájmu střechy předmětného domu a dalších službách, čímž mu za období od 6. 7. 1998 do 5. 1. 1999 ušel zisk představující rozdíl mezi částkou, kterou by žalobce obdržel od svého klienta - Made in …(P.) za provozování reklamního zařízení, a mezi částkou na náklady na zřízení a provozování světelného reklamního zařízení podle smlouvy se uzavřené se žalovaným. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 3. 6. 1994 uzavřel žalobce jako nájemce se žalovaným jako pronajímatelem na dobu 5 let smlouvu o pronájmu povrchu střechy domu čp. 673 v P., k umístění a provozování reklamního zařízení, která měla nabýt účinnosti dnem uvedení tohoto zařízení do provozu. Podle čl. IV. písm. b) této smlouvy bylo dohodnuto nájemné ve výši 8.000,- USD ročně od data účinnosti smlouvy. V čl. IV. písm. e) smlouvy účastníci dále ujednali, že pokud datum účinnosti smlouvy nenastane vinou nájemce do 1 roku od podpisu smlouvy, tj. do 3. 6. 1995, začne nájemce platit nájemné od data stanoveného dohodou ve výši 1/3 částky uvedené v odstavci IV. písm. b) smlouvy. Přípisem ze dne 11. 8. 1994 sdělil Magistrát h. m. P. žalobci, že nesouhlasí s navrhovanou lokalitou k umístění světelné reklamy. Vzhledem k tomu, že po dobu 3 let od podpisu smlouvy žalobce nezajistil stavební povolení a neuvedl reklamní zařízení do provozu, zaslal mu žalovaný dne 3. 2. 1997 návrh dodatku ke smlouvě, ve kterém požadoval nájemné od 1. 1. 1997 v plné výši jako přiměřenou kompenzaci za 3 roky jeho nečinnosti. Žalobce písemně dne 6. 2. 1997 a posléze i ústně potvrdil, že ani po 3 letech nezajistil stavební povolení, a současně uvedl, že nehodlá podle nájemní smlouvy poskytnout žalovanému dlužné nájemné. S ohledem na to, že žalobce odmítl zaplatit nájemné podle čl. IV. písm. e) nájemní smlouvy, dal mu žalovaný podle čl. V. smlouvy dne 12. 3. 1997 výpověď ze smlouvy. Dne 26. 2. 1997 uzavřel žalobce jako pronajímatel s obchodní společností Made in ...(P.) jako nájemcem smlouvu o využití nájmu a dalších službách, jejímž předmětem je pronájem západní části střechy domu žalovaného k umístění a provozování světelného reklamního zařízení na dobu 5 let od zahájení provozu zařízení s tím, že nájemné ve výši 710.000,- Kč ročně bez DPH bude placeno od data zahájení provozu zařízení ve dvou pololetních splátkách. Rozhodnutím Magistrátu h. m. P. ze dne 30. 4. 1997 byl zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí o umístění reklamního zařízení na střeše domu žalovaného s odůvodněním, že šetřením bylo zjištěno, že reklamní zařízení je již podle návrhu na střeše objektu umístěno. Soud prvního stupně posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvu nájemní podle §663 obč. zák. a dovodil, že žalobce svojí dlouhodobou nečinností zavinil, že reklamní zařízení nebylo uvedeno do provozu, takže smlouva nenabyla účinnosti; odmítl-li žalobce zaplatit žalovanému nájemné, byla výpověď smlouvy ze strany žalovaného v souladu s jejím čl. V. Dospěl k závěru, že žalobce vznik ušlého zisku neprokázal, neboť smlouva, kterou dne 26. 2. 1997 uzavřel s Made in ...(P.), vázala dobu nájmu od zahájení provozu reklamního zařízení, k čemuž nedošlo.
K odvolaní žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2003, č. j. 14 Co 31/2003 - 60, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho názorem, že smlouvu účastníků ze dne 3. 6. 1994 je třeba posoudit jako smlouvu nájemní podle §663 obč. zák., neboť žalovaný je vlastníkem předmětného domu a jeho základním předmětem činnosti je správa bytového fondu. Uplatněný nárok žalobce na náhradu škody posuzoval podle §420 obč. zák., přičemž vycházel z nezpochybněného zjištění, že nájemné podle smlouvy uzavřené s Made in ...(P.) dne 26. 2. 1997, od něhož žalobce odvozuje vznik ušlého zisku, nezačalo být vůbec placeno, protože nedošlo k zahájení provozu reklamního zařízení. Rozumí-li se ušlým ziskem újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí (R 55/1971), musel by žalobce prokázat, že nebýt výpovědi z nájmu ze strany žalovaného, došlo by u něj k rozmnožení majetkových hodnot ve formě nájemného ze smlouvy z 26. 2. 1997. Dosažení zisku žalobcem však bylo závislé nejen na existenci nájemního vztahu se žalovaným, ale zejména na tom, zda Magistrát h. m. P. instalaci a provoz reklamního zařízení povolí; takové rozhodnutí však v době dání výpovědi z nájmu žalobci (dne 12. 3. 1997) nebylo vydáno, k tomu došlo až dne 30. 4. 1997, a navíc se jednalo o rozhodnutí zamítavé. Z toho vyplývá, že ani tehdy, pokud by žalovaný žalobci nájem nevypověděl, není jisto, že by žalobce dosáhl tvrzeného zisku. Nebylo proto prokázáno naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu, zejména vznik škody a příčinná souvislost mezi údajným porušením povinnosti ze strany žalovaného „v podobě dání neplatné výpovědi z nájmu“. Za tohoto stavu městský soud považoval za nerozhodné, zda výpověď z nájmu byla žalobci dána oprávněně či nikoliv. S názorem soudu prvního stupně, že žalobce svou vinou nezajistil provoz reklamního zařízení, že žalovaný oprávněně po žalobci požadoval nájemné podle čl. IV. písm. e) smlouvy a že pro jeho neplacení dal žalobci výpověď z nájmu, se odvolací soud s poukazem na přípis Magistrátu h. m. P. ze dne 11. 8. 1994 a na jeho rozhodnutí ze dne 30. 4. 1997 neztotožnil.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká nesprávný názor na otázku příčinné souvislosti, která je podle něj dána tím, že mu žalovaný dal neplatnou výpověď a že využil jeho obchodních kontaktů k tomu, aby vstoupil do jednání přímo s obchodním partnerem žalobce (firmou Made in...P.), od nějž měl žalobce inkasovat nájemné, a dal souhlas k instalování reklamního zařízení bez územního rozhodnutí Magistrátu h. m. P., které bylo pět let uvedenou firmou provozováno, za což žalovaný pobíral nájemné. Tím žalovaný znemožnil žalobci plnit obě smlouvy, tedy jak smlouvu se žalovaným, tak i smlouvu s firmou Made in...(P.), a získat úplaty za služby prokázané této firmě. Navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu právního stupě k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání žalobce je v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a že je i opodstatněné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, který soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proti, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle §420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.
Zákonnými předpoklady odpovědnosti za škodu podle §420 odst. 1 obč. zák. jsou porušení právní povinnosti, vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody a presumované zavinění.
Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak právnická (fyzická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím, jak jednat měla, aby dostála povinnosti ukládané jí právním předpisem či jinou právní skutečností. Protiprávní jednání musí být poškozeným prokázáno, stejně jako vznik škody a příčinná souvislost (kauzální nexus) mezi porušením právní povinnosti jako příčinou a škodou a jejím rozsahem jako následkem těchto příčin.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Pojem škody je definován tak, že jde o újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
V dané věci žalobce uplatnil nárok na náhradu škody, která mu vznikla tím, že v období od 6. 7. 1998 do 5. 1. 1999 mu ušel zisk představující rozdíl mezi částkou, jež by obdržel od svého klienta podle smlouvy ze dne 26. 2. 1997 o využití nájmu a dalších službách, a částkou představující náklady na zřízení a provozování reklamy podle smlouvy uzavřené se žalovaným ze dne 3. 6. 1994, skutkově odůvodněný tím, že žalovaný „protiprávně“ dne 12. 3. 1997 vypověděl nájemní smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 3. 6. 1994 o pronájmu povrchu střechy výškového družstevního domu ve vlastnictví žalovaného a poté umožnil instalovat reklamní zařízení společnosti Made in ... (P.). Na základě smlouvy o využití nájmu a dalších službách uzavřené dne 26. 2. 1997 s firmou Made in ... (P.) žalobce mohl - pokud by žalovaný „protiprávně“ nevypověděl smlouvu ze dne 3. 6. 1994 a pokud by neumožnil firmě Made in ...(P.) instalovat a provozovat na střeše předmětného domu ve vlastnictví žalovaného jiné zařízení k provozování reklamního zařízení - očekávat v době od 6. 7. 1998 do 5. 1. 1999 rozmnožení svého majetku o částku 254.805,- Kč (nájemné od jeho klienta po odečtení vynaložených nákladů).
Podle ujednání obsažených ve smlouvě účastníků ze dne 3. 6. 1994 se žalovaný jako pronajímatel zavázal, že „na objektu neumístí bez souhlasu nájemce (žalobce) jinou reklamu“ a dále bylo dohodnuto, že „pokud datum účinnosti smlouvy dle odstavce V. (tj. dnem uvedení zařízení do provozu) nenastane vinou nájemce do 1 roku od podpisu smlouvy, nájemce začne platit nájemné od data stanoveného dohodou ve výši 1/3 částky uvedené v odstavci IV. písm. b)“, a že „obě strany mohou vypovědět tuto smlouvu s jednoměsíční výpovědní lhůtou - ze strany pronajímatele : pokud je nájemce v prodlení s placením nájemného déle než 1 měsíc po doručení upomínky.“
Z výsledků řízení dále vyplývá, že dne 12. 3. 1997 žalovaný smlouvu účastníků vypověděl podle čl. V. z důvodu, že žalobce odmítl zaplatit nájemné podle čl. IV. písm. e) smlouvy.
S odvolacím soudem lze souhlasit v názoru, že dosažení zisku žalobcem bylo závislé nejen na existenci smluvního vztahu (nesprávně uvedeno nájemního vztahu) mezi účastníky, ale i na tom, zda žalobci bude Magistrátem h. m. P. vydáno uzemní rozhodnutí o umístění reklamního zařízení na střeše domu žalovaného. Městský soud se sice neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce po dobu 3 let od podpisu smlouvy nebyl zaviněně schopen zajistit územní rozhodnutí a uvést reklamní zařízení do provozu, avšak otázkou trvání smluvního vztahu účastníků a z toho plynoucích závazků se nezabýval. Přitom přehlédl, že předpokladem pro to, aby žalobci vznikla podle bodu IV. písm. e) smlouvy povinnost platit nájemné, bylo ujednání, že datum účinnosti smlouvy nenastane vinou nájemce (žalobce) do 1 roku od podpisu smlouvy, tj. do 3. 6. 1995. Z hlediska naplnění předpokladů odpovědnosti za škodu se dále nezabýval tvrzenou protiprávností jednání žalovaného spočívajícího v tom, že bez souhlasu žalobce umožnil jinému subjektu instalaci reklamního zařízení, což bylo též důvodem, jenž Magistrát h. m. P. uvedl ve svém zamítavém rozhodnutí ze dne 30. 4. 1997, tj. že reklamní zařízení je již podle návrhu na střeše umístěno. Jestliže odvolací soud při svých právních úvahách nezohlednil všechny rozhodné skutečnosti, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné. Jestliže by totiž smlouva účastníků nebyla žalovaným vypovězena po právu (platně), porušil by žalovaný tím, že bez souhlasu žalobce umožnil umístění jiného reklamního zařízení, svůj závazek ve smlouvě dohodnutý, že „na objektu neumístí bez souhlasu nájemce žádnou jinou reklamu“; mezi tímto jednáním žalovaného a ztrátou zisku žalobce, by v takovém případě byla dána příčinná souvislost, pokud by žalobce prokázal, že k datu, od kterého mu tvrzený zisk začal ucházet, by jím pořízené reklamní zařízení bylo na střeše domu žalovaného uvedeno do provozu, tj. jinými slovy řečeno, pokud by prokázal připravenost k dosažení zisku, jenž by představoval rozdíl mezi přínosem podle smlouvy s Made in ...(P.) a náklady na jeho dosažení. Předpokladem úspěšného uplatnění nároku na náhradu ušlého zisku totiž je - kromě splnění dalších předpokladů - tvrzení a prokázání těch skutkových okolností, z nichž lze spolehlivě usuzovat na to, že - nebýt škodné události, mohl by se stav majetku poškozeného s ohledem na pravidelný běh věcí zvýšit, resp. rozmnožit.
Z uvedeného vyplývá, že pro posouzení, zda jednání žalovaného - spočívající v tom, že bez souhlasu žalobce umožnil umístění jiného reklamního zařízení na dům v jeho vlastnictví - bylo protiprávní či nikoliv, je třeba vyřešení předběžné otázky, zda žalobce vypověděl smlouvu uzavřenou mezi účastníky ze dne 3. 6. 1994 platně či nikoliv, neboť pokud smluvní vztah účastníků trval, měl žalovaný podle ujednání ve smlouvě obsaženém závazek „na objektu neumístit bez souhlasu nájemce žádnou jinou reklamu“. V této souvislosti pak nelze přehlédnout, že dalším dohodnutým předpokladem dání výpovědi ze strany pronajímatele byla skutečnost, že „nájemce byl v prodlení s placením nájemného déle než 1 měsíc po doručení upomínky.“
Protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], má jeho rozhodnutí ze shora uvedených důvodů zásadní právní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. a dovolání proti němu je tak přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2004
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu