ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.165.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 165/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. P., b) S. P., a c) I. K., zastoupených advokátem, proti žalovanému: R., obchodní společnost s ručením omezeným, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 277/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soud v Ostravě ze dne 11. září 2002, č. j. 10 Co 1171/2001 - 233, takto:
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále rozsudkem ze dne 6. 5. 1996, č. j. 8 C 277/93 - 86, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 32.879,- Kč s 3 % úrokem od 20. 6. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, žalobu třetí žalobkyně o zaplacení 24.637,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Vycházel ze zjištění, že žalobci se ve dnech 20. 2. - 27. 2. 1993 zúčastnili autobusového zájezdu ze Š. do I. v T. a zpět, který na základě objednávky Základní organizace Českomoravského odborového svazu pracovníků školství při 6. základní škole v Š. (dále jen „Č.“) provedl žalovaný jako přepravce (dopravce). Při zpáteční cestě byl během zastávky v S. v S. r. otevřen zavazadlový prostor autobusu, z něhož byla v nestřeženém okamžiku odcizena cestovní zavazadla žalobců. První dva žalobci nejprve ústně a posléze písemně dopisem ze dne 20. 6. 1993 reklamovali ztrátu svých zavazadel u žalovaného a současně požádali o nahrazení vzniklé škody, avšak žalovaný jim nevyhověl. Při právním posouzení věci vycházel soud prvního stupně z ust. §762 odst. 1, §764 odst. 2, §769 odst. 1 obč. zák. a z ust. §73 odst. 1, 2, a 5 vyhl. č. 133/1964 Sb., silniční přepravní řád (dále jen „SPŘ“), z nichž dovodil, že na přepravu zavazadel žalobců, jež byla přepravována odděleně od nich jako cestujících v nepravidelné silniční dopravě, je třeba pohlížet jako na zásilku přepravovanou v nákladní přepravě. Žalobce je proto nutno považovat za odesílatele zásilky ve smyslu ust. §73 odst. 2 písm.c/ SPŘ, a tedy za osoby oprávněné k podání reklamace. Dospěl k závěru, že žalovaný odpovídá žalobcům za škodu vzniklou jim ztrátou jejich zavazadel podle ust. §769 odst. 1 obč. zák., kterou je povinen nahradit, a že se této odpovědnosti nezprostil. Při stanovení výše škody vycházel okresní soud ze znaleckého posudku.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 7. 1997, č. j. 10 Co 1062/96 - 120, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi prvními dvěma žalobci a žalovaným zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud okresnímu soudu uložil, aby nejprve zjistil okruh účastníků smlouvy o přepravě osob a obsah této smlouvy, a v závislosti na tom, aby pak z hlediska ust. §3, 31 odst. 4, §40 odst. 10 a §73 odst. 2 písm.c/ SPŘ posoudil, zda odesílatelem zavazadel byli žalobci či odborový svaz, a v této souvislosti, aby vyřešil otázku aktivní legitimace k uplatnění práva na náhradu škody za ztrátu zavazadel žalobců; za nezbytné považoval též odstranění pochybností o základu uplatněného nároku s tím, že i v tomto směru je zapotřebí provést další důkazy.
Okresní soud v Bruntále ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 20. 3. 1998, č. j. 8 C 277/93 - 151, tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Po doplnění řízení vzal za prokázané, že dne 22. 1. 1993 objednala základní organizace Č., zast. Mgr. J. N., autobus o kapacitě 60 míst pro zájezd učitelů do I. v termínu od 20. 2. do 27. 2. 1993 s tím, že autobus měl být přistaven u 6. ZŠ na parkovišti v Š., a že tato objednávka byla potvrzena žalovaným a kopie vrácena objednateli, který zaplatil dohodnutou cenu za dopravu. Soud prvního stupně dovodil, že v daném případě smlouvu o nepravidelné hromadné přepravě osob se žalovaným uzavřela uvedená odborová organizace, kterou je proto ve smyslu ust. §3 SPŘ třeba považovat za odesílatele zavazadel účastníků zájezdu přepravovaných odděleně od cestujících v zavazadlovém prostoru autobusu s tím, že za odesílatele ve smyslu ust. §40 odst. 10 SPŘ jednal Mgr. J. N. Ten však, a ani jiná osoba, jak bylo dále zjištěno, jménem odesílatele v šestiměsíční prekluzivní době podle §771 obč. zák. právo na náhradu škody z titulu odpovědnosti žalovaného jako dopravce za ztrátu zavazadel neuplatnil, a proto toto právo zaniklo, a to i za stavu, kdy jej žalobci uplatnili sami; ti totiž jednali svým jménem, aniž k tomuto úkonu měli písemný souhlas odesílatele (§73 odst. 2 SPŘ).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 12. 1998, č. j. 10 Co 693/98, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalobců na připuštění dovolání. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění okresního soudu a shodně s ním dovodil, že v posuzované věci jde o odpovědnost žalovaného za škodu vzniklou žalobcům podle ust. §769 a 770 obč. zák., takže je nutno vycházet též z ust. §771 obč. zák., dle něhož právo na náhradu škody může odesílatel uplatnit u dopravce do šesti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestliže k vydání zásilky nedošlo, do šesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě, jinak právo zanikne. Ohledně řešení otázky, kdo byl v daném případě odesílatelem zavazadel žalobců (tedy zda to byli žalobci, nebo Č., zastoupený Mgr. J. N.), vycházel krajský soud z ust. §3 vyhl. č. 133/1964 Sb., dle něhož organizacemi a osobami zúčastněnými na přepravě silničním vozidlem pro cizí potřebu jsou odesílatel - osoba nebo organizace, která uzavřela přepravní smlouvu s dopravcem, dále z ust. §31 odst. 4 cit. vyhlášky, podle kterého přepravní a jiné náhrady je povinen uhradit objednatel, a konečně z ust. §40 odst. 10 cit. vyhl., které stanoví, že ten, kdo objedná přepravu jménem odesílatele, se považuje za jeho zástupce oprávněného též ke všem jednáním, která se týkají sjednání podrobných podmínek přepravní smlouvy, její změny nebo zrušení. Dovodil, že jestliže v posuzovaném případě byla objednatelem dopravy zájezdu a za jeho účastníky jednala základní organizace Č., zastoupená Mgr. N., která na základě smlouvy o dopravě ze dne 22. 1. 1993 uzavřené se žalovaným také za ně zaplatila náklady zájezdu, pak tato organizace byla nejen objednatelkou zájezdu včetně dopravy jejích účastníků, ale i odesílatelkou jejich zavazadel, i když nebyla jejich vlastníkem. Tato organizace pak ve smyslu ust. §73 odst. 2 písm.b/ a c/ vyhl. č. 133/1964 Sb. byla oprávněna jako odesílatelka uplatnit u žalovaného ve lhůtě 6 měsíců od převzetí zásilky k přepravě dle ust. §771 obč. zák. reklamaci za odcizená zavazadla žalobců z titulu náhrady škody, což však odpovídajícím způsobem neučinila. Pokud žalobci sami nárok na náhradu škody u žalovaného uplatnili, nemohli být úspěšní, neboť ve smyslu ust. §73 odst. 2 cit. vyhl. by k této reklamaci museli mít písemný souhlas objednatele, tedy Č. Krajský soud z těchto důvodů přisvědčil závěru okresního soudu, že neuplatnil-li odesílatel zásilky Č., zast. Mgr. N., řádně a včas reklamaci u žalovaného, nelze uplatněnému nároku žalobců na náhradu škody proti žalovanému vyhovět. Návrh žalobců na připuštění dovolání k otázce „aktivní legitimace k uplatnění reklamace v této náhradě škody“ odvolací soud zamítl s odůvodněním, že se nejedná o otázku zásadního právního významu, neboť je vyřešena právními předpisy, podle nichž odvolací soud v souzené věci rozhodoval.
Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 31. 10. 2001, č. j. 25 Cdo 1815/99 - 204, rozhodl o dovolání první žalobkyně a druhého žalobce tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolací soud zaujal právní názor, že jednalo-li se v daném případě o nepravidelnou hromadnou přepravu osob podle smlouvy uzavřené mezi Č. a žalovaným jako dopravcem, bylo třeba především vycházet z ust. 24 odst. 1 SPŘ, podle kterého pro nepravidelnou hromadnou přepravu osob platí přiměřeně ustanovení §17 odst. 2, 5, 6, 7, 11, §18, 19, 20, §21 odst. 1, 3, 5, 7 a §22 odst. 1, 2, 5, 6 a 7 s odchylkami uvedenými pod písm. a/ až c/. K okolnosti, zda zavazadlo bude přepravováno společně s cestujícím a pod jeho dohledem, nebo odděleně, je z hlediska ust. §762 odst. 1 obč. zák. významné zejména ust. §17 odst. 5 věta před středníkem SPŘ, jež stanoví, že průvodčí (řidič) určí, zda se zavazadlo přepraví na střeše vozidla, popř. jinde mimo prostor pro cestující, a odst. 7 tohoto ustanovení, dle nějž má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně, přičemž za oddělenou přepravu se považuje přeprava zavazadel uložených na místě určeném dopravcem nebo pokynem oprávněného pracovníka mimo prostor vozidla určený pro přepravu cestujících nebo v tomto prostoru, avšak na takovém místě, že cestující nemá možnost na své zavazadlo dohlížet. Uzavřela-li Č. se žalovaným smlouvu o nepravidelné hromadné přepravě osob (autobusem o kapacitě 60 míst) ve smyslu ust. §26 SPŘ (ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by Č. objednala i přepravu nákladu ve smyslu §40 odst. 1 SPŘ), a určil-li v daném případě dopravce (žalovaný), že zavazadla žalobců budou přepravována odděleně od nich v zavazadlovém prostoru autobusu, takže neměli možnost na zavazadla dohlížet, pak smluvní vztah z přepravy těchto zavazadel, vznikl mezi dopravcem a odesílatelem - sice v rámci, resp. v souvislosti s přepravou osob (žalobců) v nepravidelné hromadné přepravě - podle ust. §41 odst. 1 písm. d/ SPŘ faktickým převzetím zásilky (zavazadel) k přepravě, a to okamžikem, kdy žalobci jako účastníci nepravidelné hromadné přepravy osob (§3 písm. b/ SPŘ) zavazadla k přepravě dopravci (žalovanému) předali. Žalobce je proto třeba v souladu s ust. §771 obč. zák. a §73 odst. 2 písm. c/ SPŘ považovat za odesílatele zásilky (zavazadel) a tedy za osoby oprávněné k podání reklamace za úplnou ztrátu těchto zavazadel. Závěr odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobců k uplatnění práva na náhradu škody na přepravované zásilce vzniklé její ztrátou neshledal proto správným.
Rozsudkem ze dne 11. 9. 2002, č. j. 10 Co 1171/2001 - 233, ve spojení s usnesením ze dne 11. 9. 2002, č. j. 10 Co 1171/2001 - 238, Krajský soud v Ostravě změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobcům „k ruce společné a nerozdílné“ částku 32.879,- Kč s 3 % úrokem od 20. 6. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vycházeje z právního názoru vysloveného v rozsudku dovolacího soudu dovodil, že uzavřela-li Č. se žalovaným smlouvu o nepravidelné hromadné přepravě osob ve smyslu ust. §26 SPŘ (ze skutkových zjištění nevyplývá, že by Č. objednala i přepravu nákladu ve smyslu §40 odst. 1 SPŘ), a určil-li v daném případě dopravce, tj. žalovaný, že zavazadla žalobců budou přepravována odděleně od nich v zavazadlovém prostoru autobusu, takže neměli možnost na zavazadla dohlížet, pak smluvní vztah z přepravy těchto zavazadel vznikl mezi dopravcem a odesílatelem, a to v souvislosti s přepravou osob (žalobců) v nepravidelné hromadné přepravě podle ust. §41 odst. 1 písm. d/ SPŘ faktickým převzetím zavazadel k přepravě, tedy okamžikem, kdy žalobci jako účastníci nepravidelné hromadné přepravy osob (§3 písm. b/ SPŘ) zavazadla určená k oddělené přepravě dopravci, tj. žalovanému, předali. Proto je žalobce třeba považovat - v souladu s ust. §771 obč. zák. a §73 odst. 2 písm. c/ SPŘ - za odesílatele zavazadel a tedy za osoby oprávněné k podání reklamace za jejich úplnou ztrátu. V tomto směru byla prokázána nejen existence přepravní smlouvy ve smyslu ust. §765 obč. zák., ale i vznik škody na přepravovaných zavazadlech v době od jejich převzetí žalovaným k přepravě až do doby, kdy měly být žalobcem vydány. Rovněž bylo prokázáno uplatnění reklamace žalobci u dopravce (žalovaného) v prekluzivní lhůtě i její předepsaná forma a také to, že ke škodě na zásilce nedošlo z důvodů uvedených v ust. §769 odst. 1 obč. zák., tj. že škoda byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvláštní povahou zásilky, anebo okolnostmi, které nemohl dopravce odvrátit, jimiž by se žalovaný objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou žalobcům zprostil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, v němž poukazuje na to, že objednávkou ze dne 22. 1. 1993 uzavřel Č. jako objednatel přepravy se žalovaným jako dopravcem podle §26 SPŘ smlouvu o nepravidelné hromadné přepravě osob; z toho dovozuje, že se současně jednalo i o objednávku ve smyslu ust. §41 odst. 1 písm. a/ SPŘ. Nesouhlasí proto s názorem odvolacího soudu, že mezi účastníky vznikl v souvislosti s přepravou zavazadel žalobců smluvní vztah podle ust. §41 odst. 1 písm. d/ SPŘ, neboť zavazadla nemohla podléhat režimu ustanovení o nákladní přepravě, jehož účastníky jsou dopravce, odesílatel a příjemce zásilky (§3 písm. c/ SPŘ). Předpokládá-li toto ustanovení existenci 3 subjektů a právní vztahy mezi nimi, pak v daném případě „vztah mezi odesílatelem a příjemcem chybí“, protože cestující v autobuse si sám sobě neodesílá zásilku a neuzavírá tak smlouvu o přepravě nákladu, když přeprava zavazadla je již součástí smlouvy o nepravidelné hromadné přepravě osob. Tyto skutečnosti podle dovolatele vylučují, aby mezi účastníky nepravidelné hromadné přepravy osob a dopravcem vznikla smlouva o přepravě nákladu (§765 obč. zák.). Jestliže jejími podstatnými náležitostmi je právo odesílatele, aby mu dopravce přepravil zásilku do určeného místa, a povinnost zaplatit dopravci přepravné, je nutno vycházet z toho, že v posuzované věci byla přeprava zavazadel součástí smluvního vztahu mezi Č. a žalovaným, i když Č. přepravu zavazadel cestujících v autobusu výslovně neobjednal, avšak celková cena, kterou se žalovaným sjednal, zahrnovala i přepravu zavazadel. V této souvislosti dovolatel poukazuje na ust. §26 odst. 1 SPŘ, v němž se uvádí, že smlouva o nepravidelné hromadné přepravě osob vzniká mezi objednatelem přepravy a dopravcem přijetím objednávky, přičemž v odst. 2 tohoto ustanovení se stanoví, že smlouvou se dopravce zavazuje objednateli přepravit účastníky přepravy a jejich věci do sjednaného místa řádně a včas. Protože mezi účastníky nevznikl žádný právní vztah, nesvědčilo žalobcům právo k uplatnění reklamace, a vzhledem k tomu, že se jednalo o nepravidelnou hromadnou přepravu osob, byl k reklamaci oprávněn jen objednatel, tedy Č. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
První žalobkyně a druhý žalobce se v písemném vyjádření k dovolání - s poukazem na závěry vyslovené v této věci v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1815/99 - ztotožnili s rozsudkem odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I., bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., že je podle §238 odst. 1 a/ o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2000 přípustné a opírá se zákonný dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Z ustanovení §242 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že dovolací soud je vázán rozsahem dovolání a uplatněným dovolacím důvodem, včetně jeho obsahového vymezení dovolatelem. Obligatorně se zabývá pouze vadami vyjmenovanými v ust. §237 odst. 1 o. s. ř. a jinými vadami řízení, pokud měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.). Vady podle §237 odst. 1 o. s. ř. ani jiné vady řízení podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. nebyly dovoláním namítány, a ani se ze spisu nepodávají.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu ust. §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu je v dovolání vyvozována ze závěru, že žalobci jako účastníci zájezdu při nepravidelné hromadné přepravě osob byli osobami oprávněnými k podání reklamace za úplnou ztrátu jejich zavazadel, která byla podle pokynu dopravce (žalovaného) přepravována v zavazadlovém prostoru autobusu odděleně od žalobců jako cestujících.
Otázkou aktivní legitimace žalobců k uplatnění práva na náhradu škody za úplnou ztrátu jejich zavazadel se Nejvyšší soud ČR zabýval v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1815/99, který byl publikován v časopise Právní rozhledy č. 5/2002 a v Souboru rozhodnutí NS č. 12 pod pořadovým číslem C 826, a zaujal právní názor, že určil-li dopravce v nepravidelné hromadné přepravě osob, že zavazadlo bude přepravováno v zavazadlovém prostoru autobusu odděleně od cestujícího, je cestující, který zavazadlo dopravci předal, osobou oprávněnou k podání reklamace za úplnou ztrátu tohoto zavazadla. Právním názorem vysloveným v tomto rozsudku byl odvolací soud v dalším řízení vázán (§243d odst. 1 o. s. ř.). Jestliže krajský soud v novém rozhodnutí z uvedeného právního názoru vycházel a dovodil-li, že za stavu, kdy v řízení bylo prokázáno uplatnění písemné reklamace žalobci u žalovaného v prekluzivní lhůtě, a že ke škodě na zásilce (zavazadlech) nedošlo z důvodů uvedených v ust. §769 odst. 1 obč. zák., jimiž by se žalovaný objektivní odpovědnosti za škodu vzniklou žalobcům zprostil, je nárok žalobců na náhradu škody opodstatněný, nelze mu vytýkat nesprávné právní posouzení věci.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d/ nebyl tudíž uplatněn důvodně a dovolací soud proto dovolání žalovaného zamítl (§243b odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a náklady žalobců za sepis vyjádření k dovolání nelze považovat za účelně vynaložené náklady na uplatnění práva, neboť v tomto vyjádření jen poukázali na závěry uvedené v předchozím rozsudku Nejvyššího soudu v této věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27.ledna 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová