ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.242.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 242/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně R. b. p. v O., zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, proti žalovanému P. P., zastoupenému advokátem, o zaplacení 104.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 16 C 67/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. března 2003, č. j. 8 Co 83/2003-51, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 24. 10. 2002, č. j. 16 C 67/2002-33, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalující zdravotní pojišťovně částku 104.700,- Kč s 8,5% úrokem z prodlení od 18. 11. 2001 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 11. 7. 2000, č. j. 4 T 80/2000-47, byl žalovaný odsouzen k trestu odnětí svobody, podmíněně odloženému, pro úmyslný trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví, který spáchal dne 25. 5. 2000 okolo 24:00 hod. v K., kdy po předchozí slovní rozepři napadl poškozeného Jiřího Sláčalu v úmyslu způsobit mu újmu na zdraví, udeřil jej pěstí do žeber, čímž mu způsobil neúplnou zlomeninu devátého žebra vpravo a současně tím zapříčinil pád poškozeného na zem, při němž došlo u poškozeného ke vzniku nestabilní tříštivé zlomeniny těla druhého bederního obratle s posunem do páteřního kanálu, zúžením páteřního kanálu a stlačením míchy, přičemž poškozený byl pro toto poranění hospitalizován, operován a léčen. Žalobkyně, u níž je poškozený J. S. zdravotně pojištěn, vynaložila na léčení následků těchto zranění, jež vznikly v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného, celkem částku 104.700,- Kč. Soud věc posoudil podle ust. §55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Vzhledem k tomu, že v tomto řízení je soud dle ust. §135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím vydaným v trestním řízení o tom, že došlo ke spáchání trestného činu (včetně popsaného skutku) a kdo jej spáchal, soud prvního stupně nevyhověl návrhům žalovaného na výslech svědků k otázce rozsahu zranění, jež žalovaný poškozenému způsobil, a v tomto směru poukázal i na znalecký posudek MUDr. R. V.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 24. 3. 2003, č. j. 8 Co 83/2003-51, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Námitky žalovaného, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav a že nesprávně zhodnotil provedené důkazy, neshledal důvodnými, neboť hodnocení důkazů soudem prvního stupně odpovídá ust. §132 o. s. ř. V souladu s ust. §135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán trestním rozhodnutím ohledně spáchání trestného činu a osoby pachatele a správně z tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil, že žalovaný způsobil poškozenému podrobně popsané zranění, pro které byl poškozený hospitalizován, operován a léčen. Odvolací soud proto nevyhověl návrhu na provedení dalších důkazů ohledně jednání poškozeného v době po napadení a po zranění, které mu žalovaný způsobil.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání. Žádá, aby soud nyní zkoumal rozsah jeho zavinění na zranění, jež byla u poškozeného zjištěna, neboť v trestním řízení nebylo provedeno dokazování, bylo rozhodnuto trestním příkazem, proti kterému žalovaný nepodal odpor, neboť pro svou nemajetnost si nemohl dovolit advokáta. Soud by proto měl předvolat jím navržené svědky k prokázání toho, jak události ve skutečnosti proběhly. Namítá, že k tak rozsáhlému zranění nemohlo na místě dojít, poškozený se již dříve léčil pro bolesti zad a byl z tohoto důvodu neschopen práce, a soudu vytýká, že nezkoumal předchozí zdravotní stav poškozeného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., věc posoudil a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Podle ustanovení §55 odst. 1, věty první zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna právo na náhradu škody vůči třetím osobám, jestliže vynaložila náklady na péči hrazenou ze zdravotního pojištění v důsledku jejich zaviněného protiprávního jednání vůči osobám účastným zdravotního pojištění.
Toto ustanovení zakládá právo zdravotní pojišťovny požadovat od třetí osoby, která jejímu pojištěnci zaviněně způsobila poškození na zdraví, náhradu nákladů vynaložených na ošetření a léčení zranění, které poškozený utrpěl následkem zaviněného protiprávního jednání třetí osoby.
Podle §135 odst. 1 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.
Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v trestním řízení pravomocně uznán vinným trestným činem a odsouzen pro skutek, který je popsán ve výroku rozhodnutí ohledně konkrétního jednání pachatele, včetně popisu zranění, jež svým jednáním poškozenému způsobil, postupovaly soudy obou stupňů zcela správně, když vycházely z celého výroku o vině, tedy nejen z jeho právní, ale i ze skutkové části s tím, že v rozsahu tohoto výroku, v jakém jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň významnými okolnostmi pro rozhodnutí o uplatněném nároku, je soud v občanskoprávním řízení ve smyslu §135 odst. 1 o. s. ř. pravomocným trestním rozhodnutím vázán. Konkrétní zranění, jež poškozený v příčinné souvislosti s jednání žalovaného utrpěl, jsou podrobně popsána ve výrokové části odsuzujícího trestního rozhodnutí a v občanskoprávním řízení je soud vázán i výrokem o vzniku konkrétní újmy na zdraví poškozeného, způsobené následkem protiprávního jednání žalovaného (srov. R 47/1954, R 22/1979).
Rozhodnutím v trestním řízení je tak pro následné občanskoprávní řízení závazně rozhodnuto, jaký skutek se stal, kdo jej spáchal, i to, jaká újma na zdraví byla tímto skutkem poškozenému způsobena, tedy i příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a újmou, spočívající v ublížení na zdraví. Ani otázku zavinění (tj. úmyslného či nedbalostního jednání) nelze v občanskoprávním řízení přezkoumávat, neboť soud je vázán i tím, že jde o zavinění úmyslné.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí, je správný a nezakládá tak důvod pro závěr, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalovaného, které není podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu