ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2591.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 2591/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) M. Š., b) N. V., proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra ČR, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 25 C 86/2003, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2003, č. j. 18 Co 345/2003-49, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 29. 5. 2003, č. j. 25 C 86/2003-24, zamítl námitku nedostatku místní příslušnosti zdejšího soudu, vznesenou žalovanou.
K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2003, č. j. 18 Co 345/2003-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává jej z důvodu podle ust. §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že soud nesprávně posoudil ust. §89 o. s. ř., které je nutno vykládat v souvislosti s ust. §112 o. s. ř. Žalobci spojili do jedné žaloby odlišné věci a ke společnému řízení jsou tak v tomto řízení spojeny věci, které spolu nesouvisí; soud měl postupovat podle §112 odst. 2 o. s. ř., čímž by zabránil žalobcům v jejich téměř libovolné volbě soudu, která nerespektuje právní úpravu místní příslušnosti v o. s. ř. Otázku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje v posouzení místní příslušnosti soudů k projednání obdobných podání. Navrhla zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání je nepřípustné, neboť napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé, a není důvodné, jelikož podle ust. §11 odst. 1 a 2, §85 odst. 4 a §87 písm. b) o. s. ř. je Obvodní soud pro Prahu 5 místně příslušný pro projednání sporu, a v tomto směru poukazují na rozhodnutí odvolacího soudu v obdobných případech i na R 29/1976. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným osobou s právnickým vzděláním ve smyslu §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) o žalobě na obnovu řízení,
b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( §235h odst. 1 věta druhá).
Podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst.2.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí námitky místní nepříslušnosti soudu.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné podle ustanovení §238 a §238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených.
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl podle §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř.
Jelikož se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud prvního stupně, popřípadě odvolací soud, v konečném rozhodnutí ve věci samé (§243c odst. 1, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu