ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2620.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 2620/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně MUDr. D. B., proti žalovanému Ú. l. k. P. a. s., o povolení obnovy řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 8/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č. j. 13 Co 112/2003-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 2. 2002, č. j. 13 C 8/2001-53, zamítl návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 1999, č. j. 23 C 11/97-104, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 17. 6. 2002, č. j. 13 Co 287/2002-72, usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 11. 2002, č. j. 13 C 8/2001-86, návrh žalobkyně na povolení obnovy řízení znovu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 8. 2003, č. j. 13 Co 112/2003-111, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a které odůvodňuje podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001, tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vytýká především soudu prvního stupně, že nevzal v úvahu existenci nových skutečností a důkazů, které žalobkyně bez své viny v původním řízení nemohla použít a které dokládají závažnější poškození jejího zdraví oproti stavu, z nějž vycházel soud v předcházejícím řízení o odškodnění. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, spolu s usnesením soudu prvního stupně, a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 16. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, návrhy na obnovu řízení proti rozhodnutím vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o.s.ř.“).
Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala návrh na obnovu řízení proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 23 C 11/97-104, vydanému dne 17. 5. 1999, tj. před účinností zákona č. 30/2000 Sb., odvolací soud správně rozhodoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001. Rovněž Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (srov. ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté tohoto zákona), a po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o.s.ř.], nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.].
Podle ustanovení §238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,
b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,
c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,
e) odvolání odmítnuto,
f) odvolací řízení zastaveno.
Podle ustanovení §239 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle §239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Žalobkyně napadá dovoláním usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení; nejde tedy o žádný z případů přípustnosti dovolání podle §238a o.s.ř. Ustanovení §239 o.s.ř. pak podmiňuje přípustnost dovolání i tím, aby šlo o usnesení ve věci samé.
Pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou, o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto - §79 odst. 1 o.s.ř. Rozhodnutí o povolení obnovy řízení (§234 odst. 1 o.s.ř.) je naproti tomu rozhodnutím výlučně procesní povahy, protože je způsobilé založit účastníku jen právo procesní, totiž nové projednání věci podle §235 odst. 1 o.s.ř.; neřeší tedy věc samu (vymezenou návrhem resp. žalobou), ale pouze jedinou - a to procesní - otázku, totiž zda věc sama bude v případném obnoveném řízení projednána znovu. Teprve v případě kladného zodpovězení této otázky, tedy nabude-li rozhodnutí o povolení obnovy právní moci, projedná soud v obnoveném řízení věc samu znovu, bez ohledu na to, že již byla pravomocně rozhodnuta (§159 odst. 3 o.s.ř.). V případě změny napadeného rozhodnutí ve věci samé je pak toto původní rozhodnutí nahrazeno novým (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).
Jestliže se žalobkyně domáhala obnovy řízení, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 17. 5. 1999, č. j. 23 C 11/97-104, o jejím nároku na náhradu škody na zdraví, je věcí samou požadavek na zaplacení specifikované částky, nikoliv rozhodnutí o tom, zda se obnova řízení povoluje.
Uvedl-li odvolací soud v poučení svého usnesení, že proti němu lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení, šlo jen o obecné upozornění na možnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku s nesprávnou délkou lhůty k podání dovolání. Samotné poučení ovšem nezakládá přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o.s.ř.
Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. (dovolatelka to ani netvrdí), a protože z hlediska ustanovení §238a odst. 1 a §239 o.s.ř. dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o.s.ř. (per analogiam), neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. února 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu