ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.2638.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 2638/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce T. servis, s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Č. a. s. p. n. d. a m. z., o 904.761,10 Kč, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 36 Cm 197/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. června 2002, č. j. 6 Cmo 84/2002-71, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši
7.575,- Kč k rukám advokáta, do tří dnů od doručení usnesení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 12. 2000, č. j. 36 Cm 197/99-46, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 599.227,10 Kč s příslušenstvím, co do částky 305.534,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízní.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 6. 2002, č. j. 6 Cmo 84/2002-71, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku potvrdil, rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh žalovaného na připuštění dovolání.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a pro vady řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Namítá, že nebylo prokázáno, že byly splněny všechny podmínky vzniku odpovědnosti žalovaného za škodu podle §420 obč. zák., a že rozhodnutí soudu je důsledkem nesprávné interpretace důkazů a tím i jejich nesprávného právního posouzení. Navrhl, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání poukazuje na to, že dovolání je podáno opožděně, neboť řízení bylo vedeno podle o. s. ř. ve znění účinném do 1. 1. 2001, což odvolací soud výslovně ve svém rozhodnutí konstatoval. Rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam, žalovaný v dovolání polemizuje se zjištěným skutkovým stavem a řeší otázky skutkové, nikoliv právní, a neuvádí žádný způsobilý dovolací důvod. Navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Protože rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno před 1. 1. 2001 a odvolací soud rovněž postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, je Nejvyšší soud ve shodě s posledně citovaným ustanovením povinen podle dosavadních právních předpisů rozhodnout i o dovolání v této věci, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne 13. 8. 2002 a tohoto dne rovněž nabyl právní moci (§159 odst. 1 o. s. ř.); žalovaný podal dovolání dne 11. 10. 2002, a to osobně soudu prvního stupně.
V dané věci běžela lhůta k podání dovolání ode dne právní moci rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 13. 8. 2002 a skončila dne 13. 9. 2002 (pátek). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalovaného bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení §243b odst. 4, věty první, a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. Protože dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, má žalobce právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 1 úkon v částce 7.500,- Kč (částka určená dle §14 odst. 1 a §15 vyhl. č. 484/2000 Sb., vypočítaná podle ust. §10 odst. 3, §3 odst. 1 bod 6., a §16 vyhlášky a snížená na polovinu podle §18 odst. 1 vyhlášky) a náhrady hotových výdajů podle ust. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2004
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu