ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.682.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 682/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice – Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. Zn. 27 C 113/90, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. června 2003, č. j. 42 Co 238/2003-384, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 11. 2002, č. j. 27 C 113/90-343, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 677.759,- Kč s 3 % úrokem z prodlení od 22. 3. 1994 do zaplacení, co do částky 12.241,- Kč s příslušenstvím a ohledně zbytku požadovaného příslušenství žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání žalobce i žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 6. 2003, č. j. 42 Co 238/2003-384, odmítl odvolání žalobce pro opožděnost a rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dne 10. 9. 2003 žalobce podal u okresního soudu žádost o osvobození od soudního poplatku a o ustanovení právního zástupce s tím, aby „byl ustanoven advokát a to v úkonech dovolání do rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 238/2003 ze dne 11. 6. 2003“.
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 9. 2003, č. j. 27 C 113/90-403, ustanovil zástupcem žalobce advokáta, který dne 25. 11. 2003 podal u soudu za žalobce blanketní dovolání, v němž navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání odůvodní ve lhůtě 10 dnů. Dne 29. 12. 2003 bylo soudu podáno odůvodnění dovolání.
Podle ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení.
Podle ustanovení §240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.
Podle ustanovení §240 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Podle ustanovení §57 odst. 2 o. s. ř. se lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Podle ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Jak vyplývá z obsahu spisu, rozsudek odvolacího soudu s řádným poučením o lhůtě a místu podání dovolání byl žalobci doručen dne 18. 7. 2003. Lhůta k podání dovolání běžela žalobci v dané věci ode dne doručení rozsudku odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 18. 7. 2003, a skončila dne 18. 9. 2003 (čtvrtek). V době před skončením běhu této lhůty nebylo dovolání podáno. Protože blanketní dovolání bylo u soudu podáno dne 25. 11. 2003 a jeho odůvodnění pak 29. 12. 2003, je zřejmé, že zákonná dvouměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno až po jejím marném uplynutí.
Jen pro úplnost je třeba uvést, že žádost žalobce (podanou soudu dne 10. 9. 2003) o ustanovení zástupce pro „úkony dovolání“, nelze považovat za podání dovolání, tedy za mimořádný opravný prostředek, jímž by byl napaden rozsudek odvolacího soudu, a neuplatní se zde ani ustanovení §241b odst. 3 věty druhé o. s. ř. Předpokladem jeho aplikace je totiž včasné podání dovolání, bez ohledu na to, zda je splněna podmínka povinného zastoupení (§241 o. s. ř.).
Dovolání žalobce proto bylo odmítnuto pro opožděnost podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218a o. s. ř..
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu