ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.724.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 724/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce K. B., spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému M. P., zastoupenému advokátem, o 220.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 32 C 263/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. dubna 2003, č. j. 19 Co 316/2001-77, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 12. 2000, č. j. 32 C 263/99-53, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 219.428,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 8. 12. 1999 do zaplacení, žalobu ohledně částky 1.272,- Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 18 % z částky 220.700,- Kč od 1. 12. 1998 do 7. 12. 1999 a ve výši 8 % z částky 219.428,- Kč od 8. 12. 1999 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 4. 2003, č. j. 19 Co 316/2001-77, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, v napadeném vyhovujícím výroku o věci samé jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a napadá všechny jeho výroky. Namítá, že vyšetřování celé záležitosti Policií ČR nebylo dosud zcela ukončeno a usnesením ze dne 30. 11. 1998 bylo pouze rozhodnuto o odložení věci. Věc byla na přelomu let 2000 a 2001 prošetřována znovu, soud však důkazy provedené při tomto pozdějším šetření pominul. Nevyhověl ani jeho návrhům na provedení dalších důkazů, které by prokázaly, že on vznik škody nezavinil. Odvolacímu soudu vytýká, že rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci a že je nesprávný jeho závěr, že součástí nájemní smlouvy byly všeobecné podmínky pronájmu, kterými se nájemce mimo jiné zavázal uhradit pronajímateli škodu vzniklou odcizením věci, a proto se nemůže z odpovědnosti za vzniklou škodu vyvinit. Namítá, že skutkové zjištění, že tyto podmínky byly vloženy v pronajatém stroji spolu s návodem na obsluhu, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť žalovaný tyto smluvní podmínky nikdy neviděl, neparafoval, nebyl s nimi seznámen a závazek uhradit škodu vzniklou odcizením věci ani jinak nepřevzal. Rovněž polemizuje se způsobem, jakým soud stanovil výši škody, neboť vyšel pouze z vyčíslení žalobce provedeného na základě dopisu společnosti, od které žalobce stroj koupil, což je v rozporu s ust. §442 a §443 obč. zák. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně byl vydán před účinností zákona č. 30/2000 Sb. a rovněž odvolací soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, postupoval Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé (§238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (§238 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).
Podle ustanovení §239 odst. 1, 2 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.
Žalovaný v dané věci napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé co do částky 219.428,- Kč s příslušenstvím, a to aniž by byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu §239 odst. 1 o. s. ř. a aniž by žalovaný vůbec návrh na vyslovení přípustnosti před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinil (§239 odst. 2 o. s. ř.). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno.
Z hlediska ust. §238 a §239 o. s. ř. není tedy v tomto rozsahu dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ust. §237 odst. 1 o. s. ř.
Pokud dovolatel napadá rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku, jímž byl změněn výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a ve výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení, není dovolání ani v tomto rozsahu přípustné. Výrok o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení, proto přípustnost dovolání proti těmto výrokům se posuzuje podle ust. §238a o. s. ř.
Podle ust. §238a o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích, b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč, c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu, e) odvolání odmítnuto, f) odvolací řízení zastaveno (odst. 1). Dovolání podle odstavce 1 písm. a) a b) není přípustné proti usnesením, jimiž bylo rozhodnuto ve věcech upravených zákonem o rodině (odst. 2).
V daném případě je přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, výslovně vyloučena ust. §238a odst. 1 písm. a), věta za středníkem, o. s. ř., a přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení není zákonem založena.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl podle §243b odst. 4 věty první, a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty prvé (per analogiam) o. s. ř., neboť žalovaný neměl v dovolacím řízení úspěch a žalobci náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu