ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.91.2004.1
sp. zn. 25 Cdo 91/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce M. Č., proti žalovanému J. B., o 3.870,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 6/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. května 2003, č. j. 15 Co 192/2003-34, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 26. 2. 2003, č. j. 14 C 6/2003-22, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.870,- Kč, ohledně částky 2.130,- Kč řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 12. 5. 2003, č. j. 15 Co 192/2003-34, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o zamítnutí žaloby a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že mu byla při dopravní nehodě zaviněné žalovaným způsobena vedle těžké újmy na zdraví s trvalými následky také věcná škoda ve výši, kterou uplatnil v žalobě. Ačkoliv měl žalobce námitky proti znaleckému posudku, vzal po dohodě před okresním soudem žalobu částečně zpět, avšak ani částka snížená podle znaleckého posudku mu nakonec nebyla soudem přiznána. Vzhledem k těmto okolnostem dovolatel nepovažuje za spravedlivé ani to, že mu byla uložena náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice v projednávané věci není zastoupen advokátem, ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle ustanovení §104 odst. 2 o.s.ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§241b odst. 2 o.s.ř.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, přičemž předmětem řízení byl nárok žalobce ve výši 3.870,- Kč (poté, co řízení bylo ohledně částky 2.130,- Kč zastaveno a rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto výroku nabylo právní moci). Vzhledem k tomu, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, je přípustnost dovolání ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vyloučena.
Jak vyplývá z obsahu dovolání, napadá žalobce rozsudek odvolacího soudu rovněž ve výroku, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Z ustanovení §167 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že rozhodnutí o nákladech řízení, má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení, kterou neztrácí ani v případě, jestliže je přičleněno k rozhodnutí o věci samé, u něhož je stanovena forma rozsudku. Dovolání proti usnesení o nákladech řízení však zákon nepřipouští (§238, §238a a 239 o.s.ř.).
Protože z hlediska ustanovení §237 o.s.ř. není v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné a protože jeho přípustnost nelze dovodit ani z ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř., která upravují přípustnost dovolání proti usnesením odvolacího soudu, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2004
JUDr. Petr Vojtek,v.r.
předseda senátu