ECLI:CZ:NS:2004:25.CDO.984.2003.1
sp. zn. 25 Cdo 984/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené advokátem, proti žalované L. s. r. o., zastoupené advokátem, o zdržení se provádění činnosti hornickým způsobem a o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 8 C 246/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2002, č. j. 20 Co 331/2001 - 128, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. listopadu 2002, č. j. 20 Co 331/2001 - 128, a rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30. 5. 2001, č. j. 8 C 246/99 - 99, ve výrocích ohledně částky 26.324,10 Kč a ve výrocích o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou ze dne 10. 12. 1999, doručenou soudu prvního stupně dne 20. 12. 1999, domáhala, aby žalované byla uložena povinnost „zdržet se provádění činnosti hornickým způsobem provozované na základě oprávnění k činnosti prováděné hornickým způsobem pořadové číslo 515 v prostoru pozemku parc. č. 405/1, nacházejícího se v okrese U. H. v obci B., kat. území B. u B., zapsaného v katastru nemovitostí U. H. na LV č. 525“, a dále, aby jí žalovaná zaplatila na náhradě škody částku 45.120,- Kč. Žalobu odůvodnila zejména tím, že žalovaná neoprávněně zasáhla do výkonu vlastnického práva žalobkyně k označenému pozemku, jehož vlastnicí se stala v roce 1978, tím, že na něm provedla těžební činnost a umístila na něm materiál. Podáním ze dne 22. 5. 2000, doručeným soudu dne 26. 5. 2000, žalobkyně navrhla změnu žaloby tak, že kromě uložení povinnosti žalované zdržet se uvedené činnosti, požadovala náhradu škody ve výši 200.000,- Kč, která jí vznikla tím, že „nestihla hospodářský rok 1999/2000, neboť s ohledem na neoprávněný zásah žalované do předmětného pozemku na něm nemohla hospodařit, zasadit nové stromy; tuto změnu žaloby soud prvního stupně připustil usnesením ze dne 24. 8. 2000, č. j. 8 C 246/99 - 35. Při jednání u okresního soudu dne 30. 5. 2001 žalobkyně navrhla další změnu žaloby, přičemž na náhradě škody se domáhala zaplacení částky 47.157,- Kč, která byla stanovena znaleckým posudkem, vyžádaným v průběhu řízení, jako škody způsobené vytěžením části pozemku a snížením jeho hospodářského využití po dobu 4 let; o této změně žaloby rozhodl soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 5. 2001, č. j. 8 C 246/99 - 97. .
Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 30. 5. 2001, č. j. 8 C 246/99 - 99, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. 10. 2002, č. j. 8 C 246/99 - 119, žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Ze spisu Obvodního báňského úřadu v B., č. j. OBÚ 4641/99, z přípisu tohoto úřadu ze dne 9. 1. 2001 a z výslechu svědků zjistil, že žalovaná v roce 1999 při provádění těžební činnosti zasáhla do předmětného pozemku žalobkyně v rozsahu zachyceném na měřickém náčrtu a že v říjnu 2000 na něj neoprávněně uložila materiál, ačkoliv jí tato činnost byla zakázána předběžným opatřením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 5. 11. 1999, sp. zn. 11 Nc 1615/99. Dále vzal za prokázané, že dne 4. 7. 1992 uzavřela žalobkyně smlouvu o nájmu uvedeného pozemku s firmou A. S. B. F., a. s., B., na dobu 15 let a že tento nájemní vztah byl ukončen k 30. 9. 2000. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná prováděním těžební činnosti na pozemku žalobkyně a umístěním materiálu na něm neoprávněně zasáhla do vlastnického práva žalobkyně, a proto žalované podle §126 obč. zák. uložil povinnost se těchto zásahů zdržet. Uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody za vytěžený štěrkopísek a za snížení hospodářského využití pozemku posuzoval podle §420a obč. zák., neboť škoda byla způsobena provozní činností žalované, a dovodil její odpovědnost za tuto škodu, jíž se nezprostila. Při určení výše škody vycházel ze znaleckého posudku a z výpovědi soudem ustanoveného znalce Ing. V. N., z nichž vyplývá, že hodnota vytěženého štěrkopísku činí 17. 908,- Kč a že další škoda způsobená snížením hospodářského využití pozemku by činila 29.249,- Kč, a to za předpokladu, že by pozemek byl, tak jako v minulosti, osázen broskvoňovými stromy, a byla-li by rekultivace pozemku provedena navážkou zeminy shora, tedy nejhorší možnou variantou. Soud dovodil, že výši škody nelze v daném případě ke dni rozhodnutí soudu určit, neboť závěry znalce se opírají o hypotetické předpoklady, avšak mají reálný a logický základ; žalované proto uložil povinnost i tuto částku žalobkyni zaplatit.
K odvolání žalované proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 26.324,10 Kč a proti výrokům o náhradě nákladů řízení Krajský soud Brně rozsudkem ze dne 19. 11. 2002, č. j. 20 Co 331/2001 - 128, změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobu v této části zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Při rozhodování o věci samé odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po opakování důkazu znaleckým posudkem přisvědčil námitce žalované, že znalec se při výpočtu škody způsobené snížením hospodářského využití pozemku žalobkyně dopustil početní chyby, kterou okresní soud při určení výše škody převzal, resp. se jí nezabýval. Jestliže znalec vycházel z průměrné hustoty výsadby 500 kusů na 1 ha, tedy na 10.000 m2, pak v daném případě „na cca 100 m2 (když v důsledku činnosti žalované byl pozemek žalobkyně zasažen v rozsahu 84 m2) by připadla hustota výsadby nikoliv 50 ks vysázených broskvoní, ale pouze 5 ks (skutečně 1/10)“. Pokud tedy znalec vyčíslil čistý výnos v prvních čtyřech letech produkčního období částkou 29.249,- Kč, má žalobkyně vzhledem k uvedenému nárok pouze na 1/10 tohoto výnosu, což činí částku 2.924,90 Kč. Odvolací soud proto dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že žaloba je důvodná jen co do částky 20.832,90 Kč, tj. částky 17.908,- Kč za vytěžený štěrkopísek a částky 2.924,90 Kč jako náhrady škody způsobené snížením hospodářského využití pozemku žalobkyně.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 26.324,10,- Kč změněn, podala žalobkyně dovolání, v němž s poukazem na ust. §241a odst. 3 o. s. ř. odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází se skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že znalec se ve svém posudku při výpočtu škody způsobené snížením hospodářského využití pozemku dopustil početní chyby, a z tohoto důvodu rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v této části zamítl. Dovolatelka dále poukazuje na to, že předmětný pozemek je obdélníkového tvaru cca 6m široký a je situován k překročenému těžebnímu prostoru tak, že jeho delší část je souběžná se současnou hranou - hranicí vytěženého prostoru; zřejmě toto nepochopení situace zapříčinilo změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že žalovaná vytěžila i tzv. ochranné pásmo o šíři 5m sousedící s předmětným pozemkem po jeho delší straně a zasáhla do pozemku žalobkyně v rozsahu stanoveném znaleckým posudkem, navíc bez dodržení profilu stěny, která byla vytěžena kolmo tak, že pozemek žalobkyně je ohrožen sesutím, není jakákoliv činnost na pozemku žalobkyně možná. Tyto skutečnosti byly prokázány znaleckým posudkem a soud prvního stupně z nich při rozhodování o výši škody vycházel. Odvolací soud nepřihlédl ani k další okolnosti namítané v odvolacím řízení, že k předmětnému pozemku žalobkyně nevede po jeho částečném vytěžení žádná přístupová cesta, jak to vyplývá z předložených map a geometrických plánů dotčených pozemků. Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl v napadeném rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i opodstatněné.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jenž žalobkyně uplatnila, spočívá v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování, jestliže výsledek hodnocení důkazů soudem neodpovídá ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (případně i procesního) práva.
V posuzované věci ze znaleckého posudku a z výpovědi znalce z oboru těžby uhlí Ing. Václava Nováka, který byl vyžádán v řízení před soudem prvního stupně, mimo jiné vyplývá, že těžební činností žalované bylo do pozemku žalobkyně par. č. 405/1 v kat. území B. u B. o výměře 1029 m2 zasaženo v rozsahu 84 m2, což představuje 8,2 % celkové plochy. Technická a biologická rekultivace tohoto pozemku, s níž je uvažováno, bude trvat 4 roky (z toho 1 rok technická a 3 roky biologická), přičemž provádění rekultivačních prací neumožní vlastníku pozemku po dobu 4 let na něm hospodařit. Znalec přitom vycházel z nejhorší možné varianty, že rekultivace bude prováděna násypem shora; pravděpodobně by ji bylo možno provést i násypem zespodu, ale tím se znalec nezabýval. Podle orientačního propočtu škody - za předpokladu, že vlastník předmětného pozemku na něm po provedené rekultivaci vysází broskvoňový sad (při průměrné hustotě výsadby 500 ks na 1 ha) - by čistý výnos z 50 kusů stromů činil v 1. roce produkčního období 8.125,- Kč, ve 2. roce produkčního období 7.583,- Kč, ve 3. roce produkčního období 7.041,- Kč a ve 4. roce produkčního období 6.500,- Kč, tedy čistý výnos v prvních čtyřech letech produkčního období by činil celkem 29.249,- Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že znalec se při výpočtu škody způsobené snížením hospodářského využití pozemku nedopustil početní chyby, neboť i když uvedl, že pozemek byl těžební činností žalované zasažen jen co do 84 m2, uvažoval s nejhorší možnou variantou, že rekultivace bude prováděna násypem shora, a v takovém případě jej vlastník nebude moci po dobu 4 let v celém rozsahu využívat. Tento názor znalce však není podložen nálezem ani odborným posouzením (znaleckým závěrem), nehledě na to, že možností rekultivace pozemku násypem zespodu (která by zřejmě neznemožnila hospodářské využití pozemku v celém rozsahu), se znalec nezabýval, a ostatně mu to v zadání usnesení o ustanovení znalce nebylo soudem prvního stupně ani uloženo. Soudy obou stupňů zatím ohledně uvedené okolnosti, která je rozhodná pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, nezbytná skutková zjištění neučinily.
Z ust. §242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka nenamítá a z obsahu spisu se nepodávají.
V posuzované věci žalobkyně uplatnila (vedle nároků, o nichž již bylo v tomto řízení pravomocně rozhodnuto) nárok na náhradu škody, která jí vznikla těžební činností žalované, tím, že předmětný pozemek nemohla v letech 1999 a 2000 hospodářsky využívat a zasadit na něm nové stromy. Se souhlasem soudu pak žalobu změnila tak, že požadovala za znemožnění hospodářského využití pozemku náhradu škody ve výši 29.249,- Kč, jak ji vyčíslil znalec Ing. N. ve svém znaleckém posudku. I když to žalobkyně výslovně neuvedla, je zřejmé, že požaduje náhradu za znemožnění užívání celého pozemku po dobu 4 let.
Podle §420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odst. 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při této činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.
Podle §442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk).
Pojem škody je definován tak, že jde o újmu, která nastala (projevuje se) v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Ušlým ziskem se rozumí újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodné události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí.
Z nezpochybněných skutkových zjištění v dané věci vyplývá, že žalovaná zasáhla svojí těžební činností do pozemku žalobkyně tak, že v rozsahu 84 m2 tento pozemek vytěžila; za škodu způsobenou žalobkyni na této části pozemku znemožněním jeho hospodářského využití jí byla pravomocně přisouzena náhrada ve výši 2.924,90 Kč. K tomu, aby odpovědnost žalované za škodu podle §420a obč. zák. byla dána i v další požadované části, tedy co do částky 26.324,10,- Kč, by však muselo být najisto postaveno, že rekultivace 84 m2 pozemku zabrání jeho vlastníku hospodařit po dobu 4 let i na části pozemku, která nebyla těžební činností žalované dotčena. V tomto rozsahu uplatněné náhrady škody (ušlého zisku) jde tudíž o posouzení opodstatněnosti základu nároku, neboť žalovaná odpovídá jen za škodu, kterou žalobkyni způsobila v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Rozhodující je proto skutkové zjištění ohledně nezbytného plošného a časového rozsahu rekultivace pozemku a s tím související způsob jejího provedení (násypem shora či násypem zespodu) a tudíž zjištění, jaká část tohoto pozemku nebude moci být v důsledku rekultivace využívána k hospodářské (zemědělské) činnosti. Vzhledem k tomu, že se jedná o posouzení takových skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, bude třeba vyžádat znalecký posudek z příslušného oboru.
K tomu, aby žalobkyni škoda ve formě ušlého zisku z nemožnosti hospodářského využití části pozemku nedotčeného provozní činností žalované vznikla, by však žalobkyně musela rovněž prokázat, že měla zajištěny předpoklady pro tzv. pravidelný běh věcí, tedy v daném případě k tomu, že byla připravena stromky broskvoní vysázet (jak v odvolacím řízení upřesnila své původní tvrzení), obhospodařovat je a zajistit z nich výnos ovoce.
Protože žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody ve formě ušlého zisku z výnosu ovoce i za roky 1999 a 2000, tedy za dobu, kdy podle dosavadních skutkových zjištění trval nájemní vztah o nájmu předmětného pozemku s firmou A. S. B. F., a. s., B., který byl ukončen k 30. 9. 2000, je třeba obsahem této nájemní smlouvy zjistit, k jakým účelům byl pozemek pronajat, zda vůbec žalobkyně v tomto období do skončení nájemního vztahu jej mohla nějakým způsobem hospodářsky využívat a zda jí nějaký zisk mohl ujít.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud ve věci rozhodl, aniž byl náležitě zjištěn skutkový stav věci, a řízení je tak postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], k níž dovolací soud přihlédl, i když nebyla dovolatelkou uplatněna.
Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném výroku a v závislých výrocích o nákladech řízení zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl v uvedeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v této části i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k dalšímu řízení (§243b a odst. 3 věta za středníkem o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. dubna 2004
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu