ECLI:CZ:NS:2004:25.ND.105.2004.1
sp. zn. 25 Nd 105/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně A. Ch. proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti, Krajskému soudu v Brně, Okresnímu soudu ve Zlíně, o neplatnost osvojení a neplatnost zbavení rodičovských práv, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod. sp. zn. 12 Co 335/2003, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. a z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. a o návrhu na vyloučení soudkyně, takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod. sp. zn. 12 Co 335/2003, se nepřikazuje Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci předložil Nejvyššímu soudu ČR věc vedenou u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 23 C 60/2000, která mu byla tímto soudem předložena s odvoláním žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28. 6. 2002, č. j. 23 C 60/2000 - 165, jímž byla zamítnuta žaloba o určení neplatnosti osvojení dětí žalobkyně a J. Ch. a o určení neplatnosti zbavení rodičovských práv žalobkyně a J. Ch. k dceři H., k rozhodnutí o návrhu žalobkyně na přikázání této věci z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. a z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
Žalobkyně odůvodnila svůj návrh na přikázání věci tím, že ze strany soudců Krajského soudu v Ostravě, včetně jeho předsedy, není zaručeno spravedlivé řízení, neboť soudci tohoto soudu i soudci Vrchního soudu v Olomouci pracují závisle a na objednávku rozhodují nezákonně. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR tyto skutečnosti zohlednil a z důvodu hospodárnosti, účelnosti a rychlosti řízení věc přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem; dále vznesla námitku podjatosti soudkyně Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci JUDr. D. F.
Okresní soud v Uherském Hradišti a Krajský soud v Brně s návrhem nesouhlasily, neboť k přikázání věci jinému soudu téhož stupně nejsou dány důvody.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o. s. ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
O námitce žalobkyně o vyloučení soudkyně Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci JUDr. D. F. rozhodoval již dříve Vrchní soud v Olomouci, přičemž usnesením ze dne 3. 10. 2003, č. j. Nco 87/2003 - 261, rozhodl, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. 12 Co 335/2003. Protože žalobkyně v nyní vznesené námitce vyloučení jmenované soudkyně z projednávání a rozhodnutí dané věci uplatnila stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem již rozhodnuto, nebylo třeba, aby nadřízený soud o návrhu na vyloučení soudkyně znovu rozhodoval (§15b odst. 3 o. s. ř.).
Podle §12 odst. 1 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně.
Vzhledem k tomu, že soudci Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci nejsou z projednávání a rozhodnutí dané věci vyloučeni, a to včetně soudkyně tohoto soudu JUDr. D. F., není shora uvedená zákonná podmínka přikázání věci jinému soudu téhož stupně splněna.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud ČR návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu nutnosti podle §12 odst. 1 o. s. ř. nevyhověl.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě Nejvyšší soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Krajskému soud v Ústí nad Labem z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., neboť takovéto opatření by neumožnilo hospodárnější, rychlejší, spolehlivější a důkladnější projednání věci.
Proto Nejvyšší soud ČR návrhu žalobkyně na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2004
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu