ECLI:CZ:NS:2004:25.ND.200.2003.1
sp. zn. 25 Nd 200/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobkyně D. T., zastoupené MUDr. P. T., proti žalované 1) T., a. s., zastoupené advokátkou, a 2) T. P., a. s., v konkursu, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 52/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 52/2002 se k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 6 nepřikazuje.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Novém Jičíně bylo pod sp. zn. 13 C 52/2002 zahájeno řízení o návrhu žalobkyně D. T. proti žalovaným T., a. s., a T. P., a. s., o náhradu za zbořený obytný dům ve výši 1.702.952,- Kč.
Okresní soud v Novém Jičíně předložil spis Nejvyššímu soudu České republiky s návrhem žalobkyně na přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s ř., který učinila podáním ze dne 18. 10. 2003.
Žalobkyně odůvodnila návrh tím, že se hodlá soudních jednání osobně účastnit, avšak ze zdravotních důvodů není schopna dojíždět k Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Žalovaná 1) vyjádřila nesouhlas s návrhem žalobkyně především s odůvodněním, že přikázání věci jinému soudu by znamenalo další zvýšení nákladů žalované.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), posoudil návrh žalobkyně a shledal, že v posuzovaném případě jsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení (žalobce) má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci; na straně žalobkyně k tomu přistupuje její nepříznivý zdravotní stav, který jí neumožňuje zúčastnit se soudního jednání u Okresního soudu v Novém Jičíně, k němuž by musela z místa svého bydliště cestovat na dlouhou vzdálenost. Jestliže však ze zprávy praktické lékařky MUDr. M. P. ze dne 12. 5. 2003, jíž žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání v květnu 2003, vyplývá, že žalobkyně není ze zdravotních důvodů schopna zúčastnit se jednání u soudu, pak ani projednání věci jiným než procesním soudem by jí osobní účast při samotném jednání neumožnilo. Pokud se žalobkyně ani do budoucna nebude moci zúčastnit jednání u soudu, má Okresní soud v Novém Jičíně dostatek procesních prostředků, jak zaručit žalobkyni výkon jejích práv; zároveň okolnost, že je již s případy žalobkyně obeznámen a má přístup k jí navrhovaným důkazům, skýtá předpoklad, že skutečnosti podstatné pro rozhodnutí budou spolehlivě zjištěny v přiměřené době, aniž by se tak stalo na úkor postavení žalobkyně.
V této souvislosti nelze přehlédnout, že u Okresního soudu v Novém Jičíně bylo v dřívější době vedeno pod sp. zn. 6 C 360/91 řízení mezi žalobkyní a žalovanou 1) a že v současné době jsou tímtéž soudem pod sp. zn. 7 C 169/2002 projednávány další zřejmě související nároky žalobkyně proti této žalované (v této věci již byla vydána rozhodnutí). Vzhledem k tomu, že charakter sporu (jeho skutková i právní složitost spojená s řadou důkazních návrhů) vyžaduje, aby řízení nebylo dále protahováno a aby věc byla projednána v přiměřené době, nelze přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6, který by se nutně musel od počátku s projednávanou problematikou seznamovat, považovat za opatření, které by vedlo k rychlejšímu či hospodárnějšímu projednání věci.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínky pro přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 6 z důvodu vhodnosti (§12 odst. 2 o.s.ř.) nejsou splněny, a návrhu žalobkyně proto nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. ledna 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu