ECLI:CZ:NS:2004:25.ND.202.2003.1
sp. zn. 25 Nd 202/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) E. D. a b) Z. D., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 45/2003, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc, vedená u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 45/2003, se nepřikazuje podle §12 odst. 2 o. s. ř. Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalovaní se žalobou podanou dne 28. 4. 2000 Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhali proti žalovanému a proti J. W., vedoucí redakce čtrnáctidenníku „Č. z.“, uveřejnění opravy v hromadném informačním prostředku a odstranění následků zásahu do svých práv. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 5. 2000, č. j. 4 C 75/2000-7, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2000, č. j. 58 Co 389/2000-12, byla vyslovena věcná nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 6 a věc byla postoupena Městskému soudu v Praze, neboť žalovaní měli rozdílný obecný soud, přičemž jeden z nich (obecný soud žalované J. W.) byl v obvodu Městského soudu v Praze.
Žalobci podáním ze dne 14. 1. 2003 zcela vzali zpět žalobu proti J. W. K námitce místní nepříslušnosti soudu, vznesené žalovaným, byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2003, č. j. 32 C 19/2001-78, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 1 Co 141/2003-84, vyslovena místní nepříslušnost Městského soudu v Praze a věc byla postoupena Krajskému soudu v Brně.
Podáním došlým soudu dne 22. 8. 2003 žalobci navrhli, aby byla věc přikázána z důvodu vhodnosti Městskému soudu v Praze. Svůj návrh odůvodňují tím, že tento soud může řízení realizovat hospodárněji a rychleji, neboť již je s věcí plně obeznámen, zabýval se jí více než dva roky a již učinil ve věci řadu úkonů včetně jednoho jednání. Důvodem je rovněž svízelná sociální situace žalobců, která trvá již několik let. Pokud by řízení probíhalo u Krajského soudu v Brně, vznikly by jim tím neúnosné náklady, což by značně ztížilo uplatňování jejich práv.
Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že současný procesní stav nastal v důsledku toho, že žalobci bez zjevných důvodů vzali zpět žalobu proti žalované J. W., čímž způsobili změnu podmínek místní příslušnosti soudu. Nesouhlasí s tvrzením žalobců, že Městský soud v Praze učinil ve věci již několik úkonů včetně jednoho jednání, a že tedy může řízení realizovat hospodárněji a rychleji. Soud totiž dosud nezačal projednávat věc samotnou, neprováděl žádné dokazování, a sociální situace žalobců není pro delegaci vhodnou způsobilým důvodem, neboť cílem tohoto institutu je zrychlit a zhospodárnit řízení jako takové, nikoli snížit náklady řízení jednomu z účastníků nebo je přenést na druhého účastníka. Zákonem předvídaný důvod pro delegaci, a to předejití dožádání, rovněž není dán, neboť žalobci nenavrhují žádný důkaz výslechem svědka, který by bydlel v P. Postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. má být výjimkou ze zásady, proto by měl být aplikován na základě skutečností vyznačujících se určitou mimořádností, což však není tento případ. Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby Nejvyšší soud návrh žalobců zamítl.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Současně je třeba přihlížet k tomu, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat (v daném případě příslušnost podle ustanovení §85a o. s. ř.), je základní zásadou, a že případné přikázání věci jinému soudu představuje výjimku z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000).
Důvody, pro které žalobci navrhli přikázání věci Městskému soudu v Praze, neshledává Nejvyšší soud České republiky opodstatněnými pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř. Důvodem, aby věc byla přes nesouhlas žalovaného přikázána soudu, v jehož obvodu žalobci bydlí, nemohou být jejich ekonomické poměry. Nelze sice přehlédnout, že řízení bylo od 8. 1. 2001 do 16. 7. 2003 vedeno u Městského soudu v Praze, soud však dosud nejednal ve věci samé a soustředil se pouze na odstranění nedostatků žaloby. Přikázáním věci tomuto soudu by nebylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího a ani po skutkové stránce spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci než u soudu místně příslušného.
Nejvyšší soud České republiky proto návrhu žalobců na přikázání věci Městskému soudu v Praze podle ustanovení §12 odst. 2 a 3 o. s. ř. nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. ledna 2004
JUDr. Marta Škárová,v.r.
předsedkyně senátu