ECLI:CZ:NS:2004:25.ND.93.2004.1
sp. zn. 25 Nd 93/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Olgy Puškinové v právní věci žalobce R. M. proti žalovanému R. M., o výživné pro zletilého syna, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 57/2004, o návrhu žalobce na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 57/2004 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Odůvodnění:
U Obvodního soudu pro Prahu 9 je pod sp. zn. 60 C 57/2004 vedeno řízení o návrhu žalobce R. M., nar. 6. 10. 1984, proti žalovanému R. M., nar. 24. 7. 1963, o výživné pro zletilého syna.
Dne 7. 6. 2004 byl Nejvyššímu soudu České republiky předložen Obvodním soudem pro Prahu 9, spolu se spisem 60 C 57/2004, návrh žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně. Návrh na tzv. delegaci vhodnou odůvodnil žalobce důvody finančními a časovými vzhledem ke své maturitě.
Žalovaný s návrhem žalobce nesouhlasí s odůvodněním, že žalobce již maturitu vykonal, je časově nezávislý a nic mu nebrání dostavit se k procesnímu soudu; může přitom využít studentské slevy na jízdné u ČD.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že návrh není důvodný.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu poměrů účastníků; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého účastníka projevil zásadně nepříznivým způsobem.
Samotná okolnost, že účastník řízení má bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci, zvláště když není zřejmé, že se nemůže pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu. Tvrzené časové a finanční důvody, které žalobce blíže nerozvedl, nesvědčí o tom, že by pro něj byla účast na jednání před procesním soudem vyloučena, ani o tom, že by na jeho straně byly dány mimořádné okolnosti, pro které by byla jeho možnost dostavit se k soudu mimo místo bydliště ztížena oproti situaci, v níž by se ocitl žalovaný, pokud by návrhu bylo vyhověno. Za situace, kdy žalovaný s návrhem nesouhlasil, se přikázání věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně nejeví být opatřením, které by mohlo přispět ke zvýšení hospodárnosti a rychlosti řízení, a nelze mít zato, že tu jsou důvody pro přikázání věci podle §12 odst. 2 o.s.ř.
Nejvyšší soud z těchto důvodů návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. července 2004
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu