ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1064.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1064/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K., zast. advokátkou, proti žalované E. K., zast. advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 165/99, k dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9.1.2003, č.j. 64 Co 314/2002-172, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9.1.2003, čj. 64 Co 314/2002-172, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9.1.2003, č.j. 64 Co 314/2002-172, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5.4.2002, č.j. 5 C 165/99-152, tak, že vyslovil, že se zrušuje právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 44 v 7. podlaží domu čp. 1980, blok S-25 v P. – L., o velikosti 2+kuchyňský kout a rozhodl, že výlučným nájemcem bytu se jako člen Stavebního bytového družstva P. určuje žalobce a žalované uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů poté, co jí bude zajištěn náhradní byt; dále odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky uvedené v odst. 1 až 4 rozsudku odvolacího soudu).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že účastníci byli společnými nájemci sporného bytu (převod předmětného bytu jen do vlastnictví žalobce byl shledán neplatným), který byl získán především zásluhou žalobce, jemuž byl ještě před uzavřením manželství přidělen SBD P. družstevní byt o velikosti 3+1 jako byt stabilizační a tento byt byl vyměněn za předmětný byt. Manželství účastníků bylo jako bezdětné rozvedeno.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že pro rozhodování o tom, který z rozvedených manželů bude po zrušení práva společného nájmu sporný byt užívat, nebyla dána zákonná hlediska – zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele (pronajímatel rozhodnutí ponechal na úvaze soudu) – proto vzal v úvahu širší okolnosti. Především vzal v úvahu zásluhu o získání bytu, což svědčí ve prospěch žalobce. Dále odvolací soud bral v úvahu, že konflikty mezi účastníky byly řešeny až v přestupkovém řízení, avšak nebylo rozhodnuto o vině některého z nich, pracovní zařazení žalované nelze podle odvolacího soudu hodnotit jednoznačně v její prospěch, neboť zdravotní stav žalobce mu neumožňuje zapojení do práce a k tíži žalobce nelze přičíst ani okolnost, že se část roku zdržuje na své chatě, která podle údajů v kolaudačním rozhodnutí nesplňuje standardní vybavení pro celoroční bydlení a nelze též z toho dovozovat, že žalobce předmětný byt nepotřebuje. Dále bylo zjištěno, že poplatky spojené s užíváním společného bytu platí oba účastníci.
Odvolací soud dospěl k závěru, že za uvedeného stavu věci je rozhodující hledisko zásluh na získání sporného bytu, které svědčí žalobci, a proto rozhodl tak, že určil výlučným nájemcem bytu a členem družstva žalobce a vzhledem k tomu, že neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly jiné rozhodnutí o bytové náhradě, podmínil vyklizení bytu žalovanou zajištěním náhradního bytu.
Dovoláním ze dne 13.3.2003 napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu (ve všech výrocích) s tím, že přípustnost dovolání je dána podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a dovolatelka se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, popř. řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
V odůvodnění dovolatelka zejména uvedla, že bylo správně rozhodnuto, že k předmětnému bytu vzniklo právo společného nájmu bytu a společného členství v družstvu a byt byl získán v roce 1989 za trvání manželství. Manželství účastníků bylo rozvedeno na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 (sp. zn. 25 C 147/96), který nabyl právní moci 28.11.1996 a jednalo se o manželství bezdětné. Předcházející byt byl přidělen SBD P. dne 4.12.1985 a manželství bylo uzavřeno 6.9.1984 – tedy za trvání manželství a nikoliv před sňatkem, jak se uvádí v odůvodnění rozhodnutí, a jednalo se o byt družstevní, resp. družstevně stabilizační a nikoliv o byt služební, kde by svědčilo výlučné právo nájmu a členství žalobci. Podle dovolatelky nelze hovořit o zvýšené zásluhovosti žalobce o získání bytu, když mj. nesplnil závazek odpracovat stanovenou dobu. Při výměně bytu 3+1 za byt předmětný (2+kk) si ponechal prostředky, které použil pro osobní potřebu.
Dále dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl k tomu, že ona předmětný byt užívá denně, nemá jinou možnost bydlení, žalobce od listopadu 1996 v bytě nebydlí. V bytě po jeho přikázání žalobci se objevují cizí osoby, což vyplývá z výpovědí svědků Š., V., P. i M. a podle jejího názoru nemá žalobce zájem v bytě bydlet, stýká se s paní V. a podílí se na výstavbě jejího rodinného domu v kat. území Ř.
Další okolností je podle dovolatelky skutečnost, že žalobce je vlastníkem nemovitosti v obci H. – K. a teprve v souvislosti se soudním sporem dosáhl změny jejího užívání.
Dovolatelka dále poukazuje na to, že žalobce od roku 1996 do ledna 1999 nepřispívá na náklady bydlení a nečiní tak dále od června 2002. Taktéž dovolatelka poukazuje na chování žalobce vůči ní, dokládané např. i lékařskou zprávou, účtem o opravě zámku dveří apod.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud zrušil dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení a zároveň požaduje, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Podáním ze dne 21.7.2003 žalovaná doplnila dovolání a v doplnění uvedla, že žalobce i nadále předmětný byt neužívá, umožňuje v bytě přebývat cizím osobám (věc byla žalovanou řešena za součinnosti SBD P. – viz dopis z 21.3.2003), nadále veškeré poplatky spojené s bydlením platí žalovaná, opakovaně došlo k poškozování zařízení bytu (utrhané páčky na studenou a teplou vodu) a žalobce žije u své přítelkyně paní V.
Žalobce se podle obsahu spisu k dovolání žalované nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas (§240 odst. 1 o.s.ř.), obsahuje stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1, §241a odst. 1 o.s.ř.).
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v daném případě dovolání přípustné.
Podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
V posuzovaném případě odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl tak, že vyslovil, že právo společného nájmu předmětného bytu se zrušuje (odst. 1), výlučným nájemcem bytu a členem SBD P. se určuje žalobce (odst. 2) a žalované byla uložena povinnost byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů poté, kdy jí bude zajištěn náhradní byt (odst. 3) [dále též jen „výroky 1, 2, 3“]. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (odst. 4 – dále též „výrok 4“).
Soud prvního stupně taktéž zrušil právo společného nájmu předmětného bytu účastníky, výlučnou nájemnicí bytu a členkou SBD však určil žalovanou a žalobci uložil povinnost předmětný byt vyklidit a vyklizený předat žalované do 15 dnů od zajištění náhradního bytu.
Z porovnání s výroky rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výrocích, jimiž určil výlučným nájemcem a členem družstva žalobce (výrok 2) a ve výroku, jímž žalované uložil povinnost byt vyklidit a vyklizený předat po zajištění náhradního bytu (výrok 3).
Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání je v případě upraveném v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. založena na rozdílnosti výroků rozsudku odvolacího soudu a soudu prvního stupně (obsah práv a povinností uložených účastníkům je rozdílný), je dovolání v předmětné věci podle tohoto ustanovení přípustné proti výrokům 2 a 3.
Výrok 1 rozsudku odvolacího soudu (zrušení práva společného nájmu bytu účastníky) je obsahově shodný s odpovídajícím výrokem rozsudku soudu prvního stupně, a proto je nutno jej pro účely posuzování přípustnosti dovolání považovat za potvrzující.
Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozhodnutí odvolacího soudu je přípustné, jsou-li splněny podmínky stanovené v ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku (usnesení) odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
V posuzovaném případě soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8.2.2001, čj. 5 C 265/99-55 mj. rozhodl tak, že zrušil právo společného nájmu bytu účastníky.
Odvolací soud usnesením ze dne 30.8.2001, čj. 64 Co 337/2001-107 zrušil uvedený rozsudek soudu prvního stupně proto, že ke dni vydání rozsudku soud prvního stupně spolehlivě nezjistil skutkový stav věci.
Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 5.4.2002, čj. 5 C 165/99-152 rozhodl tak, že zrušil právo společného nájmu předmětného bytu účastníky.
Z uvedeného je zřejmé, že v případě výroku 1 rozsudku odvolacího soudu (zrušení práva společného nájmu bytu) není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Soud prvního stupně totiž ve svém pozdějším rozsudku nerozhodl jinak, než ve svém rozhodnutí dřívějším a při pozdějším rozhodování nebyl vázán právním názorem odvolacího soudu, neboť předchozí jeho rozhodnutí bylo zrušeno pro nedostatky ve zjištění skutkového stavu.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o.s.ř.).
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu mj. spočívá na nesprávném právním posouzení věci, avšak v dovolání, a to ve vztahu k výroku 1 (zrušení práva společného nájmu) tento dovolací důvod nerozvedla, zejména neuvedla, která právní otázka, týkající se tohoto výroku, byla odvolacím soudem nesprávně právně posouzena.
Dovolací soud podle ustanovení §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. přezkoumává rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, a přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením v dovolání.
Z uvedeného je zřejmé, že v dovolání nebyla vymezena právní otázka, kterou by mohl dovolací soud posuzovat z hlediska ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jejího zásadního právního významu).
Dovolacímu soudu proto nezbylo než uzavřít, že dovolání proti výroku 1 není přípustné.
Pokud jde o výroky 2 a 3 (určení nájemce bytu a člena družstva, povinnost žalované vyklidit a předat předmětný byt po zajištění náhradního bytu) je dovolání, jak již bylo uvedeno výše, přípustné.
V dovolání dovolatelka jako dovolací důvod uvedla, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, popř. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/, b/ a §241a odst. 3 o.s.ř.).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly v řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C.H.BECK, strana 1003 – 1004).
V dovolání žalovaná především napadla skutková zjištění odvolacího soudu, že předcházející byt 3+1 od SBD P., přidělený rozhodnutím ze dne 4.12.1985 a poté vyměněný za sporný byt, byl přidělen žalobci ještě před uzavřením manželství účastníků řízení.
Ze spisu (č.l. 85) vyplývá, že manželství účastníků řízení bylo uzavřeno 6.9.1984 (viz rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24.10.1996, č.j. 25 C 147/96-8).
Odvolací soud při rozhodování o určení, který z rozvedených manželů bude nadále po zrušení práva společného nájmu sporný byt užívat, vzhledem k tomu, že nebyla dána zákonná hlediska – zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele – zohlednil pouze hledisko zásluh o získání předmětného bytu, přičemž se odvolával na zjištění soudu prvního stupně.
Soud prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že „zásluhy o získání bytu měl větší žalobce, protože získal byt, za který byl tento předmětný byt měněn jako družstevně stabilizační“ a tento závěr čerpal z výpovědí účastníků, sestavy úhrad souvisejících s přídělem družstevně-stabilizačního bytu žalobci ze dne 4.12.1985 a výpovědi svědka Š.
Z uvedeného je zřejmé, že skutkový závěr o zásadním podílu žalobce na získání předmětného bytu vyplývá z provedených důkazů a tento skutkový závěr, z něhož odvolací soud vycházel, je výsledkem logického postupu při hodnocení výše uvedených důkazů podle zásad uvedených v §132 o.s.ř.
Dovolatelce je nutné přisvědčit v tom, že závěr odvolacího soudu o tom, že žalobce získal původní byt (přidělený od SBD P. dne 4.12.1985) ještě před uzavřením manželství mezi účastníky, je nesprávný, neboť takováto skutečnost nevyšla v řízení najevo, naopak ze spisu (č.l. 85) vyplývá, že tento byt žalobce získal za trvání manželství se žalovanou (manželství účastníků bylo uzavřeno dne 6.9.1984). Odvolací soud, jak to vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 9.1.2003 (č.l. 169), k otázce, zda žalobce získal původní byt před uzavřením manželství, neprovedl doplnění dokazování dle ustanovení §213 odst. 2 o.s.ř.
V posuzované věci je však nezbytné vzít v úvahu to, že pochybení ve skutkovém zjištění je významné jen tehdy, týká-li se skutečností, které jsou rozhodné pro posouzení věci, zejména z hlediska hmotného práva.
Skutkový závěr o zásluhách žalobce o získání bytu (předchozího i předmětného) není založen na skutečnosti, že žalobce předchozí byt získal před manželstvím se žalovanou (viz skutkové zjištění soudu prvního stupně), ale na skutečnostech jiných, k nimž odvolací soud nesprávně připojil i důvod, že předchozí byt získal žalobce před uzavřením manželství.
Pokud dovolatelka v dovolání uvedla, že „žalobce od listopadu 1996 v bytě nebydlí“, tedy zpochybňuje skutkové zjištění, že žalobce v bytě nebydlí pouze část roku, je třeba uvést, že z provedených důkazů, a to z výpovědí účastníků, svědkyň Š., P. a M. vyplývá, že žalobce užívá předmětný byt nepravidelně a přes léto pobývá ve svém objektu v obci N. – H. K.
Z dokazování provedeného soudem prvního stupně a poté i odvolacím soudem vyplývá, a to zejména z platebních dokladů, že poplatky spojené s užíváním předmětného bytu platí oba účastníci. Proto není opodstatněná námitka žalované, že žalobce po odchodu z bytu v roce 1996 do ledna 1999 nepřispíval na náklady bydlení a nečiní tak i nyní.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolací důvod dle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř. není, i přes výše uvedené pochybení odvolacího soudu dán, neboť skutečnosti významné pro právní posouzení věci byly v dostatečném rozsahu zjištěny.
Dovolatelka dále odvolacímu soudu vytýkala, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Z obsahu dovolání výslovně nevyplývá, které právní otázky posoudil odvolací soud nesprávně. Je však z něho zřejmé, že dovolatelka odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně zhodnotil význam hledisek, na nichž své rozhodnutí založil.
Žalobci odvolací soud podle žalované nesprávně přiznal zvýšenou zásluhu o získání bytu, přičemž nepřihlédl k tomu, že žalobce nesplnil závazek odpracovat stanovenou dobu (jednalo se o družstevně-stabilizační byt), nadále pracoval v oboru, ve kterém se vyučil (zedník), a prostředky získané výměnou původního bytu za byt předmětný použil pro vlastní potřebu. Ve prospěch žalované pak odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaná předmětný byt užívá denně a nemá jinou možnost bydlení, zatímco žalobce v bytě od listopadu 1996 nebydlí a užívá objekt k bydlení v obci H.-K., a dále nezhodnotil to, že žalobce (podle žalované) nepřispíval na náklady bydlení.
Pokud je dovolatelkou odvolacímu soudu vytýkáno, že nesprávně zhodnotil význam hledisek, na nichž jeho rozhodnutí spočívá, je tím uplatňován dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. nesprávné právní posouzení věci.
Podle §705 odst. 3 obč. zákoníku vezme soud při rozhodování o dalším nájmu bytu zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele (zákonná hlediska). Vedle těchto hledisek, k nimž soud přihlíží vždy, pak v souladu s ustálenou judikaturou přihlíží podle okolností konkrétního případu i k dalším hlediskům, např. k příčinám rozvratu manželství účastníků, k sociálním a majetkovým poměrům účastníků, k jejich zdravotnímu stavu, k zásluhám o získání bytu, k účelnému využití bytu, k tomu, kdo v bytě fakticky bydlí a hradí poplatky spojené s užíváním bytu, zda u osob, které v bytě setrvávají, jsou předpoklady ke klidnému a spořádanému soužití apod. Tato další hlediska v zákoně neuvedená mohou převážit nad hledisky zákonnými. Pokud soud při rozhodování o dalším nájmu bytu vymezí určitá hlediska, která považuje za podstatná, vyloží, kterým dává přednost a proč.
Výklad ustanovení §705 odst. 3 obč. zákoníku lze označit mj. za nesprávný tehdy, nevzal-li soud v úvahu jiné významné skutečnosti, popř. je-li právní posouzení hledisek, jež bral v úvahu, neúplné.
V posuzovaném případě, vzhledem k tomu, že zákonná hlediska (zájem nezletilých dětí, stanovisko pronajímatele) nejsou dána, odvolací soud vzal při rozhodování v úvahu hledisko zásluhovosti o získání sporného bytu, svědčící žalobci, jemuž přiznal určující (podstatný) význam.
Odvolací soud se při hodnocení zásluh žalobce o získání bytu nevypořádal s tím, že žalobce (vzhledem k tomu, že původní byt získaný žalobcem byl družstevně stabilizační) nesplnil závazek odpracovat stanovenou dobu, přičemž i nadále pracoval ve stejném oboru a že prostředky získané při výměně bytu si ponechal pro svoji potřebu. Dále je zřejmé, že odvolací soud náležitým způsobem nezhodnotil hledisko užívání bytu a bytové potřebnosti (žalovaná v bytě bydlí nepřetržitě a žalobce užívá převážně svůj objekt v obci H.-K.).
Dovolacímu soudu proto nezbylo než konstatovat, že právní posouzení věci (určení žalobce nájemcem bytu a členem družstva, povinnost žalované byt vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci do 15 dnů po zajištění náhradního bytu) je neúplné a tedy nesprávné, a je tak dán dovolací důvod dle ust. §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Podle §242 odst. 2 písm. d) o.s.ř. jde-li o spor, v němž určitý způsob vypořádání nájemního vztahu vyplývá z právního předpisu, jsou-li shledány důvody pro zrušení určitých dovoláním napadených výroků, je třeba zrušit i výroky, které jsou s těmito výroky spojeny, byť by dovolání proti nim nebylo přípustné.
Dovolací soud vzhledem k tomu, že v posuzovaném případě určitý způsob vypořádání vyplývá z právního předpisu (§705 odst. 2, §712 odst. 6 obč. zákoníku), zrušil rozsudek odvolacího soudu ve všech jeho výrocích a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3, 1. věta o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne odvolací soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, 2. věta o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu