ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1244.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1244/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobců A) J. K. a B) L. K., obou zastoupených advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 48 C 55/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2003, č.j. 19 Co 356/2002-114, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 10. 2000, č.j. 48 C 55/98-61, přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 8, v prvním podlaží domu č. 7a na P. ulici v B., určil, že nájemní poměr skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, a uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů od poskytnutí přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání, které podal žalovaný proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2002, č.j. 48 C 55/98-96, odmítl a rozhodl o nákladech řízení. Dovodil, že napadený rozsudek soudu prvního stupně byl žalovanému doručen uložením na poště dne 18. 1. 2001 a že patnáctidenní lhůta k podání odvolání uplynula dnem 2. 2. 2001. Bylo-li odvolání podáno osobně u soudu až dne 6. 2. 2001, bylo podáno opožděně. Při svém rozhodování soud prvního stupně postupoval podle ustanovení §208 občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 24. 2. 2003, č.j. 19 Co 356/2002-114, usnesení soudu prvního stupně ve výroku o odmítnutí odvolání potvrdil, změnil je ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání; přitom – jak vyplývá z odůvodnění usnesení – vycházel z občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001.
Proti tomuto usnesení podal žalovaný (nezastoupen advokátem) včasné dovolání, které následně doplnil podáním sepsaným advokátkou, v němž namítl, že nebyl řádně poučen o počátku běhu lhůty k podání odvolání. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2001 (dále též jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 1. 1. 2001 a po řízení (byť nesprávně) provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2001 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2003, sp.zn. 21 Cdo 574/2003, publikované v časopise Soudní judikatura 9/2003, pod pořadovým číslem 156). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o.s.ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. nemůže být založena již z toho důvodu, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a odst. 1 a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání není možno dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp.zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod pořadovým číslem 41).
Z výše uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243 odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 20. července 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu