ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1247.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1247/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1. J. B. a 2. K. B., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 185/2002, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. prosince 2003, č. j. 58 Co 584/2003-32, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. dubna 2003, č. j. 15 C 185/2002-23, ve spojení s usnesením ze dne 15. srpna 2003, č.j. 15 C 185/2002-29, odmítl (podle §208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“) jako opožděně podané odvolání žalovaného proti rozsudku téhož soudu ze dne 4. února 2003, č. j. 15 C 185/2002-17, jímž soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 40, v šestém podlaží domu č.p. 625 v K. ulici v P., kterou dala žalobkyně žalovaným, určil, že nájemní poměr žalovaným skončí uplynutím tříměsíční lhůty, která začne běžet prvním dnem následujícím po právní moci rozsudku, uložil žalovaným byt vyklidit a předat žalobkyni po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů po zajištění přístřeší a zavázal žalované zaplatit žalobkyni náklady řízení; doplňujícím usnesením ze dne 15. srpna 2003 rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 30. prosince 2003, č. j. 58 Co 584/2003-32, citované usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní „odvolání“ k Nejvyššímu soudu ČR, který toto podání dle obsahu (srov. §41 odst. 2 o.s.ř.) posoudil jako dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o.s.ř.), že však není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 1 písm. a/, b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není rozhodnutím ve věci samé (nebylo jím rozhodováno o nároku, který je předmětem tohoto řízení, tj. o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, nýbrž pouze o odmítnutí opožděného odvolání).
Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, neboť žádné z citovaných ustanovení nepřipouští dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost.
Přípustnost dovolání však nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je totiž dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle §43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě, jímž byl podle tohoto ustanovení odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoli odmítl-li soud prvního stupně podle §208 odst. 1 o.s.ř. odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné pod č. 8 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura a pod č. 41 v sešitě č. 5 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání proti napadenému usnesení ze žádného v úvahu přicházejícího ustanovení občanského soudního řádu. Lze proto – stejně jako ve shora zmíněném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001 – uzavřít, že proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, není dovolání přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.) dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl, aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
Pro úplnost zbývá dodat, že soud prvého stupně nadbytečně vyzýval žalované, aby si zvolili zástupcem pro dovolací řízení advokáta a předložili jím sepsané dovolání, a to vzhledem k tomu, že z ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že dovolatele není třeba k odstranění uvedeného nedostatku podmínky dovolacího řízení vyzývat tehdy, není-li dovolání přípustné, protože v takovém případě dovolací soud dovolání odmítne.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. června 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu