ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1410.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 1410/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce D., státního podniku, zastoupeného advokátkou, proti žalované L. B., o zaplacení 112.408,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 449/98, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. září 2003, č.j. 29 Co 115/2003 – 154, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 9. 2003, č.j. 29 Co 114/2003 – 109, potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2003, č. j. 16 C 449/98 – 148, jímž Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) zamítl návrh žalované na ustanovení zástupce. Odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovaná nedoložila své „majetkové a výdělkové možnosti“, a nebyla tak splněna zákonná podmínka pro ustanovení zástupce stanovená v §30 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř. “).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupená advokátem) dovolání, v němž vznášela námitky proti opodstatněnosti v řízení uplatněného nároku, namítala, že „místo žaloby byl hned podán platební příkaz“, a podání dovolání odůvodnila tím, že „nebyl soudní proces z těchto závažných důvodů zastaven“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) nejprve posuzoval splnění zvláštní podmínky dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení dovolatele, který nemá právnické vzdělání (§241 o.s.ř.).
Podle ustanovení §241b odst. 2 o.s.ř. platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovolatelka sice pro řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu není zastoupena advokátem (srov. §241 o. s. ř.), jelikož však dovolání není přípustné, odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení se ve smyslu posledně citovaného ustanovení nevyžaduje.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ a b/, §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu proto, že je nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů.
Dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné též proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Usnesení, jímž soud zamítl návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů však není rozhodnutím ve věci samé; proto není dovolání přípustné ani dle posledně označeného ustanovení (shodně srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, ročník 2003, sešit 9, pod číslem 151). Na uvedený závěr nemá žádný vliv okolnost, že dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu neobsahuje poučení o (nepřípustnosti) dovolání.
Nejvyšší soud proto dovolání, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž mohl zkoumat opodstatněnost dovolacích námitek, odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu