ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1741.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1741/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města K., zastoupeného advokátkou, proti žalované M. J., zastoupené advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 28 C 56/2001, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. března 2002, č.j. 10 Co 164/2002-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem pro zmeškání ze dne 9. 5. 2001, č.j. 28 C 56/2001-24, uložil žalované vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku byt č. 18 o velikosti jednoho pokoje s příslušenstvím v domě č.p. 870 K., a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalované proti tomuto rozsudku odmítl soud prvního stupně jako opožděné usnesením ze dne 24. 9. 2001, č.j. 28 C 56/2001-31.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 29. 3. 2002, č.j. 10 Co 164/2002-50, usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání potvrdil. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o opožděnosti odvolání, neboť je-li třeba ve smyslu ustanovení §46 odst. 4 o.s.ř. považovat rozsudek soudu prvního stupně za doručený žalované dne 9. 7. 2001, uplynula odvolací lhůta marně dne 24. 7. 2001 a odvolání podané žalovanou u pošty až dne 20. 9. 2001 je zjevně opožděné.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) včasné dovolání, v němž zpochybnila závěr o opožděnosti odvolání námitkou, že jí nebyla doručena výzva o uložení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně; současně namítla podjatost soudu prvního stupně.
Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001-55, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby si ve stanovené lhůtě zvolila advokáta a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání; současně ji poučil o následcích nesplnění této výzvy. Usnesením ze dne 13. 11. 2002, č.j. 28 C 56/2001-56, vyzval soud prvního stupně žalovanou, aby ve stanovené lhůtě odstranila vady dovolání a uvedla jména soudců, jejichž podjatost namítá a důvody jejich vyloučení. Obě uvedená usnesení byla žalované doručena dne 26. 11. 2002 (viz dodejka na č.l. 56 verte spisu).
Okresní soud v Karviné unesením ze dne 28. 2. 2003, č.j. 28 C 56/2001-64, ustanovil žalované na její žádost pro dovolací řízení advokátku JUDr. J. B. a jejím prostřednictvím vyzval opětovně žalovanou usnesením ze dne 10. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001-65, k odstranění vad dovolání – doplnění námitky podjatosti, a usnesením z téhož dne č.j. 28 C 56/2001-66, k odstranění vad dovolání – doplnění o náležitosti stanovené v §241a odst. 1 o.s.ř.
Proti usnesení soudu prvního stupně o ustanovení advokáta podala žalovaná odvolání, které bylo usnesením téhož soudu ze dne 30. 4. 2003, č.j. 28 C 56/2001-70, odmítnuto jako opožděné. Proti posléze uvedenému usnesení podala žalovaná odvolání, které soud prvního stupně usnesením ze dne 12. 6. 2003, č.j. 28 C 56/2001-75, odmítl jako opožděné.
Podáním ze dne 19. 5. 2003 požádala JUDr. J. B. o zproštění povinnosti zastupovat žalovanou pro neposkytnutí součinnosti ze strany zastupované; současně uvedla, že neshledává žádné dovolací důvody, jejichž úspěšnost by byla „alespoň teoretická“.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval posouzením přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
V posuzované věci žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a v §239 o.s ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o.s.ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé. Dovolání není přípustné ani podle §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o žádný z případů v citovaných ustanoveních uvedených. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o.s.ř., neboť podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby), nikoliv proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 41 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl; přitom vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, zda v daném případě byla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatelů ve smyslu §241 odst. 1 a 2 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by měl právo vůči žalované.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 17. prosince 2004
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v.r.
předsedkyně senátu