ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.1765.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 1765/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce P. L. s.r.o., proti žalovanému Z. K., zastoupenému advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 13 C 312/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. srpna 2002, č.j. 30 C 291/2002-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 24. 4. 2002, č.j. 13 C 312/99-68 (poté, co jeho předchozí zamítavý rozsudek ze dne 13. 4. 2001, č.j. 13 C 312/99-26, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 9. 2001, č.j. 30 Co 353/2001-39, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení), zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaného k bytu č. 44 – garsoniery, I. kategorie, v 8. podlaží domu č. 510 v P. ulici v L. (dále „předmětný byt“ resp. „byt“) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 28. 8. 2002, č.j. 30 Co 291/2002-81, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že přivolil k výpovědi z nájmu žalovaného k předmětnému bytu, určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, uložil žalovanému byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění přístřeší a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (nezastoupen advokátem) dovolání, které následně doplnil prostřednictvím advokátky, která mu byla ustanovena. V dovolání vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím a navrhl, aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle §240 odst. 1 o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta k podání dovolání je zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle §240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení tom, že dovolání není přípustné, lze dovolání podat do čtyř měsíců od doručení (§240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
V projednávané věci z obsahu spisu (viz dodejku na č.l. 84) vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen žalovanému postupem dle §46 odst. 4 o.s.ř., když žalovaný nebyl dne 24. 9. 2002 při doručení zásilky obsahující rozsudek odvolacího soudu zastižen, písemnost byla téhož dne uložena na poště a žalovaný byl vyzván, aby si ji vyzvedl. Vzhledem k tomu, že žalovaný, který se v době doručení zdržoval v místě svého trvalého pobytu, kam mu bylo doručováno (viz protokol na č.l. 94 spisu) a zásilku si nevyzvedl, je třeba ve smyslu ustanovení §46 odst. 4 věty druhé o.s.ř. považovat za den doručení rozsudku odvolacího soudu desátý den od uložení, tj. den 4. 10. 2002 (čtvrtek). Od data doručení napadeného rozsudku mu začala plynout dvouměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 věty první o.s.ř. na den 4. 12. 2002 (úterý); rozsudek odvolacího soudu přitom obsahoval správné poučení o přípustnosti dovolání, o lhůtě k dovolání a o soudu, u něhož se podává. Dovolání žalovaného podané k poštovní přepravě dne 24. 4. 2003 je za této situace dovoláním evidentně opožděným. Na tomto závěru nemění ničeho skutečnost, že žalovaný fakticky převzal rozsudek odvolacího soudu dne 16. 4. 2003.
S přihlédnutím k tomu, že zmeškání dovolací lhůty nelze prominout (§240 odst. 2 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle §243b odst. 5 věty první a §218a o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, 224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejích náhradu by měl vůči žalovanému právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. července 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu