ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.194.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 194/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců A) nezletilé V. H. a B) nezletilého T. H., zastoupených advokátem, proti žalované V. Š., zastoupené advokátem, o provedení stavebních úprav, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 61/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2003, č.j. 62 Co 269/2003-72, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 4. 2003, č.j. 10 C 61/2001-54, uložil žalované do 3 měsíců od právní moci rozsudku provést ve výroku rozsudku specifikované stavební práce v domě č.p. 444 v P. – Č., B. ulici (dále jen „předmětný dům“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Z provedených důkazů vzal mimo jiné za zjištěno, že žalobci jsou vlastníky předmětného domu, že pravomocným rozsudkem bylo přivoleno k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 1+1 s příslušenstvím umístěného v 2. nadzemním podlaží předmětného domu, jehož nájemkyní byla žalovaná, jíž bylo uloženo byt vyklidit a odevzdat žalobcům do 30 dnů po zajištění náhradního bytu, a dále jí bylo uloženo vyklidit blíže specifikovanou obytnou místnost a část chodby v 2. nadzemním podlaží předmětného domu do 30 dnů od právní moci rozsudku. Uvedený rozsudek vycházel ze zjištění, že žalovaná užívá uvedenou obytnou místnost bez právního důvodu, když provedla stavební úpravy, kterými sloučila dvě bytové jednotky v domě bez provedení rekolaudace bytu 1+1 na 3+1. Soud prvního stupně s poukazem na ustanovení §126 odst. 1 občanského zákoníku uložil žalované provést stavební práce, které mají vést k odstranění nepovolených stavebních úprav a uvést bytovou jednotku do původního stavu.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 9. 2003, č. j. 62 Co 269/2003-72, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků. Při posuzování uplatněného nároku vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala (bez bližší argumentace) poukazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Aniž důvody dovolání podřadila příslušným ustanovením o.s.ř. a aniž uvedla, čeho se dovoláním domáhá, vytkla soudům obou stupňů, že jí uložily provést stavební úpravy, které nelze považovat za drobné, aniž by si vyžádaly stanovisko příslušného stavebního úřadu, zda tyto úpravy jsou v souladu s dochovanou stavební dokumentací. Dále namítala, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s její námitkou, že veškeré stavební práce byly provedeny přede dnem, kdy byl předmětný dům vydán podle restitučních předpisů L. R. Zdůraznila, že podle §7 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb. se věc vydává oprávněné osobě ve stavu, v němž se nacházela ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osobě. Stavební úpravy byly prováděny na základě dohody s OPBH v P. – Č., vzhledem k tomu, že poté, co práce byly provedeny, byl předmětný dům vydán, žalovaná s manželem požádali bývalou vlastnici přípisem ze dne 25.2.1992 o ohlášení provedených stavebních úprav. Vlastnice domu na dopis sice nereagovala, stavební úpravy provedené v bytě však akceptovala, když žalované a jejímu manželovi vyměřila nájem za užívání bytu 3+1. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle názoru dovolatelky též nepřezkoumatelné, z jeho obsahu není zřejmé, jaké stavební práce mají být provedeny, a pokud žalovaná bude rozsudek realizovat, vznikne v bytě místnost, přístupná pouze okny. V místech, kde má být vystavěna vstupní zeď do bytu, je veden přívod vody pro celý byt, který žalovaná užívá, a z rozhodnutí obou soudů nevyplývá, jakým způsobem by tato záležitost měla být řešena, když nelze očekávat, že by ze strany spoluvlastníků a jejich zákonných zástupců byla tato věc řešena.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.).
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku, neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř. Je třeba dodat, že vady podle §229 odst. 1,
§229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. a vady podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání (§242 odst. 3 o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (na něž dovolatelka ke zdůvodnění přípustnosti dovolání poukazuje) není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by předcházelo zrušení prvoinstančního rozhodnutí usnesením odvolacího soudu, v němž by byl vysloven závazný právní názor, v jehož důsledku by soud prvého stupně rozhodl potvrzovaným rozsudkem odlišně od svého dřívějšího rozhodnutí.
Podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Žádnou otázku zásadního právního významu, na jejímž řešení by spočívalo napadené rozhodnutí ve věci samé, dovolatelka v dovolání nespecifikuje.
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – napadá dovolatelka správnost (úplnost) skutkových zjištění; brojí tedy proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelka však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, jej lze napadnout pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle §237 odst. 1 písm. a/ a b/ o.s.ř. (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu §238 odst. 2 a §238a odst. 2 o.s.ř.) – přípustné (§241a odst. 3 o.s.ř.). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.
Jestliže dovolatelka ve skutečnosti zpochybňuje správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Výtkami, že si soudy nevyžádaly stanovisko stavebního úřadu, že se nevypořádaly se vznesenými námitkami, že je rozhodnutí soudu prvního stupně nepřezkoumatelné a neurčité a že provedení uložených stavebních úprav povede k naznačeným těžkostem při dalším užívání předmětného domu, dovolatelka uplatňuje vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však – jak již bylo řečeno – i kdyby byly zjištěny, nemohou samy o sobě přípustnost dovolání založit.
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud neshledal dovolání přípustným, a proto je podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o.s.ř. odmítl.
Žalovaná z procesního hlediska zavinila, že její dovolání bylo odmítnuto, avšak žalobcům v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti žalované právo, nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2004
JUDr. Miroslav F e r á k, v.r.
předseda senátu