ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2014.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2014/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) K. L., 2) K. L. a 3) A. L., všem zastoupeným advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 14 C 62/2000, o dovolání třetího žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2003, č.j. 19 Co 471/2002-97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 29. 1. 2003, č.j. 19 Co 471/2002-97, potvrdil rozsudek ze dne 14. 2. 2002, č.j. 14 C 62/2000-58, kterým Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) uložil žalovaným vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat byt II. kategorie, sestávající z kuchyně, dvou pokojů a příslušenství, ve 3. patře domu č.p. 1195 na M. 5 v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobkyně se důvodně domáhá ochrany svého vlastnického práva, neboť prvnímu žalovanému a druhé žalované zaniklo právo nájmu předmětného bytu dohodou (§710 odst. 1 obč.zák.), avšak nesplnili povinnost byt žalobkyni předat, a třetí žalovaný užívá byt bez právního důvodu. Odvolací soud neshledal důvodnou odvolací námitku žalovaných, že výkon práva žalobkyně je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.), když dovodil, že v řízení nebylo prokázáno, že by jednala se žalovanými nerovným, nemorálním či šikanozním způsobem.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal třetí žalovaný dovolání, jehož přípustnost neopřel o žádné ze zákonných ustanovení, přicházejících v úvahu, a v němž ani neoznačil výslovně uplatněný dovolací důvod. Namítá, že odvolacím soudem nebyla dodržena desetidenní lhůta k přípravě na jednání, když předvolání k jednání konanému před odvolacím soudem dne 29. 1. 2003 obdržel dne 24. 1. 2003; předvolání bylo přitom odesláno dne 20. 1. 2003. Dovolatel, v jehož neprospěch byla lhůta zkrácena, se odvolacího jednání nezúčastnil, v důsledku čehož byl zkrácen na svých právech. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241, §241a odst. 1 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jestliže napadeným rozhodnutím je rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, bylo by dovolání přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o.s.ř. Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. nepřipadá v úvahu, neboť rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel dřívější - odvolacím soudem zrušený – rozsudek téhož soudu, lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. §237 odst. 3 o.s.ř.).
V projednávané věci – jak je patrno z obsahu dovolání – dovolatel nezpochybňuje řešení právní otázky, tím méně otázky zásadního právního významu. Pokud pak z postupu soudu při předvolání k jednání dovozuje existenci vady řízení (míněno zřejmě vady uvedené v §229 odst. 3 o.s.ř.), je třeba uvést, že k takovéto vadě, jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nezakládají.
Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání třetího žalovaného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla vůči dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.
předsedkyně senátu