Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.04.2004, sp. zn. 26 Cdo 2051/2003 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2051.2003.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2051.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2051/2003 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce S. P. a.s., zastoupeného advokátkou, proti žalované R. T., zastoupené advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp.zn. 13 C 117/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2003, č.j. 42 Co 164/2003-29, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. dubna 2003, č.j. 42 Co 164/2003-29, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Přerově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 8. 1. 2003, č.j. 13 C 117/2002-13, přivolil k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 10, I. kategorie, ve 2. nadzemním podlaží domu č.p. 2792, č.or. 24 na ulici S. v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že nájemní vztah skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalované byt vyklidit po skončení nájemního poměru do patnácti dnů od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že žalobce je spoluvlastníkem domu, v němž se nachází předmětný byt, a že žalovaná je nájemkyní tohoto bytu. Na základě zjištění, že žalovaná nezaplatila žalobci na nájemném a úhradě za služby spojené s užíváním bytu ke dni podání žaloby (obsahující výpověď z nájmu bytu) částku 17.679,- Kč (představující dlužné nájemné za měsíce červenec 2000, duben, červenec, září, listopad 2001, březen, duben a květen 2002), přičemž ke dni rozhodnutí soudu uhradila na tento dluh částku 11.000,- Kč, dospěl soud prvního stupně k závěru, že je naplněn uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. a žalobě vyhověl. Povinnost žalované k vyklizení vázal s poukazem na ustanovení §712 odst. 5 obč.zák. na zajištění přístřeší, neboť v dané věci nejde o rodinu s nezletilými dětmi. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 17. 4. 2003, č.j. 42 Co 164/2003-29, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu zamítl; dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud doplnil dokazování listinnými důkazy, z nichž vzal za zjištěno, že žalovaná postupně ke dni 16. 4. 2003 uhradila žalobci celý dluh na nájemném; dále doplnil dokazování výslechem žalované, z něhož učinil zjištění, že přestala platit nájemné proto, že neměla finanční prostředky, neboť její syn jí vykrádal byt a odcizené věci, které odnášel do zastavárny, musela vyplatit, že ztratila zaměstnání a ocitla se ve špatném psychickém stavu, jakož i zjištění, že nyní se situace žalované upravila a řádně hradí nájemné. Na základě toho odvolací soud dovodil, že i když uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, je v dané věci výkon práva žalobce domáhat se přivolení k výpovědi v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.). Poukázal přitom na to, že porušení povinnosti nájemce (neplacení nájemného) žalovanou bylo „pouze přechodné“, způsobené její tíživou osobní a finanční situací, že dlužné nájemné uhradila, že v minulosti své povinnosti řádně plnila a skýtá tak záruku, že je bude plnit i v budoucnu. Při úvaze o aplikaci ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. přihlédl i k poměrům na straně žalobce, přičemž dovodil, že zamítnutím žaloby nedojde k výraznému zhoršení jeho postavení, neboť nájemné (včetně poplatku z prodlení) bylo uhrazeno. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., a v němž uplatněné dovolací důvody označil odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. a), b) a c) o.s.ř. Namítá, že není „jediným důkazem prokázáno tvrzení žalované o jejím psychickém stavu zapříčiněném jednáním jejího syna“, ani její tvrzení o ztrátě zaměstnání. Rovněž tak namítá, že naplnění výpovědního důvodu je nutno zkoumat ke dni dání výpovědi, nikoliv podle stavu ke dni rozhodnutí soudu a „vyjadřuje pochybnost, zda v odvolacím řízení nebyly porušeny prvky neúplné apelace“, když právní názor odvolacího soudu, že výkon práva žalobce je v rozporu s dobrými mravy „nemohl být v rámci řádných opravných prostředků přezkoumán“. Stejně tak je nepřezkoumatelné v rámci řádných opravných prostředků (uvádí se dále v dovolání) stanovisko odvolacího soudu o tom, že v minulosti žalovaná hradila nájemné vždy včas, ačkoliv její problémy s placením nájemného se datují nejméně od roku 1995. Dovolatel dále uvádí, že i když „sociální postoj soudu je jistě pochopitelný“, nelze přehlédnout, že v konečném důsledku nemůže nést odpovědnost za neplacení nájemného pronajímatel. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření poukázala na to, že žalobce nevyužil možnosti zúčastnit se jednání u odvolacího soudu, vyjádřit se k jejímu tvrzení a navrhnout důkazy, že dlužné nájemné uhradila a nyní řádně plní svoje povinnosti; navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 o.s.ř.), a je podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud je toho názoru, že posléze uvedenou vadou je řízení před odvolacím soudem postiženo. Nejvyšší soud v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod pořadovým číslem 30, vyslovil právní názor, že je-li ke správnému rozhodnutí o věci samé zapotřebí podstatných skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, nejsou podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného rozhodnutí vyplývá, že podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně nejsou dány mimo jiné tehdy, jestliže právní posouzení věci soudem prvního stupně je nesprávné a její správné právní posouzení vyžaduje další skutková zjištění, která odvolací soud sám nemůže učinit. Tak je tomu nejen v případě, kdy je zapotřebí rozsáhlejšího dokazování, které nelze provést bez průtahů (§213 odst. 2 o.s.ř.), ale i tehdy, jestliže se má doplnění dokazování týkat podstatných skutečností (výsledkem doplnění dokazování by měla být zásadní skutková zjištění, která rozhodujícím způsobem ovlivní právní posouzení věci). Nedostatek rozhodujících skutkových zjištění nemůže odvolací soud nahradit vlastním doplněním dokazování (možnost odvolacího soudu doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně). Tímto postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně – by odvolací soud porušil zásadu dvojinstančnosti občanského soudního řízení, neboť by účastníkům odepřel možnost přezkumu správnosti nových, popřípadě – z pohledu soudu prvního stupně – dosud bezvýznamných (z hlediska právního posouzení věci odvolacím soudem ovšem rozhodných) skutkových zjištění na základě jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně; rozhodnutí odvolacího soudu založené na těchto skutkových zjištěních by ve svých důsledcích bylo rozhodnutím vydaným v jediném stupni. V projednávané věci soud prvního stupně přivolil k výpovědi z nájmu žalované k předmětnému bytu; okolnostmi rozhodnými pro posouzení věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. se nezabýval. Naproti tomu odvolací soud (poté, co doplnil dokazování) dospěl k závěru, že výkon práva žalobce domáhat se přivolení k výpovědi, je v dané věci v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.), a že je namístě žalobu zamítnout. Jestliže bylo v dané věci zapotřebí provést ke zjištění skutkového stavu věci další důkazy, rozhodné pro posouzení věci podle §3 odst. 1 obč.zák., nebyly splněny podmínky ani pro potvrzení, ani pro změnu rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud měl proto tento rozsudek podle §221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nepostupoval-li odvolací soud tímto způsobem a poté, kdy sám doplnil dokazování, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu bytu zamítl, přičemž své rozhodnutí opřel o skutková zjištění vyplývající z jím provedených důkazů, odepřel žalobci možnost nechat správnost dalších skutkových zjištění (a správnost na nich postavených právních závěrů) přezkoumat na základě odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně v odvolacím řízení. Z uvedeného je patrno, že odvolací řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, aniž se mohl zabývat dalšími dovolacími důvody, a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř.). V dalším řízení odvolací soud nepřehlédne, že jako sídlo žalobce je v žalobě (č.l. 1) i ve výpisu z obchodního rejstříku (viz příloha) uvedeno: „P., K. 2903/73“, zatímco v záhlaví rozsudku odvolacího soudu je jako sídlo žalobce uvedeno: „P., K. č.p. 2903/73“. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 7.dubna 2004 Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r. předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:04/07/2004
Spisová značka:26 Cdo 2051/2003
ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2051.2003.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Dotčené předpisy:§3 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb.
§711 odst. 1 písm. d) předpisu č. 40/1964Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-20