ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2278.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2278/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobkyně L. P., zastoupené advokátkou, proti žalovanému P. P., zastoupenému advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 107/2002, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 25. března 2003, č.j. 35 Co 75/2003-36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 3. 2003, č.j. 35 Co 75/2003-36, potvrdil rozsudek ze dne 5. 11. 2002, č.j. 20 C 107/2002-16, kterým Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) uložil žalovanému do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování „vyklidit družstevní byt Okresního stavebního bytového družstva L. v 7. podlaží domu č. 520 v L.“ (dále „předmětný byt“ nebo „byt“) a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný zastoupen advokátem dovolání „podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. z důvodů uvedených v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.“ s tím, že je do tří dnů řádně zdůvodní; navrhl, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla „vrácena k dalšímu řízení“. Právní zástupce žalovaného posléze dovolání doplnil písemným podáním, v němž rozvedl, v čem je spatřováno naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila, toliko písemným podáním sdělila, že žalovaný dne 19. 11. 2003 předmětný byt vyklidil a že dne 20. 11. 2003 byl proveden výkon rozhodnutí vyklizením bytu; požádala, aby se žalovaný vyjádřil, zda na podaném dovolání trvá.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání vykazuje nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle §240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle §240 odst. 2 o.s.ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu. Z ustanovení §240 odst. 3 věty první o.s.ř. pak vyplývá, že lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Podle věty druhé uvedeného ustanovení neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení.
Podle §241a odst. 1 o.s.ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. dovolání, které neobsahuje údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínky uvedená v §241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Uplatnění dovolacího důvodu podle §241a o.s.ř. přepokládá, že dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý odkaz na text zákona anebo pouhá citace skutkové podstaty některého z dovolacích důvodů uvedených taxativně v ustanovení §241a odst. 2 a 3 o.s.ř. samo o sobě nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné věcně přezkoumat (srov. §242 odst. 3 větu první o.s.ř.). Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí propadné lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty podle ustanovení §241b odst. 3 o.s.ř. se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo opraveno nebo doplněno (§243c odst. 1, §43 odst. 1 o.s.ř.), se stává po uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, a ze dne 6. 10. 2003, sp.zn. 22 Cdo 280/2003, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 27, C 2115, C 2119).
V projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že v poučení rozsudku odvolacího soudu je uvedeno: „Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání ani dovolání přípustné“. Protože uvedeným rozsudkem byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, nepřichází v úvahu přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.; bylo by však možno shledat dovolání přípustným za podmínek stanovených v §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., tj. dospěl-li by dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Vzhledem k tomu je poučení obsažené v rozsudku odvolacího soudu, že dovolání není přípustné, nesprávné, a dovolací lhůta je tak ve smyslu ustanovení §240 odst. 3 věty druhé o.s.ř. čtyřměsíční.
Ze spisu (viz dodejku na č.l. 37 verte) rovněž vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu byl doručen právnímu zástupci žalovaného dne 6. 5. 2003. Od tohoto data počala žalovanému běžet čtyřměsíční lhůta k podání dovolání, jejíž poslední den připadl na pondělí 8. 9. 2003 (§57 o.s.ř.).
Z obsahu spisu (č.l. 40) se dále podává, že dovolání bylo podáno osobně u soudu prvního stupně dne 7. 7. 2003 (pondělí), tedy včas; dovolání bylo sepsáno advokátem, jemuž žalovaný udělil plnou moc (č.l. 41). Nebylo v něm však uvedeno, v jakých okolnostech spatřuje dovolatel naplnění uplatněného dovolacího důvodu, který byl označen toliko odkazem na ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 7. 2003, č.j. 20 C 107/2002-42, doručeným právnímu zástupci žalovaného dne 20. 8. 2003, vyzval žalovaného, aby ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy doplnil dovolání (odůvodnil, v čem je konkrétně spatřován dovolací důvod). K tomuto doplnění došlo až podáním doručeným soudu prvního stupně osobně dne 19. 9. 2003.
Vzhledem k tomu, že žalovaný byl při podání dovolání zastoupen advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), uplynula zákonná (čtyřměsíční) lhůta k doplnění dovolání dne 8. 9. 2003; „odůvodnění dovolání“ došlé soudu prvního stupně dne 19. 9. 2003 bylo tedy učiněno až po marném uplynutí lhůty, během níž bylo možno vady dovolání odstranit. Výzva soudu prvního stupně k doplnění dovolání se po uplynutí této lhůty stala bezpředmětnou.
Se zřetelem k uvedenému Nejvyšší soud dovolání žalovaný – aniž se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalovaný, jehož dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, Csc., v.r.
předsedkyně senátu