ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.2500.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 2500/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce obce D., zastoupené advokátkou, proti žalovanému J. S., zastoupenému opatrovnicí Mgr. S. Š., justiční čekatelkou Krajského soudu v Ostravě, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 23 C 167/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.ledna 2000, č. j. 13 Co 92/2000-28, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 10. 1999, č. j. 23 C 167/99-9, uložil žalovanému vyklidit ve výroku označený byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolání žalovaného proti tomuto rozsudku Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 21. 1. 2000, č. j. 13 Co 92/2000-28, odmítl pro opožděnost a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalovaný zaslal Nejvyššímu soudu podání označené jako odvolání, v němž vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, jakož i s tím, že jej soud nepředvolal a nevyslechl, dále se vyjádřil i k rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé a žádal aby Nejvyšší soud „vše spravedlivě prozkoumal“.
Uvedené podání lze navzdory jeho nesprávnému označení podle obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) považovat za dovolání proti citovanému usnesení odvolacího soudu.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001 - dále opět jen „o. s. ř.“). Právě o takovou situaci se jedná v daném případě, neboť dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo vydáno před 1.1.2001, a proto dovolací soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31.12.2000.
Dle ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř., dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná.
Protože dovolatel nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl přípisem soudu prvního stupně, který mu byl uložen na poště dne 21.4.2000 s účinky náhradního doručení, a poté znovu usnesením ze dne 21.6.2001, č.j. 23 C 167/99-43, které mu bylo doručeno dne 17.7.2001, vyzván, aby si ve stanovené lhůtě 10 respektive 15 dnů od doručení přípisu (usnesení) zvolil pro podání dovolání v této věci zástupcem advokáta, popřípadě aby doložil, že má sám právnické vzdělání, byl poučen, že nemá-li právnické vzdělání, může být dovolání učiněno jen prostřednictvím advokáta a že nevyhoví-li ve lhůtě výzvě soudu, bude dovolací řízení zastaveno.
Usnesením ze dne 24.4.2002, č.j. 23 C 167/99-44, soud prvního stupně opětovně vyzval žalovaného, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta, aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání, a poučil jej o tom, že dovolací řízení bude v případě nevyhovění výzvě zastaveno.
Jelikož se naposledy uvedené usnesení nepodařilo žalovanému doručit do místa bydliště, odkud se dle sdělení pošty žalovaný odstěhoval bez udání adresy, a rovněž pátrání po pobytu žalovaného v evidencích obyvatelstva a vězňů zůstalo bezvýsledné, ustanovil soud prvního stupně usnesením ze dne 18.8.2003, č.j. 23 C 167/99-57, žalovanému opatrovníka, jemuž dne 20.10.2003 doručil usnesení s výzvou ze dne 24.4.2002.
Žalovaný ani jeho opatrovník na uvedené výzvy až do současné doby nereagovali.
Protože povinné zastoupení dovolatele je zvláštní podmínkou dovolacího řízení, bez jejíhož splnění nelze dovolání věcně projednat, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes opakovanou výzvu soudu prvního stupně do dnešního dne nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 a §243c o. s. ř. zastavil.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá situaci, kdy žalobci v dovolacím řízení nevznikly žádné náklady, na jejichž úhradu by měl jinak právo proti žalovanému, který procesně zavinil zastavení dovolacího řízení (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 2 věta první a §151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v.r.
předseda senátu