ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.272.2003.1
sp. zn. 26 Cdo 272/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města T. proti žalované D. B., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 279/98, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2001, č. j. 12 Co 519/99-73, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Třebíči (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18.5.1999, č. j. 9 C 279/98-58, zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou vyklidit byt ve výroku označený a vyklizený jej předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 10.10.2001, č. j. 12 Co 519/99-73, rozsudek soudu prvního stupně v části zamítavého výroku ohledně povinnosti žalované vyklizený byt předat žalobci potvrdil, jinak napadený rozsudek ve výroku o věci samé změnil tak, že žalovaná je povinna předmětný byt vyklidit do jednoho měsíce od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.
Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že - s odkazem na bod 15. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. - v odvolacím řízení postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím zástupkyně na základě plné moci – advokátky – dovolání.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) dovolání rovněž projednal a o něm rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.“). Přitom „dosavadní právní předpisy“ je zapotřebí aplikovat nejen při zkoumání přípustnosti a důvodnosti dovolání, nýbrž rovněž při posuzování včasnosti dovolání. Ke stejnému závěru, jde-li o posuzování otázky včasnosti dovolání v těchto případech, dospěl Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 19. dubna 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, uveřejněném pod č. 70 v sešitě č. 10 z roku 2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V citovaném rozhodnutí totiž mimo jiné dovodil, že dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před 1. lednem 2001 nebo vydanému v době od 1. ledna 2001 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu, ve znění účinném před tímto datem, lze podat ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu (§240 odst. 1 o.s.ř., ve znění účinném před 1. lednem 2001).
Dovolání je opožděné.
Podle ustanovení §240 odst. 1 věty první o.s.ř. může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. §55, §58 odst. 1, §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Na rozdíl od lhůty k podání odvolání (srov. §204 odst. 1 o.s.ř.) počíná jednoměsíční dovolací lhůta běžet nikoliv od doručení rozhodnutí odvolacího soudu účastníku řízení, nýbrž od okamžiku, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci (i když den doručení může být totožný se dnem nabytí právní moci). Přitom rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nabývá ve smyslu §159 odst. 1 (§167 odst. 2) o.s.ř. právní moci dnem řádného (účinného) doručení poslednímu z oprávněných subjektů. Protože v projednávaném případě se řízení neúčastnili vedlejší účastníci nebo státní zástupce (srov. §35, §93 o.s.ř.), jsou pro účely doručení oprávněnými osobami jen účastníci řízení, tj. žalobce (jeho zástupce) a žalovaná, respektive její zástupce.
Z obsahu spisu vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, bylo doručeno soudem prvního stupně oběma účastníkům řízení (k rukám jejich zástupců s procesní plnou mocí) v pátek 21. prosince 2001. Od tohoto dne, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta, jejíž poslední den připadl – s přihlédnutím k ustanovením §57 odst. 2 věty první o.s.ř. - na pondělí 21. ledna 2002. Dovolání podané (dle data na poštovním razítku) na poštu dne 12.2.2002 a doručené soudu prvního stupně (dle podacího razítka soudu) dne 13.2.2002, je za této situace dovoláním zjevně opožděným. Na tom nic nemění ani okolnost, že písemné vyhotovení napadeného potvrzujícího rozhodnutí neobsahovalo poučení o tom, za jakých podmínek (a v jaké lhůtě) lze proti němu podat dovolání, neboť v žádném ustanovení občanského soudního řádu není stanovena povinnost soudu poučit účastníky o možnosti podat dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. září 1999, sp. zn. 23 Cdo 1350/99, ve spojení s usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne 23. února 2000, sp. zn. II. ÚS 576/99, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. června 2003, sp. zn. 26 Cdo 769/2003, a usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 28. listopadu 1997, sp. zn. III. ÚS 312/97, uveřejněné pod č. 21 ve svazku č. 9, ročník 1997, Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky). Uvedené platí tím spíše, že dovolatelka byla v odvolacím i dovolacím řízení právně zastoupena advokátem.
Z výše vyložených důvodů Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání odmítl (§243b odst. 4 věta první, §218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), aniž zkoumal jeho přípustnost a aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace.
Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1, §146 odst. 1 věty první (per analogiam) o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. ledna 2004
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu