ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.293.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 293/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra, v právní věci žalobce města T., proti žalované M. N., zast. advokátkou, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 6 C 726/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6.5.2003, č.j. 22 Co 137/2003-50, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6.5.2003, č.j. 22 Co 137/2003-50, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 16.1.2003, č.j. 6 C 726/2002-25, jímž tento soud žalované uložil vyklidit byt č. 7 ve druhém podlaží domu čp. 1001 v T. do 15 dnů od právní moci rozsudku a odvolací soud dále rozhodl o nákladech nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že soud prvního stupně provedl potřebné důkazy a vyvodil z nich odpovídající skutkové i právní závěry. Nájem bytu byl v posuzovaném případě sjednán na dobu určitou, a to do 31.8.2002. Uplynutím této doby nájem bytu zanikl a pokud žalovaná užívá byt po uplynutí sjednané doby, nesvědčí jí „právo na bydlení“ a je povinna byt vyklidit a předat žalobci.
Odvolací soud proto dospěl k závěru, že není možné zamítnout vlastnickou žalobu. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že uplatnění práva na ochranu žalobce jako vlastníka domu není v rozporu s dobrými mravy, neboť záleželo pouze na žalobci, zda se žalovanou uzavře smlouvu o nájmu či nikoliv. Řešení sociální situace žalované nelze přesouvat na žalobce – vlastníka a omezovat tak jeho vlastnické právo.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Dovoláním ze dne 24.6.2003, doplněným po výzvě soudu (usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 28.7.2003, č.j. 6 C 726/2002-57) a rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta žalované (usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65) podáním ze dne 6.11.2003, napadla žalovaná výše uvedený rozsudek odvolacího soudu. Uvedla, že jde o dovolání podle ust. §236 a násl. občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) a v podrobnostech odkázala na ust. §237 písm. c) trestního řádu [správně ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.].
Dovolatelka dále v dovolání uvedla, že soud prvního stupně opomenul její právo na spravedlivé řízení, právo na právní pomoc a jinou právní ochranu dle čl. 36 a 37 Listiny základních práv a svobod. Dovolatelka měla právo na právní ochranu, protože splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a tím má nárok na to, aby jí soud ustanovil k ochraně jejích zájmů již v dřívějším řízení právního zástupce.
Dále dovolatelka poukazuje na skutečnost, že žalovaná byla z bytu vyklizena pro neplacení nájmu. Žalobci však nabízela splácení dlužného nájemného ve splátkách, k čemuž jí nebyl dán prostor. Dovolatelka dále uvedla, že je důchodkyně, nemá jinou možnost bydlení, a proto měl soud posuzovat tuto otázku daleko citlivěji a věnovat jí více pozornosti.
Dovolatelka navrhuje, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen v plném rozsahu a aby věc byla vrácena k novému projednání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) posoudil dovolání podle ust. §240 odst. 1, §241a odst. 1 a §241 o.s.ř. a shledal, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, z jeho obsahu lze dovodit stanovené náležitosti, dovolatelka je zastoupena soudem ustanovenou advokátkou a jí bylo dovolání poté doplněno.
Dovolací soud se dále zabýval tím, zda je v posuzovaném případě, tj. tehdy, potvrdil-li odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolání přípustné, popř. je-li přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na něž se dovolatelka odvolává.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné v případech uvedených v ust. §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř. Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], popř. vady uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., přípustnost dovolání nezakládají a lze na ně brát zřetel jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
V posuzovaném případě není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. proto, že rozsudek soudu prvního stupně, který byl potvrzen odvolacím soudem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ust. §237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vychází z předpokladu, že dovoláním napadený rozsudek, popř. v něm řešené otázky, mají po stránce právní zásadní význam. Z toho vyplývá, že v dovolání lze přezkoumávat jen otázky právní a způsobilým dovolacím důvodem může být jen námitka, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
Ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud v zásadě vázán uplatněným dovolacím důvodem. Pro posuzování toho, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoliv, jsou proto relevantní pouze právní otázky, a to ty z nich, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a jejichž posouzení dovolatel napadl.
Z obsahu dovolání (původního a doplněného) vyplývá, že dovolatelka napadá to, že byly porušeny články 36 a 37 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na spravedlivé řízení, právo na právní pomoc a jinou právní ochranu, konkrétně dovolatelka uvádí, že měla právo na právní ochranu, neboť splňovala podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž získala nárok, aby jí soud ustanovil právního zástupce, a to již v dřívějším řízení.
Dovolací soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že dovolatelka v dovolání nezpochybňovala právní posouzení věci provedené odvolacím soudem dle ust. §710 odst. 2 a §126 odst. 1 obč. zákoníku (nevytýkala, že by měla být použita jiná zákonná ustanovení, popř. že použitá ustanovení byla nesprávně vyložena).
Protože dovolací soud neshledal, že by byly dány zákonem stanovené předpoklady (v dovolání nebyla označena právní otázka) pro to, aby mohl ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. posuzovat, zda jde o otázku zásadního právního významu, dovolání podle uvedeného ustanovení není přípustné.
Z obsahu dovolání a z vymezení vytýkaných nedostatků řízení (po poučení k odstranění vad dovolání v usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 28.7.2003, č.j. 6 C 726/2002-57, a ustanovení právního zástupce usnesením téhož soudu z 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65), je zřejmé, že jsou vytýkány vady, které event. mohly být podřazeny pod dovolací důvod spočívající v tom, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
Tyto vady (porušení práva na spravedlivý proces a práva na právní ochranu, tj. na ustanovení právního zástupce), však samy o sobě přípustnost dovolání nezakládají a mohou se uplatnit pouze tehdy, je-li dovolání přípustné.
K výtkám dovolatelky lze poznamenat, že podle ust. §30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138 o.s.ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat je předseda senátu povinen účastníka poučit. Uvedeného poučení se žalované dostalo v usnesení soudu prvního stupně ze dne 12.2.2003, č.j. 6 C 726/2002-31.
V daném případě dovolatelka požádala dne 26.2.2003 o osvobození od soudních poplatků (pro odvolací řízení) a této žádosti bylo usnesením Okresního soudu v Semilech z 27.2.2003, č.j. 6 C 726/2002-41, vyhověno; dovolatelka o ustanovení právního zástupce nepožádala. Taktéž pro dovolací řízení byla dovolatelka na základě své žádosti osvobozena od soudních poplatků a vzhledem k tomu, že v dovolacím řízení je právní zastoupení povinné, byla v usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 23.9.2003, č.j. 6 C 726/2002-65, nejen osvobozena od soudních poplatků, ale k jejímu zastupování byl též ustanoven advokát.
Nejvyšší soud s ohledem na to, že dovolání není přípustné, rozhodl podle ust. §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o.s.ř. tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5 o.s.ř. v návaznosti na ust. §224 odst. 1, §146 odst. 3 tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Ing. Jan Hušek, v.r.
předseda senátu