ECLI:CZ:NS:2004:26.CDO.432.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 432/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců A/ K. Ř. a B/ P. Ř., zastoupených advokátem proti žalovaným 1/ M. M. a 2/ J. M., zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 C 121/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 Co 2004/2003-67, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 4. listopadu 2003, č. j. 8 Co 2004/2003-67, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. listopadu 2003, č.j. 8 Co 2004/2003-67, změnil vyhovující rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soudu prvního stupně) ze dne 9. června 2003, č.j. 16 C 121/2003-44, tak, že zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu „bytu č. 2 první kategorie sestávajícího se z kuchyňského koutu, jedné obytné místnosti a příslušenství, v domě čp. 14 v N. ulici v Č. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), kterou dali žalobci žalovaným“, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.
Soudy obou stupňů vyšly ze zásadně shodných skutkových zjištění, že žalobci jsou vlastníky domu, v němž se nachází předmětný byt, jehož nájemci jsou žalovaní, že s bytem sousedí nebytové prostory, které žalobci pronajali dr. E. K., která v nich provozuje videopůjčovnu, a která projevila zájem si předmětný byt pronajmout za účelem zajištění provozu a ostrahy své provozovny. Tyto nebytové prostory by jednoduchou stavební úpravou (zabudováním dveří do společné příčky) bylo možno s předmětným bytem propojit a v minulosti již stavebně propojeny byly. Zatímco soud prvního stupně dospěl na základě provedených skutkových zjištění k závěru, že výpověď z nájmu předmětného bytu, kterou dali žalobci žalovaným, splňuje formální náležitosti výpovědi, naplňuje zákonný výpovědní důvod dle §711 odst. 1 písm. f/ občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a není v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), odvolací soud dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod není dán. Tento závěr odůvodnil tím, že dr. K. „je bytově uspokojena jinde, a to dokonce v místě, kde má druhou provozovnu, zřízenou na základě téhož podnikatelského oprávnění“, že je zřejmé, pokud jmenovaná opustí svůj současný byt za účelem bydlení v předmětném bytě, nepřinese to podporu její podnikatelské činnosti, která je smyslem daného výpovědního důvodu, neboť provozovna související s jejím stávajícím bydlištěm bude bez neustálé přítomnosti provozovatele a zůstanou zachovány i tvrzené potíže s odvážením tržeb. Tvrzení dr. K., že původní provozovnu po jejím odstěhování zabezpečí syn, považoval odvolací soud za zavádějící, neboť syn v současné době s matkou nepodniká a jeho ekonomickou účast na podnikání matky nelze do budoucna předvídat. Odvolací soud uzavřel, že proklamovaný „chtěný zájem“ dr. K. ve vztahu k užívání předmětného bytu je zájem pouze vnitřně motivovaný nikoli objektivní a že o nenaplněnosti použitého výpovědního důvodu svědčí i jednání žalobců, kteří neumožnili žalovaným předmětný byt užívat, přenechali jej do užívání jiné osobě a přes pravomocné soudní rozhodnutí ukládající jim, aby žalovaným na základě jejich nájemního práva předmětný byt zpřístupnili, neučinili žádný krok směřující k uvolnění bytu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). V dovolání v obecné rovině uplatnili jako dovolací důvody, že řízení před odvolacím soudem trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) a že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně namítli, že odvolací soud nezjistil, že druhý nebytový prostor v nájmu dr. K. je v odlišném objektu než její současný byt, a to v objektu obchodně-komerčního centra s profesionálním způsobem ochrany a ostrahy majetku soukromou bezpečnostní agenturou. Není též pravdou, že syn dr. K. s matkou nepodniká, když je naopak spolupodnikající osobou a byl jí již v době rozhodování soudu. Předmětný byt je sice pronajat v současné době jinému nájemci a je otázkou, zda nájemní smlouva je platná, avšak odvolací soud pominul tvrzení žalobce, že dr. K. je o této situaci informována a je připravena uzavřít s nájemcem bytu panem D. dohodu o narovnání, s níž vyslovil souhlas i jmenovaný. Vadu řízení spatřují dovolatelé v tom, že odvolací soud neobstaral pro svůj závěr o pouze tvrzeném a nikoli reálném zájmu dr. K. pronajmout předmětný byt důkazy, jež byl ve smyslu §120 odst. 2 o.s.ř. povinen provést i bez návrhu účastníků. Dovolatelé navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil „k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním stanoviskem“.
Žalovaní ve vyjádření k dovolání vyvraceli opodstatněnost dovolacích námitek a ztotožnili se s rozhodnutím odvolacího soudu. Poukázali na to, že žalobci v odvolacím řízení nedoplňovali svá tvrzení ohledně charakteru druhého nájmu nebytových prostor svědkyně K., nenavrhli důkazy svědčící o jejich snaze uvolnit předmětný byt obývaný panem D. a soud tak ani nemohl usuzovat na nutnost provedení dalších důkazů. Odvolací soud ani nehodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně odchylně, a proto nebyl povinen je opakovat. Žalovaní zdůraznili okolnost, že žalobci jim navzdory pravomocnému soudnímu rozhodnutí neumožnili předmětný byt po rekonstrukci užívat, což vedlo i k zahájení trestního stíhání pro trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru. Žalovaní vytkli odvolacímu soudu, že nesprávně zhodnotil existenci výpovědního důvodu ve vztahu ke stavební souvislosti předmětného bytu a nebytového prostoru a platnost výpovědi co do obsahových náležitostí. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§241 odst. 1 a odst. 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence vad podle §229 odst. 1,
§229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o.s.ř. tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. K namítaným vadám podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. viz dále.
Dovoláním formálně uplatněný důvod nesprávného právního posouzení věci není nijak konkretizován. Žalobci netvrdí, že by odvolací soud posoudil věc podle ustanovení právního předpisu, které na danou věc nedopadá, že by takové ustanovení nesprávně vyložil, popřípadě je na daný případ nesprávně aplikoval. Žalobci ve skutečnosti vytýkají odvolacímu soudu, že dospěl k nesprávným právním závěrům jen proto, že vyšel z nesprávných (neúplných) skutkových zjištění. Touto námitkou však fakticky neuplatňují dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci), nýbrž dovolací důvod dle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování).
Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu §241a odst. 3 o.s.ř. pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesu účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o.s.ř. Skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se okolností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.
Dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V dané věci na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že uplatněný výpovědní důvod dle §711 odst. 1 písm. f/ obč. zák. není dán proto, že změnou bydliště dr. K. z místa, kde má jinou provozovnu do předmětného bytu nebude naplněn účel citovaného ustanovení. Tento závěr vychází ze skutkového předpokladu, že i současný byt dr. K. souvisí bezprostředně s její druhou provozovnou a že tak dr. K. zajišťuje jeho provoz a ostrahu, a že syn dr. K., který dle jejího tvrzení má po jejím odstěhování druhou provozovnu zabezpečit, v současné době s matkou nepodniká. Tyto skutkové předpoklady však nemají oporu v provedeném dokazování, neboť prvá z uvedených skutečností (poměry v místě druhé provozovny a souvislost se současným bytem dr. Kozlové) nebyla ani tvrzena (přičemž okolnosti tvrzené v této souvislosti až v dovolání mohou mít pro posouzení věci význam), a druhá skutečnost (společné podnikání dr. K. a jejího syna) rovněž nebyla blíže objasňována, odvolací soud však pominul zjištění soudu prvního stupně učiněné z výpovědi svědkyně dr. K., že „v bytě v ulici V. T. s ní žije syn, který jí pomáhá s podnikáním“.
Lze zároveň přisvědčit žalobcům potud, že řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, je zařazeno mezi řízení vyjmenovaná v ustanovení §120 odst. 2 o.s.ř. v nichž je soud povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány, a pokud tak neučiní, lze v tomto postupu spatřovat jinou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. Pro úplnost lze poznamenat, že odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku nepřiléhavě uvádí, že „skutkový stav … doplnil o tvrzení prvního žalobce“ a „zjistil tímto způsobem …“, ačkoli skutková zjištění lze činit pouze z provedených důkazů nebo na základě shodných tvrzení účastníků (srov. §120, §153 odst. 1 a §157 odst. 2 o.s.ř.).
Námitkami, které vznesli žalovaní proti dílčím závěrům odvolacího soudu, se dovolací soud nemohl zabývat, neboť (jak již bylo uvedeno) je oprávněn – s výjimkou některých vad řízení – zkoumat správnost napadeného rozhodnutí pouze z hlediska dovolacích důvodů uplatněných dovolatelem (nikoli jiným účastníkem řízení).
Nelze-li pokládat za správná (úplná) skutková zjištění, z nichž odvolací soud vyšel při posouzení naplněnosti výpovědního důvodu podle §711 odst. 1 písm. f/ obč. zák., a dopustil-li se odvolací soud v řízení vadného postupu, který mohl mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, byl předčasný právní závěr, že výpovědní důvod podle citovaného ustanovení není naplněn.
Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněných dovolacích důvodů podle
§241a odst. 2 písm. a/, odst. 3 o.s.ř. ve smyslu ustanovení §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. správný. Dovolací soud jej proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a podle §243b odst. 3 věty první o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
V novém rozhodnutí soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. června 2004
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu